Co když je to láska?|Fairy Tail

24.kapitola ✓

Lucy:

Tohle ne... To taky ne... A tohle už vůbec ne. Na té nástěnce nic nebylo... Všechno sice vypadalo tak jednoduše, ale nebylo tam nic pro mě.
No, spíš jsem si nedokázala představit, že to budu muset vyplnit sama.
Ta nástěnka mi připomínala časy, kdy jsem tady před ní stála s... Nemysli na to jméno!
Rychle jsem zavrtěla hlavou a znovu se podívala na nástěnku.
Co třeba tohle?
Vzala jsem do ruky papír a začala si ho číst. Konečně něco pro mě....

Večer

Potom, co jsem přijala tuhle žádost, jsem ještě musela vyřešit jednu záležitost. Nechtěla jsem tam jít sama, tak jsem celý den přemýšlela nad tím, koho s sebou vezmu.
Nakonec jsem oslovila Happyho. Myslím, že jsem se rozhodla správně, protože jsme si s Happym slíbili, že už navždycky zůstaneme spolu.
,,Lucy? Co je to za žádost?" vyrušil mě ze čtení, po chvilce Happy, který se převaloval na mé posteli. Ano, jsme u mě doma.
,,Musíme pomoct jedné rodině, z vedlejší vesnice, se zemědělstvím. Prý tam mají málo lidí na to, aby všechno před zimou sklidili." odpověděla jsem mu a pohladila ho po uších. Je fajn ho tady mít.
,,Aha a odměna?" řekl a lehl si na mé břicho.
,,35 000 jewellů." mrkla jsem na něho.
,,Bude ti to stačit na nájem?" trochu zesmutněl a podíval se mi do očí.
,,O to se neboj... Zbylo mi toho z minulé žádosti dost." usmála jsem se na něj a položila rozečtenou knížku na stolek. Po té jsem se uvelebila a zhasla lampičku. Happymu jsem popřála 'dobrou noc' a zavřela oči.

Další den, dopoledne

,,Máš vše, co potřebujeme?" zeptal se mě před odchodem Happy.
,,Snad jo." usmála jsem se na něj a po té jsme společně vyšli, z mého bytu.

***

,,Dobrý den, vy musíte být ti z Fairy Tailu!" pozdravila nás jedna starší paní, když jsme dorazili k jejímu domu.
,,Dobrý den, ano to jsme my." usmála jsem se a podala jí ruku.
Potom nám nabídla, že bychom si s ní mohli dát čaj. S Happym jsme souhlasily a ona nás pozvala do jejího domu.
,,Děkujeme." poděkovala jsem, když před nás postavila hrnky s čajem.
,,To je maličkost." usmála se a posadila se k nám.
,,Děkuji, že jste přijali mou žádost. Jsem už stará a sama bych to nezvládla." řekla a napila se ze svého hrnku.
,,Rádi pomůžeme!" řekl Happy a zářivě se usmál.
,,To jsem ráda, každopádně se nebojte, že byste to museli dělat sami. Pomůžou vám s tím mé děti a vnoučata, jak jsem do té žádosti napsala." mrkla na nás. Na to jsme se s Happym jen usmáli a dopili náš čaj.

,,Lucy?" řekl udýchaně Happy a já se na něj podívala. ,,Já už asi dál nemůžu." řekl a svalil se na zem.
,,Neboj se, někoho zavolám." usmála jsem se na něj a vyndala si své klíče. Virgo je na kopání nejlepší!
,,Bráno panny, otevřít! Virgo." použila jsem magii a před námi se objevila Virgo.
,,Volala jste mě, princezno?" zeptala se mě a uklonila. Trochu jsem si povzdechla, nelíbilo se mi, když se ukláněla...
,,Ano, převezmeš to prosím tě za Happyho? Je už unavený a potřebuje si odpočinout." usmála jsem se na ní a rukou ukázala na Happyho.
,,Samozřejmě." zase se uklonila a šla pomoct Happymu. Pokračovala jsem tedy dál ve své práci, musela jsem sbírat všechny vykopané brambory.
Bylo odpoledne a my už měli konečně hotovo.
,,Děkuji, Virgo, můžeš se vrátit." řekla jsem a hned po tom, co se mi zase uklonila, Virgo zmizela ve světě duchů.
,,Děkujeme za vaší pomoc!" řekla celá rodina najednou a my se usmáli.
,,Klidně vám pomůžeme i příště." usmála jsem se na ně a všichni s radostí kývli.
,,Mějte se!" rozloučili jsme se s Happym a zamávali jim. Zamávaní nám oplatili a my se mohli vydat domů.
,,Milí lidé, že?" usmála jsem se na Happyho.
,,To jo, škoda že tu není Natsu." řekl a já zůstala stát na místě. Celá jsem ztuhla a dívala se na Happyho. On... řekl jeho jméno... Divila jsem se tomu. Přišlo mi, jako bych na jeho jméno už dávno zapomněla a teď... Mi ho akorát připomněl.
,,Lucy? Co se stalo?" zahýbal mi s rameny Happy a já se mu vystrašeně podívala do očí. Chtěla jsem mu říct, že nic, ale místo toho jsem mu uhla pohledem.
,,Lucy?" řekl smutně a sedl si na mé rameno. Rychle jsem se vzpamatovala. Proč vlastně to jméno nechci slyšet? Možná bych se sebou měla něco udělat. On je... Tedy Natsu je někdo, koho mám ráda a když nepřijde on, tak přijdu já k němu! Tuhle myšlenku nesmím ztratit, já ho najdu! Po chvilce jsem se znovu podívala na Happyho. Byl vyděšený a čekal až něco řeknu.
,,To... jsem v pohodě." upřímně jsem se na něho usmála a pohladila ho po tváři. ,,Jsem ráda, že tu jsi." přitulila jsem se k němu a přitahla si ho ještě blíž.
,,Já taky." zavrněl mi do tváře Happy a objal mě. Opravdu... spolu zůstaneme navždycky... Ale jen s Natsuem, budeme kompletní...

