Co když je to láska?|Fairy Tail

22.kapitola ✓

Lucy:

Strach, smutek a zklamání. To všechno jsem cítila, když jsem získala zpět své vědomí.
Cítila jsem pod sebou studenou zem. Byla mi celkem zima.
Pomalu jsem otevřela oči, abych zjistila, kde jsem. Nic moc jsem neviděla, všude byla tma. To je noc? Zeptala jsem se v duchu a pomalu se posadila. Začala jsem se pořádně rozkoukávat, kde to sedím. No jo... Už si vzpomínám. Začala jsem si pořádně vybavovat, co se včera stalo. Vím, že jsem sem běžela a pak asi usnula. Ale proč jsem sem běžela?
Natsu... Už si vzpomínám. On... mě opustil... Nedokázala jsem zadržet slzy a rozbrečela se. On mě miloval a pak mě opustil? Po téhle myšlence jsem se rozbrečela ještě víc. Byla jsem z toho strašně moc zklamaná. Počkat.... On mě miloval? Natsu... ty idiote... Mezi vzlyky jsem se tiše uchechtla. Proč jsem se to dozvěděla až teď? Nemohl mi to říct dřív?
,,Lucy?" zaslechla jsem něčí hlas vedle sebe. Trochu jsem se otočila, ale nepoznala jsem, kdo na mě volá. Viděla jsem pouze černou siluetu někoho, jak nade mnou stojí.
,,Jsi v pořádku?" řekl znovu a já poznala, komu ten hlas patří.
,N-Ne..." odpověděla jsem a schovala si obličej do dlaní. Nechci, aby mě takhle můj kamarád viděl.
,,Hádám, že to o Natsuovi už víš..." povzdechl si Gray a posadil se vedle mě. Cítila jsem, jak mi rukou obejal ramena.
,,J-Jo..." utřela jsem si slzy a podívala se mu do obličeje.
,,Třeba se vrátí. Musíš mu věřit." lehce se usmál na povzbuzení a začal mě hladit.
,,A... C-Co když ne?" řekla jsem.
,,Tak ho najdu a rozmlátím mu držku." usmál se a já mu úsměv trochu oplatila.
,,Konečně jsi se usmála." povzdechl si Gray a začal se zvedat. Potom se ke mně zpátky sehnul a chytil mě do náručí. Potom se rozešel a vyšel na noční ulici, pod měsíčním svitem.
,,D-Díky..." poděkovala jsem a usmála se na něj.
,,V pohodě. Chceš k sobě domů, že?" zeptal se a podíval se mi do očí.
,,Ano, prosím." odpověděla jsem mu a položila si hlavu na jeho hrudník. Je fajn mít kamaráda, jako je on.

,,Chceš, abych tě dal zpátky na nohy?" zeptal se mě, když jsme dorazili k mému bytu.
,,Asi jo..." řekla jsem nakonec. Moc se mi zpátky na zem nechtělo.
Položil mě na nohy a otevřel mi dveře.
,,Díky... za všechno." mrkla jsem na něj a usmála se.
,,Nemáš za co. Jen dávej na sebe pozor, aby si vůbec zítra do cechu dorazila." zašklebil se.
,,Budu se snažit." usmála jsem se na něj a zašklebení jsem mu oplatila.
Potom jsme se jen rozloučili a já vešla dovnitř.
Byla jsem hodně unavená, takže jsem ihned zamířila do svého pokoje, kde jsem se svalila na svou postel. Ze stolku jsem si vzala dopis od Natsua a pořád dokola jsem si ho pročítala.
'Odcházím, abych tě ochránil před problémy a aby jsi zůstala nadále šťastná.'  Přečetla jsem si v duchu a začala přemýšlet. Abych zůstala šťastná? Jak to myslel? A proč chce, abych to věděla jen já a nikomu to neříkala? Dumala jsem nad touhle myšlenkou a mezi tím jsem si pročítala i další věty.
'Taky jsem ti vždycky chtěl říct, jak moc tě mám rád a že tě i miluju. Skrýval jsem to před tebou, protože jsem si myslel, že by jsi si myslela, že to nemyslím vážně.'  Je fakt, že bych tohle od něho nečekala a možná, že bych mu ani nevěřila ale... Teď bych toho akorát litovala, kdyby mi to řekl už dřív. Ale i po tom všem mu věřím. Věřím, že mě miluje... Začala mi po tváři stékat první slza. I já ho miluju...
Proč mi začalo připadat, že za to, že odešel, můžu já? Zeptala jsem se sama sebe a čekala, až mě napadne nějaká odpověď. Nic. Asi za to opravdu můžu já. Proč by taky jinak odešel? Napsal mi, že to udělal proto, aby mě ochránil...
Měla bych přestat na tohle myslet a raději řešit další jeho slova.
'Přeji si, aby jsi na mě už navždycky zapomněla. Určitě si najdeš někoho lepšího než jsem já.'
Někoho lepšího než jsi ty? Ty si byl pro mě dokonalý a... vždycky budeš... Pomyslela jsem si a mezitím jsem si v duchu odpověděla i nad tou první větou. Jak bych na tebe mohla zapomenout? Vždycky jsi byl v mém srdci ten první a taky zůstaneš!
Po těchto myšlenkách jsem ten dopis raději položila zpátky na stolek a uvelebila se v posteli. Utřela jsem si všechny slzy, které mi nechtěně stékaly po tváři a zavřela oči.

