Co když je to láska?|Fairy Tail

4.kapitola ✓

Lucy:

Jsem na louce, poblíž lesa a ležím na čistě bílé dece. Na obloze svítí jasně slunce, které mě příjemně hřeje a občas se tam najde i ten menší nadýchaný mráček. Kolem mě se pohybují barevní motýlci a na překrásných květinách potichu bzučí malé včelky. Občas jemně zavane studený větřík, který si i trochu zahraje s mými pramínky vlasů.
Vedle mě někdo leží. Trochu pootočím hlavou a zjistím, že mi přímo u hlavy poklidně oddechuje malý, modrý kocour. Happy. Musím se na něj usmívat, je tak roztomilý.
Náhle někoho zaslechnu, někdo na mě volá mým jménem. Začínám si pomalu sedat a jakmile spatřím dotyčného, který ke mně přichází, musím se hned na něj láskyplně usmát. Je to Natsu, který ke mně přichází. To Natsu na mě volal. Ten Natsu, který mě donutil věnovat mu jeden z mých nejzářivějších úsměvů. Přisedne si k nám, ke mně a k Happymu, v ruce drží rudou růží a celou tu dobu, co tu je, ze mě nespustí oči a radostně se usmívá. Růži mi podá a já ji se začervenáním mile přijmu. Zavřu oči a jemně si k ní přičichnu. Její aroma je tak kouzelné.
Otevřu zase oči a vřele mu poděkuji. On se na mně zase upřímně usměje a něžně mě pohladí po tváři. Pohlédnu mu do očí a prohlížím si je. Začíná se ke mně přibližovat. Úsměv se mi ještě více roztáhne a pomalu se k němu taky začnu přibližovat. Už zavírám oči a čekám jen na chvíli, kdy se dotkne mých rtů. Zbývá jen malý kousek...
,,Lucy!" šťouchne do mě Happy a já se leknutím od Natsua zase odtáhnu. Podívám se na něj s omluvným pohledem a pohled stočím ke kocourovi. ,,Co se děje?" zeptám se a on mě najednou začne tahat za mé vlasy. ,,Už se probuď, je ráno!" řekne. ,,Ale vždyť už je odpoledne a já už jsem dávno vzhůru!" nechápu. Podívám se zpátky na Natsua a chystám se ho zeptat, co se děje. Když v tom se všechno propadne do černé tmy...

,,Hej, Lucy! Tak už se probuď!" otravuje mě zase Happy a já otráveně a pomalu začala otevírat oči. Přímo přede mnou jsem spatřila Happyho kočičí obličej, kterého jsem se až lekla. Rukou jsem ho ze sebe shodila a podívala se kolem sebe. Na kraji, mé části postele, seděl Natsu a s ustrašeným výrazem mě pozoroval. Tak on to byl sen... Ale opravdu krásný sen.
Jestli bych si mohla něco z celého srdce přát, tak by to bylo rozhodně to, aby ten sen nikdy neskončil. Byla jsem z toho smutná a po tváři mi začínaly téct slzy. Rychle jsem od Natsua odvratila pohled a pro jistotu si zakryla obličej, aby mě takhle neviděl.

Natsu:

Začala břečet a abych ji nemohl vidět do obličeje, zakryla si rukama svůj obličej.
,,Promiň, Lucy! Nechtěl jsem tě vystrašit." zakňoural Happy a skočil zpátky na postel.
,,T-To ne...j-já jsem... nechtěla tě shodit... Promň..." zašeptala a rozbrečela se ještě víc.
Dobře...Tohle jsem trochu nepochopil. Co se jí stalo? Proč se omlouvá?
,,Lucy?" začal jsem opatrně. ,,Stalo se něco?"
Rychle si začala rukama utírat oči a podívala se na mě. Začala se usmívat, abych si myslel, že je všechno v pohodě, ale v očích měla smutek.
,,C-Cože?... Jo, to! Nic se nestalo... Všechno je v pohodě!" začala zvyšovat hlas, až jsem se jí lekl. Na nic jsem nečekal a rychle jí objal. Vím, že objetí lidem dost často pomáhá. Chci, aby se se mnou cítila v bezpečí a aby věděla, že jsem tu pro ní.
Ze začátku byla trochu zaskočená, ale pak mě nakonec taky objala. Pevně mě stiskla a já za chvilku cítil mokré slzy na svém rameni. Zase se rozbrečela. Je to snad kvůli Happymu? Nebo jsem snad něco udělal... já?

