Co když je to láska?|Fairy Tail

67.kapitola

Natsu:

Stále jsem třásl Lucy s rameny a doufal, že na mě promluví.
Přece tam musí někde být...
On jí nemůže jen tak ukrást její slabou stránku a říct, že za chvilku už její pravá tvář nebude a nadobro zmizí... Ona tam někde musí být! Cítím to!
,,Lucy... Vzpomínáš, jak jsme se poprvé potkali? Pozvala si mě pak na jídlo, kde si mi tehdy řekla, že by ses ráda přidala do Fairy Tailu!" pokusil jsem se jí obnovit její vzpomínky. Doufal jsem, že když jí takhle začnu vyprávět naše společné chvíle, připomenu jí tím, kdo doopravdy je.
,,Nebo jak jsme se zase po dlouhé době potakli... Roztavil sem ti sice tričko, ale pak jsme společně utekli z města!”
,,Co to děláš? Snažíš se zbytečně... Radši se proti mně postav a bojuj, srabe!" zaslechl jsem hrubý hlas. Podíval jsem se do strany a litoval toho, že jsem to vůbec udělal. Je hnusnej už od pohledu.
,,Každý pokus něčím prospěje... Lucy to dokáže! Je silná, věřím jí!" zakřičel jsem na něj a přitáhl si omámenou Lucy do objetí.
Naštěstí nijak nereagovala a nepraštila mě. I když... Moment, co?
Začal jsem se divit tomu, že mi opravdu nic neudělala... On řekl, že ji ovládá, ne? Neměla by mě teď praštit nebo tak něco?
Ale počkat! Znamená to, že už není pod jeho kontrolou?!
,,Lucy, ty to dokážeš! Věřím ti!" přitiskl jsem ji co nejvíce na sebe a tato slova jí řekl přímo u její ucha, aby mě pořádně slyšela.
Trochu sebou cukla, ale noc jiného.
,,Lucy... Miluji tě." zašeptal jsem.
,,Pomozte mi..." zašeptala nazpátek. Rychlým pohybem jsem se od ní odtáhl a podíval se jí do očí.
Byly zase světlejší, začaly znovu chytat správnou barvu.
,,Lucy...!" celý šťastný jsem se na ni usmál. Že by?
,,Natsu..." zašeptala a zavřela oči. Byl jsem tak moc šťastný, že vyslovila mé jméno.
Kolem ní se objevila slabá vlákna černého něčeho, co jsem nepoznal. Jako by z ní něco vycházelo a opouštělo ji to... Jeho magie!
Byla to toho idiota magie! Ona to zvládla... Přemohla cechmistra temného cechu.
,,Co to-!" začal nadávat ten blb. Rychlým krokem se k nám rozešel, nevypadal moc nadšeně.
Lucy byla stále ještě omámená, takže vlastně prakticky ani nevěděla, co se kolem ní děje.
Přišel k nám a násilím nás od sebe odtrhl.
,,Byla bys mi k ničemu!" zařval na Lucy a kamenem, který měl v ruce, jí praštil do spánku.
Spadla na zem a přestala se hýbat. Nikdy nic v životě mě tolik nevyděsilo, jako právě tohle...
,,Lucy!" zakřičel jsem strachem a rozeběhl se k ní. Ale než jsem tam doběhl, ten parchant si stoupl před ní, abych se k ní nemohl dostat.
,,Ty kreténe! Uhni mi z cesty!" vztekem jsem celý vzplanul a odkopl ho takových padesát metrů od Lucy. Já ji teď budu chránit!
,,Sakra!" zařval a zvedl se ze země. Vypadal dost uboze a taky dost vysíleně. Teď jsem na řadě já!
,,Nikdy mě n-neporazíš!" zasmál se, i když se mu stěží mluvilo.
,,Teď už jsem nažhavenej!" usmál jsem se na něj a vyrazil proti němu.

Lucy:

Natsu... Dávej hlavně pozor!
Strachovala jsem se v duchu a dívala se na boj, který se mezi nimi začal odehrávat.
Bylo obtížné poznat, co se právě stalo. Šíleně mě bolela hlava a před očima se mi objěvovala mlha. Připadala jsem si tak slabá, tak ubohá... K ničemu.
Alespoň jsem dokázala rozpoznat to, kdo vyhrává.
Byl to Natsu. Byla jsem tam moc ráda, že ho zase vidím. To, co se odehrálo v mé mysli... Už nikdy se tam nechci vrátit.
,,Ne!" zařval ten mistr a spadl na zem. Počkat... To všechno se odehrálo nějak rychle. Jak ho Natsu dokázal porazit tak snadno a rychle?
,,T-To... Máš za L-Lucy!" začal se vydýchávat Natsu a vyčerpáním spadl na kolena.
Trochu jsem se vyděsila a pokusila se zvednout. Jen škoda, že jsem byla tolik vysílená... Jinak bych za ním doběhla dřív...
,,N-Natsu...!" udělala jsem pár kroků a málem zase spadla na zem. Sebrala jsem všechnu sílu, která ve mně ještě zbyla a došourala se k Natsuovi.
,,L-Lucy...ty..." otočil se na mě a udiveně na mě pohlédl. Byl velmi překvapený z toho, že mě vidí.
,,Jsi to opravdu ty?" postavil se a šel mi naproti.
,,A-Ano." usmála jsem se na něj a začala brečet. Celé mě to dojalo...
,,Tak rád zase vidím tvůj úsměv." ušklíbl se na mě a přitáhl si mě ke hrudníku, když se naše cesty znovu setkaly.
Nechala jsem slzy téct po tvářích a pořádně Natsua objala.
,,Chyběl si mi... Tolik si mi chyběl...!" zašeptala jsem mezi vzlyky.
,,Byl jsem pořád tady... Nikdy bych tě neopustil, slibuji." zašeptal jsem jí nazpátek do vlasů a usmál se.
,,Miluji tě." zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.
,,A já tě zbožňuji." ušklíbl se a přitáhl si mě do polibku.
Po tom, co řekl, jsem se mu do polibků usmála a užívala si chvíli, kdy jsem opět volná. A s ním...
,,Natsu! Lucy!" trochu jsem sebou trhla, když na nás někdo zavolal. Přerušila jsem líbání a otočila se za sebe.
Z jedné budovy, se na nás doslova řítil Happy.
,,Happy!" zamávala jsem mu a usmála se na něj. Když k nám doletěl, vlezl si mezi nás a začal se vydýchávat.
,,V-Vy...! Všichni je to viděli, ale... N-Nemohli jsme s-se k vám dostat!" zadrhával se při każdém slovu. S Natsuem jsme se na sebe nechápavě podívali, jelikož jsme nevěděli, jak to všechno myslel.
,,Počkej, Happy... Jak jste se k nám nemohli dostat?" otočila jsem se na něj.
,,No... Pršelo a Mira nás schovala do skladovací budovy, ale pak jsme zjistili, že nás tam někdo zamkl..." vysvětlil nám už srozumitelně.
,,To byl tutově ten parchant, co tamhle leží...!" napadlo Natsua.
,,Musel to být on... Byly tam naštěstí okna a my jsme viděli, jak odchází směrem k vám."
,,Oh... Takže už asi víte, že Natsu vyhrál." usmála jsem se na Happyho, abych tím změnila téma a my tak nemuseli řešit něco, co už není podstatné.
,,Aye! Jsi nejlepší, Natsu!" zvedl tlapky do vzduchu, aby naznačil jeho radost.
,,Bylo to přece jasné, ne?" ušklíbl se na nás Natsu a já s Happym jsme se tomu zasmáli. Má pravdu.
,,Půjdeme už konečně domů, ne?" usmála jsem se na oba.
,,Jo... Jsem už unavený." souhlasil Natsu.
,,Ani se ti nedivím." okomentovala jsem jeho stav, chytla ho za ruku a vedla ho směrem k nám.
,,Poslyš, Happy... Kde jsou vlastně ostatní?" zajímala jsem se.
,,No, nejdřív chtěli jít se mnou, ale já jim řekl, že to zvládnu sám, tak šli do cechu." usmál se na nás.
,,A víte, kdo nás odtamtud dostal?"
,,Myslím, že se necháme podat." ušklíbl se na mě Natsu a já přikývla.
,,No přece já! Vyletěl jsem oknem a před dveřmi na zemi, jsem našel klíč!" pochlubil se a nadzvedl hlavu, aby bylo vidět, že je na sebe pyšný.
,,To jsme mohli čekat." pošeptal mi Natsu do ucha, abych to slyšela jenom já.
,,Přesně." uchechtla jsem se.
,,Jsem hrdina, že?" zeptal se nás s úsměvem Happym.
,,Ty jsi byl, jseš a vždycky budeš, Happy!" zasmál se Natsu.

Zdravím :)
Já vím, já vím... Opět jsem porušila svůj slib :/
Měla bych se polepšit ;)
Každopádně se moc omlouvám, ale z 99,9% za to může škola. Psali jsme snad každý den a já musela být celou dobu zalezlá jenom v učebnicích -.-
No, a z těch zbylých 0,1% za to to mohla moje lenost xD

Jinak testy už mám všechny napsané a už se nemůžu dočkat, až budou prázdniny :)
(Celkem vtipný, když už tenhle příběh pomalu končí... :D)

Nasleduje poděkování :D
Děkuji moc za 1k hlasů a 7k přečtení!! :3
Je to milé, úžasné a... Asi se rozbrečím xD
Máte ode mě taky nový cover :) Snad se Vam líbí... Miluji tenhle NaLu moment... :3
Arigato gozaimasu!!
Jste ti nejlepší čtenáři, jaké jsem tady na Wattpadu mohla potkat :3

Jej... Asi už tady nebudu psát svoje pocity a radši Vám řeknu jen...
Uvidíme se u další kapitoly ^.^