Co když je to láska?|Fairy Tail

35.kapitola

O jednu hodunu později

Lucy:

,,Takže odešel kvůli tomuhle?” podívala se na mě překvapeně Erza a napila se vody. Byla celkem překvapená, když jsem jí všechno řekla. No, vlastně jsem jí neřekla úplně všechno... To, že jsme teď spolu...
,,Jojo...” povzdechla jsem si a podepřela si rukou obličej.
,,Zajímavé... Natsu je většinou průbojný... Nenechal by se někým svrhnout dolu.” řekla Erza a podívala se mi do očí. Je fakt, že jsem se jí pořád bála. A teď? Vypadala, jako by čekala až jí řeknu opravdový příběh, ale ten jsem už řekla...
,,Lucy?” prolomila mezi námi chvilku ticha.
,,A-Ano?” řekla jsem trochu nervózně. Koktala jsem, protože jsem se bála, že bude po mně chtít něco, co souvisí se mnou a s Natsuem. Sice mi Natsu řekl, že by mu to nevadilo, ale já si prostě nemůžu pomoct... Nedokážu to říct...
,,Přemýšlela jsem... Říkala jsi, že to s Natsuem vyřešíš sama, že?” zeptala se a založila si ruce. Trochu mě to překvapilo a na Erzu se usmála.
,,Ano.”
,,Fajn, nechci se vám do toho nijak plést, takže to už dál nebudu řešit...” usmála se a podívala se mi mile do očí.
,,To jsi hodná, dě-”
,,Ale slib mi, že když nastane boj, dás mi nějak vědět!” zvážněla a podívala se mi přísně do očí. Nedokázala jsem jí uhnou pohledem, myslela to dost vážně.
,,Dobře, slibuju.” usmála jsem se nakonec.
,,Díky.” usmála se Erza.
,,Takže... Všechno?” zeptala jsem se netrpělivě Erzy. Přece jen, seděla jsem tu už celkem dlouho.
,,Jo a pošli mi sem prosím toho idiota.” řekla a uvelebila se na židli. Musela jsem se trochu pousmát.
,,Rozkaz.” řekla jsem a na rozloučení jí zamávala.
Rozešla jsem se a všude se začala rozhlížet po tom 'idiotovi', jak Erza řekla. Vlastně mi ani nevadilo, že ho nazvala idiotem. On je a pořád bude idiotem...
Trochu jsem se zamyslela a nešťastnou náhodou do někoho narazila.
,,Promiň.” řekla jsem a Gray se otočil.
,,V pohodě, co Erza?” zajímal se a trochu se zašklebil.
,,Byla celkem v pohodě...” řekla jsem a usmála se.
,,Aha, to se celkem divím. Říkala, že vás oba uškrtí.” zasmál se Gray. Ups...
,,Fakt? Mě připadala v pohodě... Zatím...” Než za ní příjde Natsu...
,,Hele, nevíš, kde je Natsu? Má jít totiž za Erzou.” usmála jsem se.
,,Žvanil něco o tom, že musí jít k tobě domů, nebo co...” odpověděl a zamyslel se. Cože?
,,A to si ho nemohl zastavit? Co když tam něco udělá!” vynadal jsem mu a rukou ho chytila za límec. Zřejmě si to tričko po tom oblékl...
,,T-Tak promiň... Moc jsem ho neposlouchal...” vysoukal ze sebe a dal před sebe ruce do obraného gesta.
,,No nic... Půjdu se tam podívat...” povzdechla jsem si a Graye zase pustila. Zřejmě jsem ho terochu vystrašila, protože se na mě poraženě díval. Trochu jsem se nad tím usmála a upravila mu to jeho 'pomuchlané' tričko, aby jsem mu to nějak vynahradila.
,,Promiň, jen jsem se vyděsila.” omluvila jsem se a ruce z něho sundala.
,,To je v pohodě.” usmál se a podíval se mi do očí. Trochu mě to zarazilo a nespustila z jeho oč8 pohled. V tu chvíli jsem si prostě nemohla pomoct...
C-Co to dělám? Zatřepala jsem s hlavou a podívala se jinam. To samé udělal i Gray, akorát že sklopil pohled do země.
,,N-No nic, musím jít.” řekla jsem a hned se rozešla k hlavním dveřím.
,,Uvidíme se později.” zaslechla jsem za sebou jeho hlas.
,,Jo jasně.” zamávala jsem rukou, ale neotočila se. Teď musím jít přece za Natsuem...

