Co když je to láska?|Fairy Tail

39.kapitola

Lucy:

Další den

,,Natsu! To snad nemyslíš vážně!" zakřičela jsem na svého novomanžele, který mě schodil do bazénu. A proč vlastně novomanžele?... Před pár týdny, jsme se totiž vzali a právě si užíváme naše líbánky, které trávíme v jednom luxusním hotelu s velkým bazénem.
Když mě tam Natsu shodil, trochu jsem se potopila, ale pak se zase hned vynořila. Teochu jsem se na něj zamračila, protože voda byla hodně studená a já myslela, že každou chvilku zmrznu.
,,Takový ranní budíček." zašklebil se nade mnou a ja myslela, že ho praštím. Probodla jsem ho naštvaným pohledem a odplava od něj. Když jsem doplavala asi tak do poloviny bazénu, zaslechla jsem za sebou velké šplouchnutí. Samozřejmě, žě jsem veděla, že ro byl Natsu, ale pořád jsem byla na něho naštvaná a tím ho i ignorovala. Byla jsem k němu zády otočená, takže jsem na nwj neviděla.
Myslela jsem, že vyletím hrůzou z kůže, když mě ze zadu, obmotaly něčí ruce. Dotyčný mě otočil kněmu a já tak poznala, že to byl Natsu, který mě tak vyděsil
,,Neodplavej mi nikam...” řekl zoufale a opřel si o mou hlavu jeho čelo. Trochu jsem se na něj zašklebila a obmotala si ruce kolwm jeho krku.
,,Kam bych asi tak odplavala, když jsme v bazénu..." ironicky zasmála jsem se a cvrnkla ho do čela.
,,Nechci, aby si mě opustila...”
roztomile se zasmál a políbil mě. Do polibku jsem se zapojila a začala ho líbat. Nevím proč, ale najednou mi přišlo, že voda v bazénu, není už tak studená. Začalo mi být horko a ve břiše jsem začala cítit podivný tlak, který mě tlačil na žaludek.
Odtáhla jsem se od Natsua a vyděšeně jsem se na něho podívala.
,,Co se dějě?" zeptal se mě starostlivě Natsu.
,,Já... Nevím... Je mi divně..." řekla jsem tak trochu ospale a opřela se více o Natsua, abych se vyčerpaním neutopila.
,,Lucy?" zašeptal Natsu a obejmul mě. Jak mě zmáčknul, udělalo se mi strašně špatně. Věděla jsem, že za chvilku budu zvracet, tak jsem se rychle od Natsua odlepila a začala plavat ke schůdkům, které vedly z bazénu. Rychle jsem vyšplhala, vzala si župan a běžela na záchod...