Další den, v cechu

,,...tobě taky napsal Natsu dopis?" zeptal se mě udiveně Happy.
,,J-Jo... Počkej, tobě taky napsal?" oplatila jsem mu podobnou otázku.
,,Jo!" řekl a podíval se do země.
,,A-Aha a... co ti napsal?" zeptala jsem se ho a pohladila ho po uších.
,,Napsal mi, že mu je líto, že nás musel opustit a taky chtěl, abych od teď byl u Wendy, která se o mě bude starat."
odpověděl a podíval se mi do očí. ,,Co napsal tobě?"
Hlavně mu neříkej pravdu! Okřikl mě můj vitřní hlas.
,,No... Vlastně mi napsal skoro to samé. Taky mu je líto, že nás opustil a mrzí ho, že nic neřekl." zalhala jsem mu a sklopila hlavu. Přál si, abych nikomu neřekla pravý důvod a to taky splním...
,,Aha... Chybí mi." řekl smutně Happy a sedl si do mého klína.
,,Taky mi chybí..." souhlasila jsem s ním a přitáhla si ho ještě blíž k sobě.
,,Lucy... slib mi, že ty nikam neodejdeš..." rozbrečel se a uslzenýma očima se mi podíval do očí. Nad tím jeho smutným pohledem, jsem zesmutněla ještě víc. Vidět ho, v takovém to stavu, mi trhá srdce.
,,Slibuji." trochu jsem se na něj usmála a podrbala ho za ušima.
,,D-Díky..." řekl a zavrtal se mi do klína, ve kterém mi po chvilce usnul.

Bylo něco po sedmé hodině večer a Happy pořád spal v mém klíně.
Jak jsem se tak na něho koukala, jsem po chvilce začala cítit únavu, která na mě začala doléhat.
,,Nechceš, abych si ho vzala?" zaslechla jsem vedle sebe známý, dětský hlas, když mi začala padat hlava.
,,A-Asi jo, ale dávej pozor, aby se neprobudil." usmála jsem se na malou Wendy a Happyho jsem jí opatrně předala.
,,Neboj se, postarám se o něj." usmála se na mě a hned po tom odešla z cechu. Je roztomilá, když se o někoho stará. Pomyslela jsem si a rozhodla se, že bych už pomalu měla jít domů.
Vyšla jsem ven z cechu a zamířila si to k sobě do bytu.
Celou cestu jsem se cítila tak osamělá... Všechno se teď změní, víš to? Natsu? Zeptala jsem se v duchu "Natsua" a podívala se na hvězdy. Zrovna padala jedna hvězda. Hned jsem si začala něco přát.
Prosím, přeji si, aby se Natsu jednou vrátil. Přeji si to, protože na něho nedokážu zapomenout a taky proto, že ho nesmírně miluji a nikdy v životě nepřestanu...

Tak to byla 22.kapitola :)
Chtěla jsem Vám říct, že je dost možný, že zítra nebudu moct vydat další kapitolu. Uvidím, jak to stihnu, ale kdyby se mi to nepodařilo, tak Vám slibuju, že v neděli vydám kapitoly dvě ;)
Jinak Vám moc děkuju za všechny vaše hlasy a za všechny reads :3
Pokračování příště^^