Co když je to láska?|Fairy Tail

12.kapitola ✓

Natsu:

Měl jsem celou dobu opřenou svou hlavu o tu její a užíval si její přítomnost. Nechápu, proč to dělám, proč se takto chovám? Kruci! Zbývá mi jen 10 dní a místo toho, abych toho všeho, co jsem způsobil, litoval, tak si to tady užívám! A ještě k tomu s Lucy?! Neměl bych na ni vůbec myslet, aby si ten kretén ještě něco náhodou nemyslel a nechtěl po mně ještě něco navíc! Nemůžu se na sebe ani podívat! Stydím se za to... a už s tím nemůžu nic dělat...                       Trochu si povzdechnu a podívám se na Lucy. V obličeji má pár vlasů, které mi začínají vadit v tom, abych se zase mohl podívat do těch jejích krásných očí. Trochu se nad tím usměji a rukou jí těch pár vlásků odhrnu z očí. Škoda... má je zavřené a vypadá to, že spí. Usměji se ještě víc, kvůli její roztomilosti a jemně ji pohladím po její hebké a bílé tváři.
Je tak krásná a... Bože! Na co to myslím? Viděl jsem ji už tolikrát a až teď teprve řeknu, že je krásná? I když... Proč jsem to nikdy neřekl dřív...? Je to přece pravda a... Co je to?! Už zase začínám mít ten zvláštní pocit... Vždycky se to stane, když na ni myslím, ale proč?... Budu to muset zjistit...
Opatrně jsem Lucy položil více na sebe, aby mi nespadla a sundal si svou bílou šálu. Podepřel jsem s ní její hlavu a položil ji na zem. Bude lepší, když si na chvilku lehne a taky... měl bych se jít omluvit Happymu. Nemůže to mezi námi takhle zůstat a nechci přijít o svého nejlepšího kamaráda.
Nechal jsem Lucy v klidu ležet a pomalu se rozešel směrem ke vchodu, kde by Happy mohl být.
Ah, trefa! Zrovna seděl na jednom kameni a žvejkal rybu. Kde pořád ty ryby bere?... No nic, měl bych za ním zajít co nejdřív. Šel jsem pomalu k němu a sedl si vedle něj. Jeho reakce nebyla nějak zvláštní. Ze začátku nejdřív stuhl, ale pak zase pokračoval v požírání jeho ryby. Ještě chvilku jsem počkal, než se trochu uklidní a pak spustil.
,,Happy, promiň, že jsem na tebe tak křičel. Nic si neudělal a já nebyl ve své kůži. Promiň." smutně jsem se na něho podíval a čekal na jeho reakci. Po chvilce se na mě taky otočil a podíval se mi do očí. Teď jsem se opravdu bál, že mě tady seřve a že už to nebudu moct vzít nějak zpátky. Po chvilce se trochu usmál. Asi jsem to trochu podcenil... Vypadal celkem v pohodě.
,,To je dobrý, na tebe se nedokážu zlobit." zašklebil se a já si oddychl.
,,Už jsem myslel, že mě za to budeš nenávidět." zasmál jsem se, chytl Happyho za ocas a posadil jsem ho na své rameno.
,,To bych nikdy neudělal." taky se zasmál. ,,A vlastně... proč jsi nebyl ve své kůži?"
Jeho otázka mě zarazila. Věděl jsem přesně, co mu odpovědět, ale... Asi by to znělo dost divně, kdybych mu řekl, že...
,,Tak co?" ozval se mi jeho hlas u ucha a lehce mě zatahal za vlasy.
,,No já... víš... pořád přemýšlím nad jednou otázkou a zatím jsem ještě nenašel tu správnou odpověď..." odpověděl jsem.
,,A nad čím přemýšlíš? Třeba bych věděl, jak to rozluštit." zasmál se.
Třeba to opravdu bude vědět! A ja konečně příjdu na kloub těm slovům... Teď nebo nikdy!
,,Víš, přemýšlel jsem nad významem slov 'milovat někoho'..." musel jsem se na to zeptat.
,,Cože? Proč se mě na to ptáš?" zeptal se mě zmateně Happy.
,,N-No...Erza říkala něco o tom, že je hezké někoho milovat, ale já nevím, jak bych se cítil, kdybych byl do někoho zamilovaný, proto se ptám tebe..." řekl jsem a sklopil hlavu.
,,Aha, no... být zamilovaný znamená, když na někoho myslíš víc, než na sebe. Líbí se ti čím dál víc a taky cítíš, že tu osobu musíš chránit. Ať to stojí, co to stojí..." Aha... tak tohle je být zamilovaný. Takže... když takhle pořád myslím na Lucy... tak to znamená, že jsem se... do ní zamiloval? Její otec měl pravdu.... zamiloval jsem se do ní. Ja jí opravdu miluju! Byl jsem z toho celkem šťastný, že už konečně vím, co je to být zamilovaný a že jsem se zrovna zamiloval do tý nejúžasnější holky na světě, kterou jsem mohl potkat. Ale přece jen... Došlo mi to dost pozdě a když jí teď budu muset opustit tak... Dal jsem si ruce na obličej a začal brečet. Happyho jsem už přestal dávno vnímat. Udělal jsem tu největší chybu na světě... Zamiloval jsem se do holky, kterou znám už hodně dlouho a teď ji budu muset opustit. Jsem idiot... Usmál jsem se v duchu a nechal slzám volný proud.
,,Natsu! Co se děje?" křičel pořád dokola Happy.
,,N-Nic..." odbyl jsem ho jenom s jedním slovem a začal se pomalu uklidňovat.
,,To vidím, že nic! Co se stalo?"
,,J-Já jen, že... jsem hlupák, že ani nevím, co je to milovat někoho." utřel jsem si slzy a usmál se na něho.
,,Spíš nevíš, co je to láska." mrkl na mě. Láska? Takhle se tomu říká? Takže... to, co cítím k Lucy je láska? To se mi líbí. Láska. Při tom slově se mi začaly konečně otevírat oči. Už vím, co je to zamilovat se. Už vím, co to znamená. Už vím, co cítím k Lucy. Je to LÁSKA.
Láska, která zahřívá smutná srdce, která zahání všechen smutek a ta, kterou musím nějak dát najevo. Už to mám! Vyznám Lucy lásku a řeknu jí, že už konečně i vím, že bez ní nemůžu žít a že...
Počkat... a miluje ona vůbec mě? Ty idiote, co kdybys nejdříve trochu myslel, než se tady začneš rozhodovat?! Já za to nemůžu... Ale i tak... Bude mě mít, potom co jí to řeknu, vůbec ráda? Toť otázka...

A je to tady :D
Snad se Vám to líbilo... :3
Jinak hvězdičky, které dáváte, mě opravdu moc těší a moc to pro mě znamená <3
Tak ahoj zítra^^