Co když je to láska?|Fairy Tail

61.kapitola

Lucy:

,,A určitě ti je už dobře?" zeptala se mě ještě jednou Porlyusica. S Grayem se jí totiž snažíme přesvědčit, aby mě pustila na ten souboj mezi Natsuem a tím cechmistrem. Prý ji Gray předtím nedokázal dostatečně prokázat, že už jsem v pohodě.
,,Ano, vlastně je mi víc než dobře." upřímně jsem se na ni usmála.
,,No... Tak já tě tedy pustím, ale vy, mladý muži, na ni dáte pozor!" pohrozila Grayovi, který nepatrně kývl hlavou. Asi se jí taky začal bát.
,,Dám." potvrdil Gray.
,,Dobře... Můžete tedy jít." nakonec nás pustila a já konečně mohla vylézt z té prokleté postele, ve které jsem naštěstí nebyla zas tak dlouho.
Opustili jsme můj pokoj a objevili se v hlavní místnosti cechu.
,,Ani jsem se nezeptala, jak ti to před hodinou dopadlo?" vzpomněla jsem si, když Gray s Juvií odešli.
,,No, zeptal jsem se jí jestli by si mě nevzala a nabídl jí prstýnek." odpověděl mi a začal mě podpírat, když jsme scházeli schody.
,,A? Co ti na to odpověděla?" zeptala jsem se ho s úsměvem a otočila se na něj. To, co jsem však viděla, mi způsobilo, že mi úsměv hned opadl. Nevypadal, že by ho moje otázka nějak potěšila...
,,Grayi?" opatrně jsem mu položila ruku na rameno a starostlivě se mu podívala do očí.
,,Řekla... Ne." zašeptal smutně a sklopil hlavu dolů. Juvie, že řekla ne?
,,Co? Ale... Proč?"
,,Má někoho jiného..." tiše se zasmál.
,,Ona? A říkala ti, koho?" zkusila jsem.
,,Ne, ale je s ním evidentně šťastnější než se mnou." podíval se mi zklamaně do očí.
,,Promiň, to je mi moc líto..." sklopila jsem hlavu. Neměla jsem se ho na to ptát.
,,Musím na to zapomenout... Takže to už prosím dál neřeš." usmál se na mě. Trochu jsem váhala, ale nakonec jsem mu úsměv oplatila.
,,Pojď, chceš přece vidět Natsua, ne?" zeptal se mě s úsměvem. No, nevím... Mně do úsměvu moc není.
,,No..." ztišila jsem hlas. Tím si nejsem tak jistá...
,,Hele... Necháme naše lásky být a půjdeme, ano?" ukončil to Gray, za což jsem byla velice ráda.
,,Jo." usmála jsem se a pokračovala dál v cestě.

