Co když je to láska?|Fairy Tail

60.kapitola

↓↓↓V•Z•K•A•Z↓↓↓

Lucy:

,,...no a nakonec to skončilo tak, že Jeremy jí to řekl a potom si oba řekli, že se milují a v závěru spolu strávili noc." dovyprávěla mi Levy, když mi začala říkat o jednom románu, který přečetla.
,,To zní opravdu zajímavě." usmála jsem se na ni.
,,Viď! Zítra ti sem tu knížku přinesu, aby ses tu nenudila. Teď mě omluv, ale musím už jít,
Lu-chan." omluvně se na mě usmála a já kývla.
,,V pořádku, díky za návštvěvu."
Ještě se se mnou rozloučila a vyšla ven z pokoje.
Zase jsem se uvelebila v posteli a pokusila se si trochu odpočinout. Je to sice jen pár minut, co jsem se probudila, ale ani jednou se na mě Natsu nepřišel podívat. Mrzelo mě to... Zrovna jeho jsem tady potřebovala nejvíc...
,,Promiň, můžu na chvilku?" omluvil se ve dveřích Gray.
,,Klidně i na hodinu." mávla jsem nad tím rukou a usmála se na něho. Gray zase zavřel dveře a šel si sednout na židli, která byla vedle mé postele.
,,Jak ti je?"
,,Je mi fajn... Ale umírám tu nudou." uchechtla jsem se.
,,Aha... Erza se ti s Wendy stará o malou, za chvilku ti jí sem dají, aby se zkusila nakrmit." řekl mi.
,,Dobře... Hlavně, že je v pořadku." usmála jsem se na něj.
,,Neboj se o ní. Hele... Chci, abys věděla, že jsi moje dobrá kamarádka... A já... Mohu se ti s něčím svěřit?" znervózněl.
,,Ovšem... Ráda ti pomohu." mrkla jsem na něj.
,,Fajn... Víš, chtěl jsem se zeptat, jestli... j-jestli si myslíš, že je dobrý nápad, když..." zasekával se. Chytla jsem ho za ruku a usmála se na něj.
,,Povídej." povzbudila jsem ho.
,,Chtěl jsem totiž... Požádat Juvii o ruku... Je to dobrý nápad?"
,,Pokud ji miluješ... Ano, je." přikývla jsem.
,,F-Fajn... Jsem v těhlech věcech dost nervózní..." uchechtl se.
,,Chápu tě." povzdechla jsem si a vzpomněla si na chvíli, kdy mě Natsu požadal o ruku. To mi připomíná... Kde je?
,,Grayi?" prolomila jsem mezi námi ticho.
,,Ano?"
,,Prosím... Řekneš mi, kde je Natsu?" zaškemrala jsem.
,,No... To je trochu složité... Víš, dnes totiž má mít ten souboj s tím blbem." trochu se uchechtl, ale věděl, že to tak moc vhodné nebylo.
,,Co? To je už dnes?" vykulila jsem na něj oči. Rychle to uteklo... ,,Jo, ale asi až tak za dvě hodiny." pousmál se na mě, aby mě tím povzbudil. To mě trochu uklidnilo, ale i tak jsem byla stále překvapená a bála se. Tak moc bych si přála, aby se tady za mnou, ještě před tím vším, zastavil... Chtěla jsem mu toho tolik říct. Třeba to, že máme dceru, že se už konečně můžeme vzít a taky... Musíme se už konečně dohodnout na jménu...
,,Lucy... Chtěl jsem se tě ještě zeptat, jestli by ses na ten souboj nechtěla jít podívat." vyrušil mě z přemýšlení Gray otázkou.
,,Mohla bych?" nadšeně jsem pozvedla hlavu.
,,No... Musím ještě přesvědčit Porlyusicu , aby ti to dovolila." zasmál se a já s ním. Porlyusica je totiž milá a příjemná starší žena, ale nesnáší, když někdo poruší její pravidla.
,,To bys byl hodný." usmála jsem se na něj.
,,Fajn." kývl s úsměvem hlavou.
Oba jsme následně uslyšeli tiché zaklepání a otevření dveří do pokoje. Stála tam Erza, Wendy a Juvie, která v ruce držela malou.
Na tváři se mi hned objevil úšměv z radosti, že ji opět zase vidím.
,,Pardon, jestli vás rušíme, ale někdo by se na tebe určitě rád podíval, Lucy.” usmála se na mě Erza a všechny se rozestoupily kolem mé postele.
Erza mi malou podala a já jí s nadšením vzala opět do náruče. Byla tak droboulinká, tak roztomilá... Byla nádherná.
,,Spíš by se na tebe někdo rád přisál, nemyslíš?” okomentoval Gray s úsměvem Erzinu větu. To mě celkem pobavilo a vypadalo to, že i ostatní, ovšem kromě Erzy.
,,Ty jsi pako...” uraženě na něho Erza pohlédla a dál to naštěstí už neřešila.
,,Zkus to, třeba se to na poprvé povede.” povzbudila mě Wendy.
,,Dobře.’’ kývla jsem a trochu si stáhla tričko. Ups... Na něco jsem zapomněla...
