Co když je to láska?|Fairy Tail

3.kapitola ✓

Natsu:

Pozdní večer na návsi

Seděl jsem na okraji jedné fontány, uprostřed vesnice a naslouchal jsem každému malému šustění křoví a stromů. Bylo celkem ticho a lehce foukal vítr.
Najednou jsem uslyšel tichý smích přede mnou, zvedl jsem tedy pohled od země směrem ke dřevěné lavičce, na které seděla Lucy a vypadalo to, že se s Happym o něčem baví. Chvilku jsem jen tak pozoroval, jak se Happy lísá k rybě, kterou držel v tlapkách a pak jsem jen trochu sjel pohledem na Lucy, která se na Happyho culila. Nevím proč, ale najednou mi to přišlo hodně roztomilý, jak se usmívá a stará se o něho.
Asi ještě tři minuty jsem ji takto pozoroval, než jsem uslyšel zvuk podobnému vrčení. Vypadáto, že i Lucy si toho všimla. Zvedla se a šla směrem ke mně. ,,Taky jsi to slyšel?" zašeptala a já zaslechl, jak jí rychle buší srdce. ,,Jo, vychází to támhle z tý uličky." taky jsem zašeptal a ukázal prstem na malou ulici, kterou nám ukazoval starosta. ,,Počkej tady a pohlídej Happyho, já se tam půjdu podívat." oznámil jsem jí a vydal se vstříc temné ulici.

Lucy:

,,...já se tam půjdu podívat." řekl mi a odešel. Šla jsem zpátky za Happym a řekla mu, kam Natsu odešel. ,,Natsu to zvládne! Nenechá se vystrašit nějakým zvířetem!" uklidňoval mě Happy za což jsem mu byla vděčná. Jo, bála jsem se o něho. Nechci, aby se mu něco stalo.
Trhla jsem s sebou, když se ozvalo bouchnutí a náhle potom, jsem uviděla kouř, který stoupal nahoru směrem k obloze. ,,Honem, Happy!" zakřičela jsem na kocoura a rozeběhla se. Pro jistotu jsem si připravila své klíče.
Když jsme přiběhli na kraj ulice, spadla mi brada a vykulila jsem oči. Před námi byl zády otočený Natsu a o pár metrů před ním, ležel a spal jakýsi tvor podobný psovi, vlkovi a trochu i býkovi, jelikož měl na hlavě jeden pár rohů. Velmi zvláštní zvíře. Rychle jsem se vzpamatovala, přiběhla jsem k Natsuovi a položila jsem mu ruku na jeho rameno. On se otočil a když se naše pohledy opět střetly, roztáhly se mu koutky úst do úsměvu. ,,Jsi v pořádku, Natsu?" zeptala jsem se ho.
,,Já? Vždycky!" mrkl na mě a pak se zase obrátil zpět ke zvířeti. ,,Myslím, že je naprosto neškodný, bude hračka dopravit ho do lesa, už jsem ho i omráčil. Dostal pořádnou šlupku! Bude spát nejmíň tři dny a připoutal jsem ho ke sloupu, takže si ho stačí jen zítra vyzvednout." pochlubil se a prokřupl si klouby na rukou. Páni! To je snad poprvé, kdy všechno dokázal zařídit sám! Teď mě napadlo, že bych mu mohla nějak zalichotit. Nakonec mě napadlo jen pár návrhů, co bych mu mohla říct, z toho jsem pak sestavila celkem jednoduchou a přijatelnou větu. ,,Věděla jsem, že to zvládneš, vždycky jsem v tebe věřila." usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. ,,Díky, to pro mě znamená hodně." řekl a mně se najednou zastavil dech, podívala jsem se mu do očí a v nich jsem našla náznak radosti a potěšení. Lehce jsem se začervenala, ale náš oční kontakt jsem nepřerušila.
,,Tak pojď, půjdeme se teď za odměnu trochu prospat." řekl a natáhl ke mně ruku, to jsem trochu nečekala, ale i tak jsem mu ji ještě s lehkým zaváháním přijala a vydali jsme se ruku v ruce do jednoho z bytů, které nám starosta nabídl jako nocleh.

,,Manželská postel?!" lekla jsem se, když jsme všichni prozkoumávali náš dočasný byt. ,,Neblázni! Vždyť je to jen jedna noc." řekl v klidu Natsu a já ho jen z údivem obdivovala, že mu to je jedno. ,,Místa je tu dost pro všechny tři!" řekl nám Happy, který se hned uvelebil na polštáři, zřejmě byl už hodně unavený, protože jsme pak jen slyšely jeho pravidelné oddechování.
,,Já už půjdu asi taky spát. Jdeš taky?" zeptal se mě Natsu, když začal zívat. ,,J-Jo, jasně." odpověděla jsem mu trochu nervózně a pak si lehla na pravou část postele. Za chvilku už byl v posteli Natsu a já otočená čelem k němu, pozorovala spícího Happyho.
,,Je roztomilý, když spí. Nemyslíš?" řekla jsem trochu unaveně a pak se koukla na Natsua, který ležel také otočený směrem ke mně. ,,Jo, máš pravdu." uznal nakonec Natsu a já si teprve teď všimla, že je bez trička. Teď jsem byla červená až za ušima, i přesto, že jsem se snažila přijít na jiné myšlenky tím, že budu spíše pozorovat Happyho než jeho.
,,Myslel jsem, že ten úkol bude těžší, šlo to opravdu jako po másle." usmál se na mě po chvilce Natsu. ,,Hmm, už jen stačí vypustit ho v lese a úkol tím bude splněný." taky jsem se na něho usmála. ,,Docela se mi tady líbí." řekl Natsu, když se zrovna převalil na záda. ,,A co přesně?" zeptala jsem se ho se zájmem. ,,Všechno. Je tu pěkná atmosféra, je tu klid, není tady Gray..." nad jeho poslední poznámkou jsem se musela trochu uchechtnout. ,,Hm? Co je tak směšného? Neříkej, že já." ušklíbl se na mě a já zavrtěla hlavou. ,,Ne, ty ne," ujistila jsem ho. ,,ale nevěděla jsem, že máš rád klid. Jsi totiž hlučný typ člověka a klid se k tobě zrovna moc nehodí." usmála jsem se na něj. On mi pak pohlédl do očí a taky se usmál. ,,Zřejmě toho o mně ještě dost nevíš." mrkl na mě a já se opět trochu začervenala.
,,Dobrou noc, Lucy." popřál mi po chvilce Natsu.
,,Dobrou noc i tobě, Natsu." odpověděla jsem automaticky a zavřela oči. Nikdy jsem se tak, jako o dnešní noci, nevyspala opravdu dobře. Pocit bezpečí, spokojenosti, tepla a lásky...

Tak nakonec jsem ji sem ještě stihla přidat a já doufám, že se Vám to aspoň trochu líbilo :3
Další kapitolu můžete očekávat již zítra :)
PS: Díky všem za hlasovaní :D Moc to pro mě znamená ^^