Pomalu jsem vešla do svého bytu, mterý jsem před pár týdny opustila a zula si boty.
Vstoupila jsem do obýváku a začala se všude rozhlížet. Někde tady přece musí být...
Řekla jsem si v duchu a došla do kuchyně, kde jsem si nalila vodu do skleničky. Trochu jsem se z ní napila a skleničku položila na stůl.
Namířila jsem si to k sobě do pokoje, kde jsem si chtěla na chvulku odpočinout a taky napsat za mamce dopis...
Dobře... Odpočinek asi hned nebude...
Pomyslela jsem si a naštvaně se podívala na postel, na které leželo prasátko, jménem Natsu a všude kolem něj, byly různě rozházené obaly od bramborových lupínků...
Popošla jsem k posteli a začala ty obaly sbírat.
,,Co si to zase dělal? Budeš tlustý...” zamumlala jsem si potichu a sebrala poslední pytlík. Zvedla jsem se a podívala se na postel.
Natsu nespal, ale byl hodně zamyšlený a nehybně se díval na strop. Trochu jsem si povzdechla a sedla si na kraj postele.
Až teď jsem si všimla, že vedle Natsua, leží v klubíčku Happy. Začala jsem na něho zírat i s otevřenou pusou. Tak on se vrátil! Díky bohu!
Rychle jsem si vzala Happyho do náruče a pevně ho k sobě tiskla.
Předtím spal, takže jsem ho teď určitě probrala.
,,Lucy?” zvedl svůj kočičí obličej na mě a podíval se na mě šťastným pohledem.
,,Happy! Tolik si mi chyběl! Kde si byl?” řekla jsem šťastně a lehla si s ním do postele vedle Natsua.
Teprve teď se probral ze svého 'transu' a na oba se usmál.
,,No... Potom, co jsi spadla a ztratila se mi, jsem nevěděl, co dělat, tak jsem sem co nejrychleji doletěl a zavolal si pomoct.” řekl smutně Happy a sklopil podled dolů.
,,Opravdu? A to si se potom s tou pomocí, vrátil?” pozvedla jsem jedno obočí.
,,No, tak trochu... V tom zmatku jsem zapomněl cestu a všechny vedl špatně...” zesmutněl ještě více. Nechtělo sw mu o tom mluvit. Ihned jsem to respektovala a na další otázky, i když jsem chtěla, už nevyptávala.
,,Vše je v pořádku... Jsme zase všichni spolu...” zvedla jsem se do sedu a na oba se mile usmála.
,,Máš pravdu...” usmál se na mě Natsu a pohladil mě po rameni.
Trochu jsem ztuhla, protože se na nás zrovna díval Happy.
Chytla jsem Natsua za šálu a přitáhla si ho k sobě blíž.
,,Ví o nás nebo ne?” zašeptala jsem mu do ucha a zase ho od sebe odtahla.
,,Neví, čekla jsem totiž na tebe, aby jsme mu to společně řekli.” mrkl na mě a usmál se. Teochu jsem zčervenala, protože o nás zatím nikdo nevěděl a Natsu neměl žádný promlém to říct.
,,Co řekli?” ozval se Happy a na oba se nechápavě podíval. Natsu se na mě usmál a čekla na moji reakci. Trochu jsem přikývla a naznačila mu, aby to řekl on.
,,Happy, jsi první, komu to řekneme.” usmál se Natsu na Happyho a koutkem oka se podíval na mě. Zase jsem pod jeho pohledem zčervenala a nakonec se na něho usmála.
,,Já a Lucy se milujeme.” řekl zasněně a usmál se. Na Happyho jsem se usmála a přikývla.
,,Opravdu? Ani nevíte, jak dlouho jsem čekal na to, až mi tuhle větu někdo z vás řekne!” řekl uraženě Happy. S Natsuem jsme si vyměnili pobavené pohledy a oba se začali smát.
,,No co? Mám pravdu...” řekl naštvaně a otočil se jiným směrem.
,,Vždyť my víme, Happy!” zasmál se Natsu a chytl Happyho a mě do společného objetí.
,,D-Dusím s-se...” zamumlal a snažil se vyprostit z Natsuova objetí. Nechtěla jsem, aby odcházel, tak jsem Natsuovi trochu pomohla a chytla Happyho ještě do většího objetí.
Zrovna jsem si na něco vzpomněla...
,,Natsu? Mam ti vyřídit, aby ses stavil za Erzou.” oznámila jsem mu a usmála se.
,,To počká.” šibalsky se usmál a začal Happyho, všemožně lechtat...

Tak a máme tu další kapitolu :)
Snad se Vám to líbilo a zítra se můžete těšit na další ;)
PS: Děkuju všem za všechny hvězdičky, komentáře a reads! :3