Co když je to láska?|Fairy Tail

50.kapitola

Lucy:

Den před Vánocemi

Cukroví, zdobení a uklízení... To všechno dělám za poslední týden... Celou dobu jsem tu zavřená doma a připravuju všechno na Štědrý den, který bude už zítra. Nevadí mi to. Jsem ráda, že můžu něco dělat.
Natsu s Happym, chodí na mise, aby prý mohli vydělávat pro náš nový přírustek, ale dnes se už zase vrací.
Je to zvláštní... Jsem teprve v pátém měsíci, ale připadá mi to, jako bych byla těhotná už věčnost. Je škoda, že to takhle dlouho trvá. S Natsuem se na to miminko už těšíme a taky mu už zařizujeme dětský pokoj.
Z mých myšlenek mě probralo zaklepání na dveře a já se tak musela zvednout z pohovky a podívat se, kdo to je.
Došla jsem ke dveřím a otevřela je.
,,Ahoj Lucy." pozdravila mě Erza a usmála se na mě.
,,Ahoj Erzo, pojď dál." úsměv jsem jí oplatila a pozvala ji k sobě domů.
,,Děkuju." řekla a vstoupila dovnitř. Řekla jsem jí, aby se zatím v obývacím pokoji usadila.
,,Nedáš si čaj?" optala jsem se jí. Venku je určitě zima, když jsem si všimla, jak se jí klepaly prsty.
,,Ráda." usmála se na mě a já kyvla.
Šla jsem tedy do kuchyně a dala postavit vodu na čaj. Erza měla vždycky ráda ovocný čaj, takže jsem zvolila tenhle a sobě jsem si připravila citrónový.
Mezitím, než se mi voda začala vařit, jsem na talíř dala pár kousků cukroví, kdyby měla hlad. Nutně potřebuju, aby mi někdo řekl, jaké to cukroví je...
,,Prosím." oznámila jsem Erze a čaj s cukrovím jsem položila na stůl před ní.
,,Děkuju moc, jsi hodná." usmála se na mě mile Erza.
,,To je maličkost." mávla jsem nad tím rukou a posadila se vedle ní.
,,Jak se máš?" zeptala se mě.
,,Mám se přímo skvěle!" vřele jsem se na ni usmála a začala si vyfoukávat čaj, který mi příjemně hřál v rukou.
,,To je dobře. Natsu totiž chtěl, abych se kdyžtak na tebe přišla podívat, když teď pracuje." pokývala hlavou Erza.
,,Opravdu? No... Všechno zvládám, takže si se mnou nemusíš dělat starosti." mrkla jsem na ni.
,,Tak dobře." usmála se na mě a napila se ovocného čaje.
,,Můžu tě o něco poprosit?" zeptala jsem se jí a svůj hrnek si položila na stůl.
,,Samozřejmě." také odložila hrnek na stůl a podívala se na mě.
,,No... Prosímtě, ochutnala bys to cukroví? Já... Pekla jsem ho poprvé v životě a... Nevím, jestli je to k chuti..." nervózně jsem se na ni usmála. Jsem hrozná kuchařka...
,,No, klidně." zasmála se trochu Erza a z talířku si vzala jeden vanilkový rohlíček. Snaf jí to neotráví...!
,,Hm..." ochutnala kousek a zamyslela se nad chutí. Vduchu jsem si držela palce a doufala, že to alespoň nevyplivne.
,,Lucy? Nechápu, jak o tom můžeš říct, že to není k chuti! Je to božský..." usmála sa na mě Erza a celý zbytek rohlíčku snědla. Myslela jsem, že umřu z toho, jaký velký kámen mi spadl ze srdce.
,,No... Jsem ráda, děkuju." oddechla jsem si.
,,Ale notak... Co Vánoce? Už máš dárek pro Natsua?" navrhla další téma, přičemž jsem se trochu začervenala.
,,No, j-jo... Mám." kývla jsem hlavou. Pro Natsua mám totiž velmi speciální dárek, který jsem dělala sama.
,,A co to je?" zašeptala a usmála se na mě.
,,To je tajemství." mrkla jsem na ni, což ji trochu zklamalo.
,,Aha." zasmála se a pokračovali dál v konverzaci o tom, co budeme o Vánocích dělat.