Před jedním týdnem

Natsu:

,,A co tu budu celou tu dobu dělat?!" nenávistně jsem na něho zakřičel a zatnul pěsti. Jsem tu zhruba tak pět minut a už mě to tady štve.
,,Budeš pomáhat mým dělníkům, kteří kopají tunely pro případ, že by nás někdo napadl." usmál se na mě Lucyin otec a mě se zkřivil obličej. Po chvilce jsem mu na to mu na to z donucení kývl, protože už před tím mě poučoval o tom, že jestli nebudu spolupracovat, ublíží Lucy. Kdy by jí, kvůli mě ublížil, nikdy bych si to neodpustil...
,,Výborně. Pamatuj si, že jestli nebudeš pracovat, budeš za to potrestán." Radši já, než Lucy... Pomyslel jsem si a na souhlas přikývl.
Potom mě někdo zezadu praštil do hlavy a já upadl do bezvědomí.

,,Žije vůbec?" zaslechl jsem vzdálený hlas, když se mi otevřeli oči.
,,Tak do něho kopni, třeba se probudí!" zaslechl jsem další hlas a pomalu se začal zvedat. Začal jsem se rozhlížet. Nic moc jsem neviděl, všude byla tma. Asi nechtěli, abych si pamatoval cestu...
,,Hej ty! Si tady nový?" zaslechl jsem mužský hlas a podíval se směrem, odkud přicházel. Viděl jsem oheň a u něho jsem zahlédl dva muže.
,,J-Jo." řekl jsem a postavil se na nohy. Všiml jsem si, že jsem byl, dlouhým řetězem, připoutaný ke skále. Trochu jsem se na ten řetěz zahleděl a začal za něj tahat.
,,Odtud se nikdo nedostane." řekl zase ten první muž a já se na něho podíval.
,,Jak to víte?" zeptal jsem se a rozešel se směrem k nim.
,,Není to možné. Jsem tu už deset let." řekl ten druhý muž a já na něho vytřeštil oči. Deset let? No... Já tu budu dokonce života, tak je to jedno...
,,A to jste se o to nijak nepokusili?" zeptal jsem se a přisedl si k nim.
,,Za každý pokus, tě zmlátí." odpověděl mi zase ten první muž.
,,Dokážou tě klidně i umlátit k smrti."
Po téhle větě jsem sklopil hlavu. V jednu chvíli jsem si totiž myslel, že se odtud nějak dostanu, ale asi to nebude hned.
Nevím proč, ale začal jsem se smát. Ti chlapi si museli myslet, že jsem blázen.
,,Já se odsud jednou dostanu a vás taky." zasmál jsem se a podíval se na ně. Byli vyděšení.
,,K-Kdo vlastně jsi?" zeptal se se strachem ten první muž.
,,Jsem Natsu Dragneel a jsem drakobíjec! Já nás odsud dostanu! Sledujte!" řekl jsem a postavil se zpátky na nohy. Nejdřív jsem měl v plánu dostat se, z těch železných pout.
,,Pěst ohnivého draka!" připravil jsem si pěst a čekal až vzplane.
Čekal jsem asi půl minuty a pořád se nic nestalo. To není možný!
Byl jsem v šoku, nikdy se mi tohle nestalo.
,,Tady magie nefunguje, to ty pouta." řekl pro změnu ten druhý muž. Tohle mě dostalo na kolena. Zatnul jsem pěsti a v nich drtěl kamínky na prach.
Opravdu je takový, můj osud? Zeptal jsem se sám sebe a zavřel oči. Někde v mysli se mi vybavila usměvající se Lucy. Byla tak nádherná...
Já... se odsud dostanu... Dokážu to... kvůli ní!

Snad se Vám to líbilo :3
Děkuji moc za vaše hlasy a komentáře, vždy mě potěší ;)
Pokračovaní zítra^^