Odpoledne

Nakonec jsem z Lucy nic nedostal a radši jí řekl, že jí k tomu nutit nebudu a že mi to může říct kdykoliv sama. Ale to teď není podstatný, jelikož jsme právě na cestě do jednoho lesa, kam zpátky vypustíme naši zásilku.
To zvíře táhnu za sebou na malým vozíku, pořád ještě spí. Asi jsem to včera možná trochu přehnal... Ale Lucy říkala, že žije a já jí věřím, takže je to v pohodě. Jinak ten starosta měl z nás velkou radost a dokonce se nám i přiznal, že něvěřil, že to vůbec dokážeme. Asi pořádně nezná mágy z Fairy Tailu...
,,Jsme na místě!" oznámil Happy před jedním lesem. ,,Takže tady ta příšera žije?" řekl jsem ironicky. ,,Není to příšera, je to jen bezbranné zvíře!" namítl. ,,Joo? Mně včera bezbranný nepřipadal! Měl sis ho chytit sám!" bránil jsem se a zatnul pěsti. ,,Dost už vy dva! Pojďme ho radši vypustit, ať už to máme z krku." řekla Lucy a já se na ní koutkem oka podíval. Nevypadala nějak naštvaně, byla spíše pořád smutná. Radši jsem ji tedy poslechl, aby jsem už nedělal žádné problémy a aby jsem jí to nedělal nějak víc těžší. ,,Dobrý nápad..." řekl jsem už klidně.

Tu ,,příšeru" jsme nakonec nechaly před jednou jeskyní. Tak za dva dny by se měla určitě probrat.

Když jsme prošli kolem jednoho malého jezera, uslyšel jsem malé šplouchnutí, jako když na hladině sebou mrskne ryba. Došlo mi, že už mám celkem hlad a tak jsem navrhl, že bychom si mohli chytit něco k jídlu. Happy okamžitě souhlas a když jsem se podíval na Lucy, odbila mě jenom s ,,Je mi to jedno."
Pořád je smutná a často nevnímá.

Teď tu sedíme na břehu hezky v tichosti a čekáme, až někomu zabere.
,,Já už to nevydržím! Potřebuji si trochu protáhnout záda a dojít si na záchod, takže se jdu na chvilku projít!" oznámil nám Happy, když se začal zvedat. ,,Jo, jasně." odpověděl jsem mu a dál pozoroval hladinu. Teď jsem tu s Lucy sám, možná bych se jí mohl zeptat na to co se stalo.
,,Ty, Lucy." podíval jsem se na ní a ona se na mě otočila s kamenným výrazem. ,,Je všechno v pohodě? Víš já... myslel jsem si, že by se ti udělalo třeba líp kdyby ses svěřila..." zeptal jsem jí a ona se na mě jen usmála, teď už upřímně. Potom zavrtěla hlavou a otočila se zpátky na jezero. ,,Jen se mi něco... špatného zdálo a já se bála, že je to skutečné." odpověděla. Aha...
,,Aha a... už se cítíš líp?" usmál jsem se na ní. ,,Teď už jo." taky se usmála.
,,To je dobře." řekl jsem a objal ji rukama kolem ramen. Po chvilce si na mě položila hlavu. Museli jsme vypadat, jako nějaký pár, který je na procházce, ale mně to v tu chvíli bylo upřímně jedno. Počkat... Cože?
,,Už jsem zpátky!" vyrušil mě z myšlenek Happy a přisedl si zpátky k nám.

Po nějaké době čekání, jsme nakonec chytili pár ryb, které jsem pro mě a pro Lucy ogriloval svým ohněm, Happy má radši syrový. Nechápu ho...
Potom jsme se zase zvedli, vrátily se zpátky do vesnice a i s odměnou se vydali konečně domů.

Dneska o něco delší :D

Děkuji za každý hlas, co jste dali a příští kapitola bude zase zítra^^