„Co tu děláš tak brzo?"
Přišel dřív.
„Co je ti do toho ty, spratku? Pořád je to můj dům! To já vás živým. Já za vás platím!"
Poprvé jsem nebyla v pokoji.
„Klid."
„Ty mi nebudeš říkat, co můžu a co ne!"
„P-pusť!"
Jen jsem se choulila v rohu.
„Ty. Obyčejná nula. Malá, pitomá děvka. Ani vlastní rodiče tě neměli rádi, proto zhebli a nechali mi tě s tím mrňavým spratkem na krku!"
Jen jsem se choulila v rohu. Oči zavřené a uši přikryté dlaněmi... Ale stejně jsem to slyšela. Stejně jsem slyšela tvůj křik a pláč.
Nemohla jsem nic dělat, bráško. Vůbec nic.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
