Co když je to láska?|Fairy Tail

48.kapitola

Lucy:

,,Já budu tetička!" ozvala se za barem nadšena Mira, která před chvilkou přišla.
Podívala jsem se na ni a trochu se usmála.
,,Počkej, myslela jsem, že to já budu teta." řekla uraženě Erza. Vykulila jsem na ni oči, protože jsem vůbec nečekala, že na mě a na Natsua, nebude křičet.
,,A co já, Lu-chan?" zasmála se Levy. Jako fakt?
,,N-No... Všechny tři, můžete být tetou..." řekla jsem nakonec, protože se na mě všichni dívali a ja to pod tím tlakem už moc nevydržela.
Přišel ke mmě Natsu a objal mě.
,,Dobrý?" zašeptal mi do ucha a já se usmála.
,,Jsem šťastná..." zašeptala jsem mu nazpátek a usmála se na něho, když se ode mě odtáhl.
,,Lucy? Ty a Natsu, jste..." řekl překvapeně Gray. Věděla jsem, co tím chtěl říct. Ihned jsem zčervenala a sklopila dolu svůj pohled.
,,No... Jo." řekla jsem.
,,Počkej... To si jako fakt s ním-" pokračoval, ale Erza ho praštila. Děkuju Erzo...
,,A co? To je přirozenost." vysvětlila mu Erza. Trochu jsem se usmála nad tím slovem.
,,To chápu, ale nedokážu si představit, že zrovna s ním, to ona-"
,,Sakra! Ty jsi ještě větší úchyl, takže bych nic neříkal!" bránil mě Natsu. Musela jsem se uchechtnout nad tím, co tady řeší. Prostě tupci...
,,Ještě větší? A to jako myslíš jak!" vyjel na něho Gray.
,,Podívej se na sebe! Máš na sobě zase jen trenky!" zasmál se Natsu a já s ním. No dobře... Vyprskla jsem smíchy, protože už vážně řešili jen úchylné hlouposti.
Musela jsem vypadat jako blázen, ale já si prostě nemohla pomoct. Strašně moc mě to rozesmálo.
,,Eh... Lucy?" řekl Natsu a já se pokusila si utřít slzy od toho smíchu.
,,Ah-Ano?" usmála jsem se na něho. Všichni se na mě dívali.
,,Je tu něco k smíchu?" zeptal se mě Gray.
,,Tak se na sebe podívejte! Nemůžu si pomoct..." řekla jsem a znovu se rozesmála. Ti dva se po sobě podívali.
,,Ona se zbláznila..." zašeptal těm dvoum Happy opravdu hooodně nenápadně. Všichni tři si začali něco šeptal, ale bohužel jsem to už neslyšela.
,,Jak dlouho?" zeptala se mě Mira, která si ke mně přisedla. Jsem ráda, že za mnou přišla.
,,Asi tak... Dva měsíce?" zamyslela jsem se a na Miru se usmála.
,,Bezva! Tak to ještě sedm měsíců před tebou, co?" zatleskala.
,,No jo..." přikývla jsem.
,,Máte už jména?" přisedla si k nám Levy.
,,N-No.... Nad tím jsme ještě nepřemýšleli..." odvrátila jsem od ní pohled.
,,Mám jednu knihu, kde jsou snad všechny jména, co existují. Ráda ti jí půjčím." usmála se na mě Levy-chan.
,,T-To je v pohodě... Na to je ještě času dost." mrkla jsem na ni.
,,Hele Lucy... Zkroť si trochu Natsua, začíná se tam prát s Grayem..." přišla za mnou Erza. Trochu jsem se divila, protože to Erza většinou krotí kluky.
,,Myslím, že to zvládnou..." nevině jsem se na ni usmála a hned nad hlavou mi přeletěla jedna židle.
,,Pořád si to myslíš?" pozvedla Erza jedno obočí a já vstala od stolu. Teď už moc ne....
,,Natsu!" zakřičela jsem na něho a on se na mě otočil.
,,Ano?" zeptal se mile, ale hned zezadu ho kopl Gray do zadku a on spadl na zem.
,,Hej! Grayi!" naštvaně jsem se na něho podívala. Jestli mě budou takhle štvát, tak na místě vybouchnu...
,,To ohniváč si začal!" řekl Gray a zasmál se.
,,Ten blbec!" řekl Natsu, který se válel na zemi a hned vyskočil zpátky na nohy. ,,Ty-!"
To už jsem se ale do toho vložila já a Natsua jsem chytla za šálu.
On se na mě otočil a já zavrtěla hlavou.
,,Promiň..." zamumlal a šel si sednout.
Gray jen pokrčil rameny a šel si sednout ke stolu, kde seděla Juvie.
Trochu jsem se na ně nechápavě podívala, protože mi přišlo, že ti dva jsou nějak více spolu.
,,Ty Miro... Co je mezi Grayem a Juvií?" zeptala jsem se jí, když jsem si k ní zpátky přisedla. Ona věděla vždycky všechno, tak snad bude vědět i tohle.
,,Oni spolu chodí!" zaradovala se Mira a na mě se usmála.
,,Páni... Takže to Juvie nakonec dokázala?" zašklebila jsem se na ni.
,,Jo jo, ale že jim to spolu sluší, že?"
,,Oni se vždycky k sobě hodili." kývla jsem.
,,Hej! Chudák Juvie. Nechápu, jak může sedět vedle toho úchyla!" ozval se za námi Natsu, který evidentně nevěděl, co se děje.
,,Natsu? Oni spolu chodí..." usmála jsem se na něho a sledovala jeho reakci.
,,Cože?" vykulil na nás oči.
,,Je to tak." přidala se k nám Erza.
,,Bože... Ještě větší chudák..." zavrtěl hlavou a vyčerpáním si sedl vedle mě.
Trochu jsem se uchechtla a věnovala se dál holkám.
Bylo to s nimi moc fajn. Celý večer jsem si povídali a smáli se. Celý cech mi gratuloval a všichni společně začali slavit a opíjet se. Já jsem je jen v tichosti pozorovala a smála se jejich opilym pohybům. Pít jsem totiž nesměla, takže jsem se alespoň pokusila dát na ostatní pozor, i když se mi to už dávno vymklo z kontroly...