,,Určitě tam s Natsuem přijďte!” usmála se na mě Erza, která mi právě oznámila, že v cechu na Štědrý den, bude oslava.
,,Neboj, určitě se zastavíme.” mrkla jsem na ni.
,,Paráda!” zasmála se a objala mě. Pak se zase odtáhla a pořádně se se mnou rozloučila.
,,Měj se!” zavolala jsem ještě na ni a vlezla zpátky do tepla.
,,Zima...” oklepala jsem se trochu a šla uklidit nádobí.

Večer

Právě zabaluju dárek pro Natsua a Happyho. Doufám, že se jim budou líbit...
,,Jsem doma!” zaslechla jsem z vedlejší místnosti. Dárkx jsem rychle strčila na tajné místo a vletěla do obýváku, kde stál Natsu.
Hned jsem ho pořádně objala. Nemohla jsem si pomoct. Chyběl mi...
,,Nezapomeň. Musíš být opatrná...” upozornil mě Natsu a políbil mě na čelo.
,,Já vím, jen... Chyběl jsi mi...” zašeptala jsem a znovu ho objala. Hlavu jsem zabořila do jeho hrudi a nasála jeho vůni.
,,Ty mě taky...” také zašeptal a políbil mě tentokrát do mých vlasů.
,,Kde je Happy?” zeptala jsem.
,,Šel k Wendy, nutně potřeboval navštívit Carlu.” uchechtl se Natsu a já s ním.
,,Tenhle rok to bylo naposled. Slibuju.” odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí.
,,V pořádku. Ale mrzí mě, že jsem nemohla jít s váma.” usmála jsem se na něho a rukama ho objala kolem krku.
,,Jen odpočívej. Ten malý ti je za to určitě vděčný.” usmál se na mě Natsu a něžně mě políbil na rty. Tohle mi taky chybělo....
,,Ty jsi něco pekla?” zeptal se mě po odtáhnutí Natsu.
,,No... Jo, ale nevím, jestli to to bude chutnat...” znejistila jsem.
,,To je jedno! Já jím všechno.” mrkl na mě a já se uchechtla. V tom má pravdu...
,,Fajn...” kývla jsem a došla do kuchyně, kde jsem mu na talíř dala pár kousků.
,,Snad ti to bude chutnat.” usmála jsem se na něho a do ruky vzala jeden rohlíček, který jsem mu dala do pusy.
,,Co myslíš?” zeptala jsem se ho nedočkavě.
,,Nejlepší cukroví, které jsem kdy jedl...” řekl Natsu a pohladil mě po hlavě. Trochu jsem se začervenala a usmála se na něho.
,,Děkuju...” zašeptala jsem štěstím a podala mu celý talíř, na který tak netrpělivě koukal.
,,Sněz to klidně všechno. Je toho hodně.” zasmála jsem se a sedla si s ním na pohovku.
,,Taky se už nemůžeš dočkat, až budou Vánoce?” zeptal se mě Natsu s plnou pusou. Trochu jsem se pousmála a kývla.
,,Kdo by se na ně netěšil?” mrkla jsrm na něj a usmála se.
,,Už se těším na tvou reakci mého dátku.” zazubil se na mě Natsu a ja si všimla, že má na bradě špetku moučkového cukru.
,,A já zase na tvou.” ušklíbla jsem se na něho a ubrouskem mu očistila cukr.
,,Erza říkala, že v cechu bude nějaká vanoční oslava. Půjdem?” zeptal se mě.
,,Samozřejmě. Erza mi to dneska řekla.” mrkla jsem na něho.
,,Bezva.” zasmál se a do ruky vzal jeden čokoládový ořech, který mi taky dal do pusy. Musím se přiznat, že až teď jsem to cukroví poprvé ochutnala. Docela to šlo...
Talíř položil na stůl a svoh pozornost teď věnoval mému břísku.
,,Zajímalo by mě, jestli mu to taky chutná.” zamyslel se Natsu a začal něm hladit. Trochu jsem se usmála a rukou jsem mu začala prohrabávat jeho rozcuchané vlasy.
,,Třeba jo.” řekla jsem a pohladila ho po tváři.
,,Stejně se už nemůžu dočkat, au se narodí.” políbil mě na tvář.
,,Já také...” začervenala jsem se.
Ještě čtyři měsíce...

Líbilo? Já doufám, že jo :)
Po dlouhém přepisování jsem ji sem nakonec stihla přidat :D
Děkuju moc za 3K přečtení! Myslela jsem, že se mi to jen zdá, ale ona je to opravdu pravda! :3
Arigato♥♥♥
Příští kapitola bude zítra^^