Co když je to láska?|Fairy Tail

2.kapitola ✓

Lucy:

Probudila jsem se celkem brzo, venku byla ještě tma a všude po pokoji se rozplývala tma. Rozsvítila jsem si lampičku a podívala se na svoje hodinky, které ležely na stolku.
Hodinky ukazovaly 5 minut po půl sedmý a já se rozhodla, že se půjdu vysprchovat.

Po sprše jsem se přemístila zpátky do ložnice a začala si vybírat oblečení.
Počkat! Okřikla jsem se v duchu. Dneska jdu přece s Natsuem na tu práci! Co si mám na sebe vzít?! Klid Lucy! Nádech, výdech, to přece zvládneš! Nemusíš se nějak hezky oblíkat, chovej se přirozeně. Jo! To přeci zvládnu! Vidíš jak jsi šikovná? Jo jsem, díky! Jak já miluju tyhle rozhovory....
Nakonec to dopadlo tak, že jsem na sebe něco v rychlosti hodila, s mým podvědomím jsem už nic neřešila a vydala se do cechu za Natsuem a Happym.

V cechu bylo poněkud podezřele málo lidí. Dokonce tu nebyl ani Gray, který tady je hodně často. Nebyla tu ani Erza, vlastně ani včera se tu neukázala, nejspíš je někde na cestách. U baru seděl... Natsu?! Ten Natsu, který spí až do oběda?
,,Hele, Lucy je už tady!" zakřičel mi do ucha Happyho hlas. ,,Kočko hloupá!" naštvala jsem se, chytla ho za tváře a začala jsem ho za ně tahat. ,,Nevidíš, že už jsem probuzená dost?!"
,,Omlouvám se, omlouvám se!" brečel a za mnou se někdo uchechtnul. Teď mi došlo, že tam je i Natsu a já opět znervózněla. Dýchej!
,,A-Ahoj, Natsu," usmála jsem se na něj a pustila Happyho ,,j-jakou práci jste vybrali?"
,,Ahoj, Lucy, podívej." řekl a podal mi papír, který jsem si v rychlosti přečetla. ,,Takže náš úkol je najít tohle zvíře, který se schovává v nedaleké vesnici a vypustit ho zpátky do lesa?" zeptala jsem se.
,,Jo a odměna je 70 000 jewelů." odpověděl mi Natsu. ,,To zvíře, podle toho, jak ho tu popisují, vypadá celkem děsivě, ale za tu odměnu to stojí." řekla jsem a Natsu mi položil svou ruku na mé rameno. Trochu jsem se začervenala, ale dokázala jsem se mu podívat do očí.
,,My to zvládneme! Není nic, co by nás porazilo." řekl mi a pak se usmál. Úsměv jsem mu oplatila a pak i trochu přikývla. Teď jsem měla možnost podívat se mu pořádně do jeho očí, ve kterých jsem se neustále ztrácela. I on se mi díval do očí.
Bohužel naší chvilku přerušil Happy. ,,Hej! Tak co, kdy vyrážíme?" Natsu odvrátil pohled ode mě, ale jen na chvilku, pak se mi zase podíval do očí. ,,To nechám na Lucy." řekl a mrkl na mě. Měla jsem co dělat, abych teď nezapištěla jako malá holka. ,,Co třeba hned?" zeptala jsem se a Natsuovi se zajiskřilo v očích. ,,Bezva! Vyrážíme za dvacet minut!" usmál se.
,,Aye, sir!" souhlasil i Happy. Potom jsem se rozdělili a já si šla zabalit věci.

O dvacet minut později

,,Tak co? Můžeme?!" zakřičel Natsu a my s Happym jsme na znamení souhlasu přikývli. Natsu hned vypálil na cestu jako nějaká raketa a já se za ním začala smát, když se ho Happy snažil dohonit.

O necelou hodinu později

,,Já už nemůžu!"
,,Bolí mě nohy!"
,,Mám děsnej hlad!" stěžoval si celou cestu Natsu a mě to začalo tak hodně vytáčet, že jsem se neudržela a jednu mu vrazila. ,,Sakra, buď už zticha! Nejdřív tady závodíš, kdo tam doběhne první a teď tady fňukáš, že už nemůžeš?!" začala jsem mu nadávat. Ano, nadávám klukovi, který se mi líbí, místo toho, abych se ho nějak snažila třeba podpořit, že už tam za chvilku budeme.
,,Hej, Natsu! Takhle tam nikdy první nebudeš!" začal zase Happy a mě už zase docházela trpělivost, ale ještě jsem se udržela. ,,Idioti..." utrousila jsem nad nimi poznámku a radši pokračovala dál v cestě. Tohle bude ještě hodně zajímavý...

***

,,Vítáme Vás zde v naší vesnici a děkujeme, že jste byli ochotni nám pomoci!" vítal nás nejspíš starosta a my se na něj usmáli. Potom nám nabídl, že nás nejdřív trochu provede po jejich vesnici a že nám něco málo i poví o tom zvířeti.
,,Objevil se tu asi tak před dvěma týdny, tady v uličce," ukázal na malou ulici, o které by se dalo říct, že je to spíše temná ulička, protože z ní vycházel strach, jelikož se po ní táhl černý stín od budov.
,,zahlédl ho zde místní muž, který tudy večer procházel."
,,A dělá nějaké škody?" zeptal se Natsu. ,,No, sem tam někomu zmizí slepice a jednou to byla i ovce, ale hlavní je, že tady hlavně ruší noční klid, když něco hrabe v popelnicích nebo tady na celou vesnici vrčí. Jde z něj strach a děti z toho mají noční můry." odpověděl a sklopil pohled.
,,No, myslím, že tohle bude hračka, co říkáte?" řekl povzbudivě Natsu.
,,To si piš, že jo!" zapištěl Happy a já se na starostu usmála. ,,My zvládneme vždycky všechno." starosta jako by hned na všechno zlé zapomněl a začal se na všechny usmívat. ,,Děkujeme moc a doufám, že to zvíře chytíte! Odměna Vás jistě nemine, přeji hodně štěstí!" popřál nám a pak odešel. ,,Tak... co si o tom myslíte?" zeptala jsem se těch dvou. Natsu se začal ďábelsky smát a mezi smíchem řekl. ,,To, že noc bude pěkně rušná."

Tak to byla 2.kapitola, která byla o něco kratší a já děkuji všem za hlasy :D
Jinak jsem přemýšlela nad přidáváním kapitol a napadlo mě, že bych mohla zkusit přidávat kapitolu každý den (zjistila jsem, že mě to psaní baví xD)
Možná, že už další kapitolu přidám ještě dnes, ale uvidíme jak to budu časově stíhat ;)
Tak se mějte a ještě jednou děkuju lidem, kteří si tohle čtou <3