Co když je to láska?|Fairy Tail

13.kapitola ✓

Lucy:

Jsem u sebe doma a jako každý večer píšu mamce dopis. Píšu jí o tom, jak moc Natsua miluju a že mi s ním je dobře. Vyprávím jí o tom, jak spolu zažíváme každý den jiná dobrodružství. Vlastně, už ani na žádné žádosti nechodíme, protože jsme si potřebovali udělat volno a hlavně chtěli mít více času na...
,,Lucy? Pomohla bys mi s něčím?" zavolal na mě můj milovaný manžel z vedlejší místnosti.
,,Jistě, už jdu." zavolám na něj zpátky. Dopíšu ještě rychle pár slov, zabalím dopis do obálky a vložím ho do zásuvky. Zvednu se a rozejdu se směrem do dětského pokoje. Otevřu dveře, vstoupím do místnosti a zase dveře zavřu. Rozhlížím se po pokoji a hledám, ty dvě nejdůležitější osoby v mém životě.
Tamhle jsou. Můj milovaný sedí v křesle a pomalu kolíbá naše malé miminko. Opřu se o dveře a začínám je pozorovat. Musím se usmívat. Jsem moc šťastná, že je mám.
,,Hele, maminka je tady." usměje se má láska na dítě, kterému zvedne jeho droboulinkou ručičku a zamává mi s ní. Pomalu se rozejdu k posteli a posadím se. Naši malou holčičku si vezmu a pomalu s ní začnu pohupovat, aby se uklidnila.
,,Co se stalo, že jsi mě musel volat?" zeptala jsem se svého muže a zašklebila se na něj.
,,No, začala trochu brečet a já myslel, že to sám zvládnu, ale maminku potřebuje asi víc." taky se zašklebil a pohladil mě po mém stehně.
,,Ach, Natsu... spíš je ráda, že jsou u ní její rodiče a že jsme všichni pohromadě." mrkla jsem na něj a lehce ho políbila na jeho tvář. Zářivě se na mě začal usmívat a svůj pohled zase stočil k holčičce v mém náručí. Trochu jí šimrá na bříšku a dělá na ní srandovní obličeje. Celou dobu ho pozoruji... Nikoho lepšího, jsem nemohla už potkat. Je úžasný.
Pomalu se nadechnu a lehce se začervenám. Svým prstem pozvednu Natsuovi bradu, aby se na mě mohl dívat a začnu se pomalu přibližovat. Zbývá už jen kousek. Cítím jeho horký dech na své tváři. Předtím, než naše rty spojím, vydechnu mu do úst ty dvě nejkrásnější slova, které jsem kdy řekla: ,,Miluju tě..."

Trochu sebou škubnu a otevřu oči. Zvednu se, abych seděla a porozhlédnu se kolem sebe. Jsem zase v jeskyni. Další sen? Aha... Každopádně, už rozhodně nebudu brečet! Byl to jen další výplod mé fantazie, která se nikdy nestane! Takže na to rychle zapomeň! Okřikla jsem se ve své mysli a pomalu si stoupla. Naproti mě, je o stěnu jeskyně, opřený Natsu a na jeho klíně, spokojeně vrní Happy. Že by se zase usmířili? Vypadá to tak. Lehce se nad nimi uchechtnu a vyrazím směrem k východu. Venku se pořádně protáhnu a rozhlédnu se po krásném kraji. Slunce už hezky hřeje a všude po lese je slyšet, tiché šeptání stromů, které ovanul čerství podzimní vítr.
Usměji se nad tak pěkným výhledem a zase se vrátím do jeskyně. Natsu pořád ještě spí, ale u Happyho je vidět náznak probuzení, v podobě převalování a zívání.
,,Lucy?" zeptal se mě Happy a otevřel oči. Aww... Je tak roztomilý, když má ještě na půl slepená očička...
,,Dobré ráno, Happy. Vyspal si se dobře?" usmála jsem se na něho.
,,Dá se říct, že jo." zívl.
,,Koukám, že jste se už s Natsuem usmířili." řekla jsem a hlavou pokývala k Natsuovi.
,,Jo, to máš pravdu. Včera se mi přišel omluvit, ale nemusel to dělat, protože se na něj nedokážu zlobit a je to můj nejlepší přítel." mrkl na mě.
No jo... jsou nerozlučná dvojka. Usmála jsem se v duchu.
,,To jsem moc ráda." usmála jsem se a mrkla na něj.
,,Aye!" zapištěl šťastně Happy a skočil do vzduchu. Asi to neměl dělat, protože hned na to zakašlal Natsu a probudil se.
,,Vy jste na mě něco hodili?" zeptal se nás unaveně a promnul si oči.
S Happym jsem si vyměnila pohled a hned na to jsme se oba začali hlasitě smát.
,,C-Co? Co jsem udělal?" nechápal Natsu a podíval se na mě zmateným pohledem. Chtěla jsem mu říct, že nic, ale hned na to jsem vyprskla smíchy a svalila se omylem na Natsua, kterého jsem, dá se to tak říct, objala. Bylo mi to v tu chvíli jedno, protože jsem se zrovna snažila popadnout dech a znovu se zase nadechnout, ale moc mi to nešlo.
Začala jsem se zhluboka nadechovat a uklidňovat.
Po chvilce, co jsem byla zase uklidněná, jsem se podívala na Natsua. Na jeho zmateném pohledu se nic nezměnilo. Omluvně jsem se na něho podívala a nakonec se i usmála. ,,Byl to Happy." vydechla jsem a podívala se na Happyho, který se v sobě snažil ještě potlačit smích.
,,Aha... dobře." řekl Natsu a já se na něj zase otočila. Naše pohledy se střetly a já si mohla podívat do jeho očí. Pak jsem pohledem sjela dolů, abych zjistila na čem to sedím.
J-jejda... Mám obkročené nohy přímo na jeho...
Začínám cítit, jak se mi rozpalují tváře a víte proč? Protože se červenám a to hodně! Lucy! Příště se trochu ovládej s tím tvým smíchem! Tohle je můj největší trapas v životě, sednout si nechtěně na někoho přirození... Jsem tak nepozorná...
,,Co je Lucy?" zeptá se mě Natsu.
,,N-Ni-c..." zakoktám se a zavřu oči.
,,Hej! To vypadá na hromadné objetí, co říkáte?!" zakřičel na nás Happy a hned na to se vetřel mezi mě a Natsua. Chytl nás oba za ruce a přitáhl si nás k sobě blíž. Opravdu jsme byli v hromadném objetí. Hlavu jsem měla položenou na Natsuově rameni. Byla jsem na něj tak namáčknutá kvůli Happymu, že jsem si ani nevšimla, že mě Natsu hladí na zádech. Happy byl vmáčknutý mezi námi a předl.
,,Budeme navždycky spolu, slibujete?" řekl Happy.
,,Slibuji." usmála jsem se Natsuovi do ramene.
,,Na 1000%!" zasmál se Natsu a objal nás ještě pevněji.
Navždycky...

To byla 13.kapitola! :D
Děkuju všem za hlasy :33333
Pokračování zítra^^