Co když je to láska?|Fairy Tail

20.kapitola ✓

Další den

Natsu:

Poslední den... Pomyslel jsem si když jsem se ráno probudil. Asi bych si ho měl co nejlíp užít, ale pravdou je, že se mi vůbec nic nechce dělat. Možná, že bych mohl být s Lucy, ale je fakt, že včera se s Grayem, než jsem si k nim přisedl, určitě náramně bavila a určitě na mě nebude mít čas...
Zrovna jsem se vydal do cechu, tam se mi možná trochu zvedne nálada. A taky chci být s celou mojí 'rodinou', kterou chci ještě vidět než odejdu...
,,Čau, kámo." pozdravil jsem Happyho a přisedl si k němu. Zase žvýkal nějakou rybu.
,,Héj, Natsu! Jak se máš?" taky mě pozdravil.
,,Celkem dobře." usmál jsem se na něj. ,,Jaká je ryba?"
,,Boží..." rozplýval se nad ní a přitom začal vrnět. Musel jsem se na něho usmát.
,,Ahoj, kluci!" zasmál se někdo za mnou. Ten hlas poznám snad všude...
,,Ahoj, Lucy!" zakřičel na ni Happy a vrhl se jí do náručí.
,,Ahoj, Happy." zasmála se na něho Lucy a pořádně si ho k sobě přitiskla.
Potom se zase od sebe odtáhli a Lucy mi věnovala její krásný úsměv.
,,Ahoj, Natsu." ještě více se usmála a zamávala mi. Úsměv jsem jí oplatil a taky jí lehce zamával. ,,Ahoj, Lucy."
,,Můžu si přisednout?" zeptala se nás. S Happym jsme si vyměnili nechápavé pohledy a zase se podívali na Lucy.
,,Nevím, proč bys nemohla." usmál jsem se na ní a odsunul jí židli vedle sebe. ,,Jen se posaď."
,,Díky." usmála se a sedla si.
,,Tak... co dneska děláte?" zeptala se nás. Trochu jsem se zarazil, jelikož jsem si vzpomněl na to, že tu jsem dneska naposledy.
,,Asi nic." odpověděl jí Happy.
,,Aha a nechcete-" ,,Promiň, ale na žádnou žádost se mi nechce." skočil jsem jí do řeči. Podívala se na mě a začala se smát. ,,Já se ale nechtěla zeptat na tohle." usmála se. ,,Chtěla jsem se zeptat, jestli byste třeba nechtěli jít rybařit." Nevěděl jsem, že ráda rybaří...
,,Jo! Určitě!" zajásal Happy. Už jsem nedokázal říct 'ne' a tak jsem jen na souhlas kývnul.
,,Bezva!" zasmála se Lucy a zvedla se.
,,Půjdu teď trochu poklidit domů, ale až to budu mít hotový, tak se sem zase vrátím a můžeme vyrazit."
,,Platí." souhlasil jsem a hned potom jsme s Happym šli sbalit všechny potřebné věci.

O pár hodin později, u jezera

,,...musíš být trochu trpělivý Happy!" zakřičela na Happyho Lucy, když se začala vztekat a zlomil si prut.
,,Čekám už moc dlouho... A mám hlad." začal kňourat Happy a přitom si hladil bříško.
,,Ale notak..." začala ho hladit Lucy a usmála se na něj. ,,Kdo si počká, ten se dočká." mrkla na něj. A měla taky pravdu. Musel jsem se nad nimi usmát. Myslím, že to tu beze mě zvládnou...
,,Zabrala mi!" zajásala Lucy.
,,Chceš s tím pomoct?" zeptal jsem se, když jsem si všiml, jak moc to Lucy nezvládá a slábne.
,,J-Jo! Ale honem!" řekla s těží v hlase a popošla ke mně. Prut jsem ihned uchopil do rukou a začal, společně s Lucy, tahat. Byla to celkem fuška a hned, jak jsme ji vytáhli, jsme vyčerpáním spadli na zem. Lucy mi spadla přímo do náruče, takže jsem si mohl být jistý, že se jí nic nestalo.
,,Jste v pohodě?" zaslech jsem Hapyho hlas, jak na nás křičí.
,,Myslím, že jo." zakřičel jsem na zpátek. Chytil jsem Lucy pod rameny a začal jí pomalu zvedat.
,,Né..!" řekla Lucy. V tu chvíli jsem se jí trochu lekl a radši jí pustil. Hned po tom si zase lehla na mou hruď a trochu se i uvelebila. Trochu jsem nechápal, proč na mě chtěla ležet.
,,Co se děje?" zeptal jsem se.
,,Nic. Je jen příjemný takhle ležet a odpočívat." zasmála se a ještě více se do mě zavrtala hlavou. Musím uznat, že má pravdu. Je to příjemný...
,,Hej, tak co? Jdete teda?!" Néé... Teď ne Happy...
,,Nám se ale nechce!" zasmála se Lucy a vyplázla na Happyho jazyk.
,,Vy se objímáze beze mě?" řekl smutně Happy a hned na to se rozletěl směrem k nám.
,,To se musí napravit!" zakřičel a skočil na nás. Lehl si Lucy na rameno a začal jí vrnět do ucha. Teď jsem si uvědomil, jak moc mi budou chybět...