Ten souboj se má prý konat na jednom stadiónu, aby to všichni viděli. Teda, takhle mi to alespoň říkala Erza.
,,Lu-chan! Já věděla, že přijdeš." pozdravila mě hned s úsměvem Levy.
,,Samozřejmě." mrkla jsem na ni.
,,Kde máš malou?" zeptala se mě.
,,No, byla u Wendy a teď asi bude spát." zamyslela jsem se.
,,Aha, ale pak mi ji ukážeš, viď?"
,,Určitě." usmála jsem se na ni.
,,Bezva! Pojďte si sednout k nám." pobídla nás a ukázala prstem, kde sedí s ostatními.
S Grayem jsme ji tedy následovali a šli si sednou na celkem dobrá místa. Nebylo to ani moc vysoko ani moc dole. Bylo to tak akorát.
,,Kdy to přesně začne?" zajímala jsem se.
,,Už za pár minut." odpověděla mi Mira.
,,Díky." usmála jsem se na ni.
Jsem celkem zvědavá, jestli si mě všimne, až se tady objeví. Trochu doufám, že se na mě třeba usměje nebo tak něco.
,,Elfmane, jak to vypadá s Natsuem?" zeptala se Mira svého bratra, když si k nám přišel sednout. Zřejmě mu Elfman nějak pomáhal.
,,Natsu je silný muž! Je teď s Lissanou." odpověděl jí. S...S Lissanou?... Ne... Hlavně si nesmím něco začít myslet...
,,Eh... Promiň, ale proč je teď s Lissanou?" zeptala jsem se Elfmana. Kde se tu Lissana vzala? Byla přece na nějaké misi, ne?
,,No, ona mu ještě dneska ráno něco poradila a... Páni, Lucy! Ty jsi tady taky! Jak se máš?" až teprve teď si všiml, že tu sedím.
,,Fajn..." povzdechla jsem si. Jeho odpověď mě moc nenadchla... Natsu přece nepotřeboval žádný trénink! Tak proč se do toho Lissana se-... Klídek, Lucy... Nezatěžuj se takovou to otázkou...
,,Hele, myslím, že by jsi mohla jít za Natsuem." pokračoval v konverzaci Elfman.
,,Proč?" pozvedla jsem jedno obočí.
,,Každý muž potřebuje nějakou podporu." usmál se na mě. Hm... Má Lissanu... Ta mu stačí... Bože! Co to kecám? To si ho nechám od ní ukradnout?! Jdu za ním!
,,Tak já půjdu." rozhodla jsem se a na Elfmana se usmála. ,,Ale..." otočila jsem se na Graye. Něco mě napadlo a rozhodla jsem se, že to bude dobrý nápad.
,,Půjdeš prosím se mnou?" usmála jsem se na něj.
,,No, nevím... Chceš abych tam s tebou šel?" znejistil.
,,Jo, kdybych se třeba moc naštvala... Nebo ho chtěla zabít... Zastavíš mě?" Věřte tomu nebo ne... Byla bych toho schopná...
,,F-Fajn." odpověděl rychle, jako by se mě kvůli tomu začal bát.
,,Díky." mrkla jsem na něj a zvedla se z místa.
S Grayem jsme pak procházeli uličkou, ve které už sedělo spoustu nedočkavých lidí. Sešli jsem schody pod stadiónem a dostali se do jedné menší budovy, která také sloužila, jako šatna nebo odpočívárna po zápase.
Šli jsme šedivou chodbou a došli jsem až ke dveřím, které byly, pro naše štěstí, pootevřené.
Podívala jsem se na Graye a trochu se na něj pousmála. Pak jsem se podívala zpátky na dveře a nakoukla škvírou do místnosti.
První, co jsem viděla, byli Natsu s Lissanou, jak sedí na malé lavičce a o něčem se tam spolu baví. Moc jsem toho neslyšela, ale z pár slov jsem si dokázala domyslet, že se baví o tom, co spolu v minulosti zažili. Obličej mi kvůli tomu posmutněl, ale nedokázala jsem od nich odvrátit zrak. Byli spolu šťastní... A Natsuovi teď určitě nechybím... Pomyslela jsem si, když se zasmáli. Já... Nikdy jsem se s Lissanou moc nebavila, ale nemohla jsem říct, že jí nemám ráda... Ale teď se to, podle všeho, změnilo...
,,Co vidíš?" zašeptal za mnou Gray a nahnul se nade mě, aby taky něco viděl. Bohužel se až moc naklonil a začal padat. Protože jsem byla pod ním a nedokázala jsem se udržet, když na mě spadl, vletěli jsem do místnosti a spadli oba na zem.
Musel to být velký trapas... Ale naštěstí to tak moc nebolelo.
,,Hm? Grayi, co tu děláš?" zaslechla jsem Natsuův hlas, který jsem už dlouho neslyšela. Na tenhle hlas jsem se těšila už dlouho, ale mrzelo mě, když zrovna nepatřil mně...
,,N-No..." zazmatkoval Gray. Asi nevěděl, co dělat. Natsu si mě nejspíš nevšiml, když prakticky ležím celá pod Grayem... Trochu se červenám...
,,Promiň, ale proč ležíš na Lucy?" teď se ozval jiný hlas... Hlas Lissany, která si mě všimla.
,,To... Byla nehoda, spadl jsem na ní." nervózně se zasmál a slezl ze mě. Klekla jsem si a oprášila si stehna od prachu. Špinavá zem...
Teď mi došlo, že tu je se mnou Natsu a že se nejspíš na mě i dívá.
Trochu polknu a zvednu hlavu. Jak jsem si myslela, díval se na mě. V obličeji byl překvapený, ale míchalo se tam i spoustu jiných pocitů a dojmů... Nedokázala jsem je rozpoznat.
,,A-Ahoj..." zakoktala jsem a falešně se na něj usmála. Všimla jsem si Lissany, jak se mi tiše zasmála.
,,Lucy... Co tu děláš?" Jako fakt?! To jediné mi řekneš?
,,Co?" nechápala jsem a trochu se zamračila. Žádný úsměv, žádná radost... Neměla jsem sem chodit.
,,Měla bys... Počkej, ty už nejsi těhotná?" začal, ale zastavil se, když se všiml, že už nemám velké břicho. Blik Natsu... Blik.
Opravdu hodně jsem se naštvala... A teď vážení, si držte klobouky...!
,,Jo! A ty o tom ani nevíš! Co se to s tebou stalo? Proč jsi za mnou nepřišel? Víš, jak moc jsem si přála, abys tam se mnou byl!? A vůbec... Co tady děláš ty... Lissano! To už si se konečně vrátila z té dlouhé mise, na kterou jsi před několika měsíci šla a vrátila si se jen proto, že musíš nutně podpořit Natsua!?... Nebo jsi jen využila možnosti, že tu nejsem?!" zakřičela jsem na oba zlostí, vztekem a smutkem ze všech sil, až jsem se nepoznávala. Všichni na mě teď zírali... Obzvlášť výrazy Lissany a Natsua stály za to... Tak... A máte to!
,,L-Lucy, v pohodě?" zeptal se mě ze strachu Gray, který vedle mě také klečel.
,,Ovšem... Řekla jsem vše, co jsem chtěla." otočila jsem se na něj a upřímně se mu podívala do očí.
,,No... Jak chceš." povzdechl si a trochu se usmál.
Otočila jsem se zpátky na ty vyklepané obličeje a rozhodla se, že je ještě trochu poškádlím...
Snad teď víš, jak strašně jsem se cítila... Natsu.

Tak... Další zápletka :D
Rozhodla jsem se to ještě trochu prodloužit... A víte proč? :)
Tenhle příběh píšu ráda a je mi líto ho dokončovat... xD
Nic ve zlym ;)
Co si jinak o tom myslíte? Jak se to všechno vyřeší? :)
Uvidíte za dva dny ^.^