***

Je něco po půlnoci a ostatní z cechu už odešli domů. Doufám, že si alespoň zítra užijou pěknou kocovinu...
,,Děkuji za ochotu Lucy, ale jsi si jistá, že to zvládneš?" zeptala se mě Mira, když jsem jí nabídla pomoc s úklidem.
,,Neboj se." mrkla jsem na ni a začala rovnat všechny rozházené židle, které tu ještě před hodinou lítaly.
,,Jsi hodná." usmála se na mě Mira a začala utírat všechny ušpiněné stoly.
,,Ráda pomůžu." řekla jsem a položila poslední židli ke stolu.
,,Kam zmizel Natsu, nevšimla sis?" zeptala jsem se. Odešel s ostatními, takže jsem ani nepostřehla, kam šel.
,,Měl namířeno k tobě." řekla Mira a mě spadl kámen ze srdce.
,,Moc ti děkuji za pomoc, ale teď si běž domů lehnout, ano?" řekla mi Mira a už mě začala strkat ven z cechu.
,,N-No dobře tedy... Nemáš zač." usmála jsem se na ni a vyšla tedy z cechu.
Byla už pěkná tma a po ulici už byli rozsvícené lampy.
Trochu zafoukalo a mě se na holých rukách, udělala husí kůže.
,,Zima..." povzdechla jsem si a vydala se radši k sobě domů, než nastydnu. Abych tak ještě ublížila tomu maličkému.... Usmála jsem se v duchu a pohladila si bříško.

Doma

Potichu jsem, umytá a oblečená v pyžamu, vklouzla do ložnice, ve které spal na posteli Natsu.
Opatrně jsem si lehla vedle něj a přikryla se. Lehla jsem si na bok zády k němu a zhasla ještě lampičku, kterou tu nechtěně nechal rozsvícenou.
Trochu jsem se lekla, když mě Natsu objal rukou kolem pasu.
,,Dobrou noc." zamumlal za mnou. Trochu jsem se usmála a zády se na něho více natiskla.
,,Dobrou..." zašeptala jsem a zavřela oči. Byla jsem z celého dne pořádně unavená a těšila jsem se, až se pořádně vyspím. Zároveň jsem byla ale šťastná, že jsem takového den zažila, protože jsem byla upřímně moc ráda za reakce našich přátel, kteří se ještě k tomu, na naše dítě těšili.
Dobrou maličký...

Ahoj :)

omlouvám se za ten včerejšek, ale když jsme se vrátili domů, tak nám vypadla wi-fi  :/

Takže se za to moooc omlouvám, ale prostě se to stalo... snad mi to odpustíte a snad se Vám taky líbila tahle kapitola :3

***Děkuju všem za hlasy a komentáře***