,,Bylo to s vámi super!" zasmála se Lucy, když jsme se vrátili zpátky do cechu. Strávili jsme spolu celý den. Přesně takhle jsem si, můj poslední den tady, představoval. Byl jsem s těmi, na kterých mi hodně záleží a moc jsem si to s nimi užil.
,,Mohli bychom rybařit častěji!" zajásal Happy a usmál se. Jen kdybys věděl Happy...
,,To bychom opravdu mohli." souhlasila s ním Lucy a chytla si Happyho do náruče. ,,Aspoň nebudeš tak často hladový." pošimrala ho po bříšku a začala s ním pohupovat, jako s miminkem. Moc dobře bych si dokázal představit Lucy, jako maminku.
Chvilku jsem tam tak stál a pozoroval je. Vážně moc mi budou chybět... Pomyslel jsem si a hned na to k nim přiběhl a objal je.
,,N-Natsu?" uslyšel jsem Lucy a přitiskl jí k sobě ještě víc.
,,Mám vás rád." usmál jsem se do Lucyných vlasů.
,,My tebe taky!" řekl Happy.
,,Jo...já tě mám taky opravdu moc ráda..." zašeptala Lucy. A já tě zase moc miluji... pomyslel jsem si a zase se od nich odtáhl. Chvilku na mě Lucy zírala. Všiml jsem si, že se trochu červená, ale přesně takhle si jí chci zapamatovat... Trochu stydlivou, červenající se Lucy...
,,Půjdeme už domů, Natsu?" vyrušil mě z myšlenek Happy. Na jeho odpověď jsem kývnu, ale z Lucy jsem pohled neodvrátil. Chci si jí co nejvíce zapamatovat...
,,Tak se uvidíme zítra." usmála se na mě Lucy.
,,J-Jo...určitě." zalhal jsem. Promiň, ale asi ne....
,,Budu se na vás těšit." zasmála se a zamávala nám na rozloučenou.
,,Ahoj." řekli jsme s Happym společně a rozešli se jiným směrem.

V noci

Tak... a je to tady. Už navždy opustím tohle město a odejdu ode všech, které jsem kdy miloval. Příjde mi najednou ten svět tak nespravedlivý... Proč zrovna já?
Nic jsem si ani nezabalil. Určitě to nebudu potřebovat, až budu po zbytek života, hnít v cele...
V ruce svírám pouze tři dopisy... Jeden pro cech, druhý pro Happyho a třetí pro Lucy, který jsem včera stihl napsat.
Dojdu až k Happymu, který spí na židli a položím na stůl jeho dopis. Na rozloučenou ho ještě pohladím po uších a vycházím z domu.
Jdu směrem k Lucy a cesto k ní se ještě stavím v cechu, kde ostatním nechám dopis na stole, aby si ho všichni ráno přečetli.
A teď to nejtěžší... doručit poslední dopis a to dopis pro Lucy.
Potichu vcházím oknem k ní do bytu. Všude se to tu hemží vzpomínkami...
Nikdy nezapomenu, jak jsem šel k ní poprvé a seřvala mě za to, že jsem sem vlezl oknem...
Potichu otevírám dveře a vstupuji do jejího pokoje. Všude po pokoji je tma a ticho. Slyším jen občasné oddechování, které vychází z postele. Pomalu se přibližuji k její posteli a pozoruji jí. Je tak roztomilá a šťastná... Nedokážu to... Musíš! Je to pro její dobro! Poslední myšlenka mi dodala zase odvahu a já položil poslední dopis na její malý stolek u postele. Cítím, jak mi po tváří stékají první slzy, které si začínám utírat. Potom svůj pohled stočím zase k Lucy a aniž bych si uvědomil, co dělám, jí políbím na čelo.
,,Sbohem, Lucy..." zašeptám jí do vlasů a vydávám se směrem k místu, kde zůstanu do konce svého života...

Konec 20.kapitoly... :(
Každopádně Vám děkuji moc za hlasy a za to, že tohle čtete :3
Pokračování zítra... :)