,,G-Grayi? Mohl bys...” ,,Jo, jasně. Už jdu.” zareagoval s červenými tvářemi hned Gray, chytil Juvii za ruku s tím, že jí nutně potřebuje něco říct a oba odešli.
Pousmála jsem se nad představou, kde Gray žadá Juvii o ruku, která jenom šťasně a zamilovaně odpoví 'Ano'.
,,Hele, celkem to jde.” usmála se na nás Wendy, když se mi maličká konečně přisála na bradavku a pila.
,,Uf... Myslela jsem, že to bude mnohem déle trvat.” povzdechla jsem si a dál ji pozorovala.
,,Myslím, že bude po Natsuovi.” pomyslela si nahlas Erza.
,,Taky si to myslím.” přikývla Wendy.
,,Proč?” zajímala jsem se.
,,No... Podívej se na ní... Začínají jí růst růžové vlásky.” usmála se Wendy.
,,Jo a taky je možné, že se díky Natsuovím genům přisála tak rychle.” zasmála se Erza.
,,N-No...” zrudla jsem. Tak trochu jsem si díky Erze vzpomněla na noc, kterou jsme s Natsuem strávili v té jeskyni, kde jsme... Ne! Nevybavuj si to! Zrudneš ještě víc!
,,Poslyš... Už se za tebou stavil?” změnila Erza téma.
,,Kdo?” nechápala jsem, koho myslí.
,,No Natsu, přece.” mrkla na mě.
,,Ne.” řekla jsem rychle, prostě a naštvaně.
,,A-Aha... Promiň, myslela jsem, že-” ,,Že příjde a podívá se na nás? Ano, já také...” přerušila jsem ji. Při posledním slovu se mi zlomil hlas a já se rozbrečela. Opravdu jsem to nedokázala pochopit, že nepřišel...
,,Neplakej... Dneska ho určitě uvidíš.” povzbudila mě Erza a pohladila mě po rameni.
,,K-Kdy?” zeptala jsem se s obavami.
,,No... To nevím, ani já ho dneska neviděla... Vlastně asi ani neví, že jsi porodila.”
,,Cože?!” vykřikla jsem tak nahlas, že se mi maličká kvůli tomu rozbrečela. To mu to nikdo neřekl?
Pokusila jsem se maličkou trochu utišit, aby se moc netrápila.
,,No... Říkám asi, nevím to jistě.” zavrtěla hlavou.
,,Musím za ním jít.” rozhodla jsem se rychle, přichytila si malou do náruče a začala se zvedat z postele.
,,To ne! Nemůžeš!” zabránila mi v tom hned Wendy a snažila se mě zpátky položit na postel.
,,Chápeš, že já prostě potřebuji mít jistotu, že...že mě...” rozvzlykala jsem se. ,,...že m-mě třeba nepod-dvádí?” Ano, začala jsem si to myslet...
,,To by přece on nikdy neudělal! Miluje tě!” namítla Erza.
,,U-Urči-tě?” pozvedla jsem hlavu a pohlédla jí do očí.
,,Určitě! Na sto procent!” upřímně se na mě usmála.
,,Ani Happy za mnou nepřišel...” řekla jsem zase něco jiného, jako bych byla myšlenkami úplně jinde.
,,Už se tím netrap.” ukončila to Erza a opatrně mě objala.
,,F-Fajn...’’ zamumlala jsem.
,,Tak vidíš...” povzdechla si radostně. ,,Necháme tě dál odpočívat a... Už se tě Gray zeptal, jestli se půjdeš podívat na ten souboj?”
,,Ano... Půjdu.” usmála jsem se.
,,Dobře... Tak se tam uvidíme, je to už za hodinu.” řekla mi ještě a s Wendy se už chystali k odchodu.
,,Wendy?” vzpomněla jsem si na něco.
,,Ano?” otočila se na mě.
,,Moc ti za všechno děkuji!” usmála jsem se na ni, jak to nejvíc šlo.
,,Byla to maličkost a navíc to taky bylo díky tobě.” oplatila mi Wendy příjemný úsměv a společně s Erzou odešla pryč.
Takže už za hodinu, co?... Natsu...

Páni... 5000 přečtení... :o
No ne... Opravdu se mi to nezdá :3
Miluju Vás a moc Vam děkujuu! :****

V médiích máte opět DALŠÍ a NÁDHERNÝ trailer k Dragon Cry *-*!
Strašně moc miluju tu trailerovou písničku :3
Pokud se někomu taky líbí nebo neví, jak se jmenuje, tak její jméno je 'Sun and Stars' ;)
Snad si jí taky tolik zamilujete, jako já :3

Jinak někde na internetu jsem viděla, že tohle bude konec Fairy Tail... Prosím, že to není pravda? :'(

Poslední, co bych Vám chtěla sdělit je, že se moc omlouvám za mou neaktivitu :(
Nebudu to tady psát, abych Vás tím nezdržovala :)
Jen stručně: nebyl čas :/ (ehm... pardon :))

Pokusím se tedy opět o pravidelné vydávání a taky o to, abych to už neporušila :)
Berte to z té lepší stránky... Dokud nevydám kapitolu s názvem
'Info III.', nejde o nic vážného xD

Ještě jednou Vám děkuji za hlasy a komentáře :* ♥
Jste úžasní lidé a já si tohle nezasloužím...

Naschle u další kapitoly ^.^