Co když je to láska?|Fairy Tail

6.kapitola ✓

Natsu:

Zhruba po hodině, co jsme si popřáli
,,Dobrou noc." jsem neustále na ni musel myslet. Celou dobu jsem koukal do stropu a přemýšlel. Chová se divně... Nejdřív mi nadává, pak mi brečí na ramenou a teď je ráda, že jsem ji přišel navštívit a že tady s ní spím. Teda ne tak úplně s ní. Ale i tak... Říká sice, že už je všechno v pohodě, ale já jí nevěřím. Za tu dobu, co se známe poznám, když jí něco je. Nejsem už zas tak dětinský, jaký jsem býval. Už jsem vyrostl. A teď mi navíc připadá, že jsem začal víc vnímat ostatní v okolí. Myslím, že se teď chovám víc jako...jak se tomu říká... Dospělí...? Divný slovo...
Lucy se vždycky chovala dospěle. Ale ona je holka a holky dospívají vždycky dřív. No jo, to je pravda...
Už abych usnul, než přijdu na něco, na co bych neměl. Musím začít myslet na něco hezkého... Lucy? Proč se mi hned vybavila zrovna Lucy? To je divný. Sakra! Něco se se mnou děje, ale co?
Odpověď už jsem ve své hlavě nevypátral, místo toho jsem usnul.

Lucy:

Ráno

Na tváři mě začalo něco lechtat, když jsem otevřela oči, osleply mě sluneční paprsky, které zlatě zářily. Pomalu jsem si začala sedat a pořádně jsem se protáhla. Zajímalo by mě, jestli tu Natsu pořád je, jestli neodešel.
Vstala jsem a vydala se do obýváku. Na gauči potichu oddychoval Natsu a já ho musela pozorovat Byl tak nádherný... Sakra Lucy! Trochu se ovládej! Nad tou myšlenou jsem musela trochu zatřást hlavou, abych se aspoň trochu vzpamatovala. Jak dlouho jsem na něj asi zírala...?
Noo, to je jedno, půjdu udělat snídani.

O deset minut později

Ještě pořád jsem nevymyslela, co bych měla udělat. Už po několikáté mě napadlo, že by Natsuovi stačilo jen pár plamínků ohně a maso, ale já mu chtěla udělat něco, co by bylo opravdu ode mě a taky něco od srdce. Hmm, mám úplně zavařenou hlavu jenom kvůli tomu, co mám udělat k snídani... Dobře já!
Nakonec jsem vymyslela zapečené toasty se šunkou, sýrem a zeleninou. Nic originálního, ale udělala jsem je hlavně pro Natsua.
Talíře jsem odnesla na stůl a šla ho pomalu vzbudit.
,,Natsu?" řekla jsem mu a jemně s ním zatřásla.
,,Mmhh..." byla jeho odpověď a ještě více se zavrtal do polštáře. No jo, nechtělo se mu vstávat.
,,Už je ráno a udělala jsem nám snídani." zkusila jsem.
,,Snídaně?" otevřel konečně oči a podíval se na mě. ,,Jo." usmála jsem se na něj. ,,Ještě nikdo mi nikdy neudělal snídani." sedl si a opravdu hodně se na mě taky usmál.
,,Tak teď už jo." mrkla jsem na něho a odešla si sednout ke stolu.

Natsu:

Ona mi udělala snídani?! Nikdo mi ji nikdy dřív neudělal, vždycky jsem koupil něco v cechu, ale teď? Opravdu hodně mě překvapila.
Šel jsem pomalu za ní a také si sedl ke stolu. Na talíři mi přímo před očima, voněly nádherně zapečené toasty. Podíval jsem se na Lucy a ta se na mě jen usmála. ,,Klidně jez, nestyď se." mrkla na mě. Nestyď se?
Když si vzpomenu, jak mi neustále pořád říká, že žeru jak prase, tak bych řekl, že jí teď nepoznávám.
,,J-Jo jasně. Dobrou chuť." řekl jsem ještě trochu zaskočeně.
,,Tobě taky." řekla a oba jsme se pustili do jídla.
Dobře... na to, že moje nejoblíbenější jídlo je maso, tak tyhle toasty byly opravdu božský a moc mi chutnaly.
,,Bylo to moc dobrý, děkuju ti." poděkoval jsem, když jsem dojedl.
,,Za málo." usmála se na mě a za chvilku už taky dojedla. Vzala svůj talíř, pak ke mně přišla a chystala se sklidit i můj talíř. Teď mě napadlo něco šíleného. Chtěl jsem se jí znova zeptat, co jí trápí a chtěl jsem, aby mi teď už doopravdy řekla pravdu. Chytl jsem jí tedy za ruku. Samozřejmě se trochu i lekla, ale já se jí prostě musel na to zeptat.
Prudce jsem se zvedl, přitáhl ji k sobě blíž a podíval se jí upřímně do očí. Ty její oči... byly vždycky tak krásné, ale teď v nich byla spousta strachu.
,,Řekneš mi už konečně pravdu? Já... promiň, že jsem tě vylekal, ale nesnesu pohled na tebe, když ti něco je!" vyčítal jsem jí. Byli jsme tak blízko, že jsem se skoro dotýkal jejího čela. Chvilku mě ještě vyděšeně pozorovala a nespustila ze mě zrak. Pak trochu zamrkala, jako kdyby se právě vrátila zpátky do reality a spustila.
,,Proč se mě na to ptáš? Vždyť už jsem ti tolikrát řekla, že jsem v pohodě a že mě nic netrápí! Proč se o mě takhle staráš? Proč se ke mně chováš tak mile! Pověz mi... Proč!?" rozbrečela se. Ale ne... Takhle jsem to nemyslel. Něco rychle vymysli, jak ji zase uklidnit! Mám to!
,,Není lehké, koukat se na vždy vysmátou holku, jak se trápí. Musel jsem se tě na to zeptat, protože jsem si začínal myslet, že za to můžu já! A já nechci, aby si se kvůli mně takhle cítila. Nechci, aby jsi byla nešťastná. Říkám ti to proto, že mi na tobě záleží!" chrlil jsem na ni slova, která mě zrovna napadla. Na uklidnění, asi nic moc...

Lucy:

Dobře... Nádech, výdech. Tímhle mě opravdu dostal a překvapil mě.
Nevím proč, ale ty slova, která řekl, mě příjemně hřála u srdce. Záleží mu na mě... Teď jsem měla opravdu co dělat, abych se nerozbrečela. Moment. Co je to?! Slzy? Ne! Já nesmím brečet. Né znova před ním! Pozdě... Brečím, a to hodně...
,,Lucy, nebreč! T-Takhle jsem to nemyslel! Omlouvám se..." říkal mi do ucha, když mě pevně objal. Začínají se mi podlamovat kolena, rychle se ho chytnu, abych nespadla a přitom ho taky obejmu. Cítím se tak nádherně. Opravdu asi ví, jak mě utišit. Nebrečela jsem kvůli tomu, že by nějak ranil moje city. Naopak. Řekl mi moc krásná slova, která krásně hřejí a která si chci už navždycky zapamatovat.
,,Díky že tu pro mě jsi." řekla jsem mu klidným hlasem a pohladila ho po jeho rozcuchaných vlasech.
,,Teď už jsem opravdu v pohodě." usmála jsem se na něj, když jsem se odtáhla. Chvilku na mě jen tak zíral, pak se taky usmál a opřel si svoje čelo o to moje. Byl opravdu blízko.
,,Vždycky tu pro tebe budu."

Že by se nám Natsu taky konečně zamiloval? :3
Jinak doufám, že se Vám 6.kapitola líbila a děkuji za každý hlas, který jste dali ;)
Moc si toho vážím :3
Tak zase zítra^^