,,Co to...?" zamumlala jsem, když jsem se probudila a vymrštila se do sedu. Byl to jen sen...pomyslela jsem si a zase si lehla. Hned jak jsem to udělala, jsem v břišela ucítila křeč, která mi způsobovala nesnesitelnou bolest. Tiše jsem zasténala a převalila se na bok. To asi nebyl dobrý nápad, protože se mi náhle udělalo špatně a chtělo se mi zvracet. Znovu jsem se posadila a pomalu se začala zvedat. Rychlym pohledem jsem se podívala na Natsua, který naštěstí spal a vyběhla směrem na záchod.
Hned jsem si klekla před záchod a začala do něj vyprazdňovat můj žaludek.
Hned po tom, jsem to všechno spláchla a stoupla. Došla jsem k umyvadlu, kde jsem se trochu opláchla a vyčistila si zuby.
Když jsem si sušila obličej, podívala jsem se do zrcadla, ve kterém, jsem zahlédla vyčerpanou blondýnu, která vypadala trochu zvláštně. Dívala jsem se na svůj odraz, který vypadal jinak, než normálně. Nemohla jsem sice říct, co přesně na mě vypadalo jinak, ale tak nějak jsem prostě cítila, že něco není v pořádku.
Trochu jsem se na svůj odraz zamračila a šla se potichu převléknout, do naší ložnice.
Když jsem si nandavala tričko, všimla jsem si, že se na mě Natsu, z postele dívá.
Podívala jsem se mu do obličeje a nevině se na něj usmála.
,,Dobré ráno, jak si se vyspal?” zeptala jsem se ho mile a posadila se na svojí půlku postele.
,,Asi dobře...” řekl asi ještě trochu ospale a podíval se jiným směrem.
,,Copak? Někdo tady měl zlé sny?” rýpla jsem si do něj a trochu se uchechtla. Teď jsem si tak trochu vzpomněla, na svůj dnešní sen...
,,Tobě je špatně?” zeptal se mě starostlivě Natsu a posadil se.
Na jeho otázku jsem nevěděla, jak odpovědět. Mám mu říct pravdu?
,,C-Co? Ne! Jsem v pořádku!” zalhala jsem a falešně se usmála. Kdybych mu asi řekla, že jsem zvracela, začala by se mě ptát na otázky, typu: 'A nevíš, z čeho to asi bylo?' nebo 'Nesnědla si náhodou něco?'... Takovými otázkami jsem ho nechtěla zatěžovat a navíc jsem ani na žádnou z nich, nevěděla odpověď.
,,Lucy... Nelži mi. Já tě slyšel...” řekl po chvilce Natsu a zamyšleně se na mě podíval. Bezva! Tak on mě slyšel! Teď už se z toho nijak nevykroutím...
,,Eh...N-No...” začala jsem nějak, ale bohužel jsem už nevěděla, jak pokračovat.
,,Co se děje?” začal se ptát Natsu a položil mi ruku na rameno.
,,To kdybych věděla...” zamumlala jsem a vyhla se jeho očnímu kontaktu. Nevím to...
,,Lucy, řekni mi pravdu...” doléhal na mě Natsu, až mě to začalo trochu štvát.
,,Říkám, že nevím! Pochop to!” vyjela jsem na něj, až nsem se sama sebe lekla. Od kdy jsem až tak moc náladová? Zeptala jsem se sama sebe a v duchu si za to, co jsem Natsuovi řekla, dala facku. Fakt bych se za to měla stydět...
,,Promiň, jen jsem se tě ptal... Mám taky o tebe starost, víš?” řekl naštvaně Natsu a vstal z postele. Jeho slova mě nijak nenašvaly... Spíš mi jen ukázaly, jak jsem pitomá, že jsem na něj byla tak hnusná...
Natsu se chystal odejít z pokoje, ale já se rychle rozešla za ním a ze zadu ho objala. Nechci, aby mi někam odešel... Pomyslela jsem si a hned na to se bez jakéhokoliv důvodu rozbrečela.
Otočil se a s kamenným výrazem se na mě podíval. Ubrečenýma očima jsem se na něj stydlivě podívala a hned potom sklopila hlavu. Ani se nedivím, že se na mě takto dívá... Jsem strašná...
,,Proč brečíš?” zeptal se mě Natsu a pozvedl mi bradu, takže jsem se mu musela podívat do očí.
,,J-Já... Promiň... P-Pokud se mnou už nechceš nadále být... T-Tak se ti ani n-nedivím...” řekla jsem koktavě a zase se rozbrečela. Vůbec jsem nevěděla, co říkám. V hlave se mi totiž objevila myšlenka, která ukazuje, že jako něčí holka, jsem nesnesitelná...
,,Cože? Jak to můžeš říct?” smutně se na mě Natsu podíval a pohladil mě po tváři.
,,J-Jsem... hrozná h-holka...” podíval jsem se dolů.
,,Lucy... Jsi ta nejlepší!” řekl Natsu a já se mu podívala do očí.
,,T-To... Nejsem.” řekla jsem smutně a začala si utírat své slzy.
,,Ale jo... Jsi.” usmál se na mě. Trochu mě překvapil. Netušila jsem, že mi to všechno hned odpustí. Byla jsem na něho hnusná a... Za všechno mohla moje změna nálady...
,,Prosím... Už nikdy nic takového neříkej...” řekl upřímně Natsu a obejmul mě. Trochu jsem váhla, ale nakonec jsem ho přeci jen objala a pevně ho stiskla.
,,Budu se snažit...”

Další kapitola! :D
Takže... Jak jsem včera řekla, budu vydávat nový příběh, který se bude jmenovat 'Love In Swordland' ;)
Podle názvu jste si mohli všimnout, že budu čerpat z anime Sword Art Online ;)
Příběh zveřejním tento týden, ale nevím přesně, kdy ;)
Tak to bylo všechno a já doufám, že se Vám kapitola líbila ;)
Děkuju za všechny hlasy, komentáře a reads :3
Pa zítra^^