Bráško?

44.

„Jedu studovat do Británie."

„Cože?"

Prestižní škola v Londýně.

„Můžeš jet se mnou, Jeremy. Známky na to máš. Jsi ještě lepší jak já."

K mé hrůze ti nabídl ať jedeš s ním.

„Peníze... T-to si nemohu dovolit."

Opustil bys mě?

„Dostal jsi stipendium."

Byl jsi... zmatený.

„Nehlásil jsem se."

Myslel jen na tvé dobro.

„Přihlásil jsem tě já."

„Nemůžu."

Můžeš.

„Notak, Jeremy. Já, ty. Bydleli bysme spolu, bylo by to dokonalý."

Ano. To by bylo.

„Nemůžu odjet."

To rozhodnutí bylo na tobě.

„Můžeš. Je čas myslet na budoucnost. Na naši budoucnost."

Vaše budoucnost.

„Nemůžu ji tu nechat."

Budoucnost beze mě.

„Můžeš. Tvůj strýc se o ni postará. Mysli konečně jednou na sebe, mysli na nás!"

Buď konečně jednou sobec!

„Nicku..."

„To to všechno zahodíš kvůli sestře a svému ochranářskému komplexu? Starat se o ni má strýc. Máš vlastní život."

Ochranářský komplex.

„To prostě..."

„Už mě to nebaví, Jeremy. Pořád princezna sem, princezna tam.  To já jsem tvůj přítel a to já ti nabízím budoucnost. Společnou budoucnost."

Lákavá nabídka, ne?

„Ale to..."

„Rozhodni se. Buď ona nebo já. Ale uvědom si jedno. Pokud si vybereš ji, je konec. Já nemohu udržovat vztah na dálku, ještě na tak dlouhou dobu. Nesnesl bych sledovat, jak náš vztah umírá."

A on by umíral, bráško. Ať by ses snažil sebevíc.

„Pro co se teda rozhodneš, Jeremy? Koho si vybereš?"
.
.
.
Koho si vybereš?
.
.
.
Pro koho se rozhodneš?
.
.
.
Já nebo Nick?
.
.
.
Tvůj přítel nebo tvá princezna?
.
.
.
Bála jsem se tvé odpovědi.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
„P-promiň, N-nicku. J-já nemůžu. Nemůžu ji opustit."

Proč jsem se vlastně bála?

„Tohle je tedy sbohem?"

Ty bys mě nikdy neopustil.

„Nejspíš ano."

Nedokázal jsi být sobcem.

„Nikdy na tebe nezapomenu."

Zahodil jsi dokonalou budoucnost.

„Ale zapomeneš. Musíš na mě zapomenout. Tak to bude nejlepší pro nás oba."

Vybral sis tmu místo světla.

„Měj se, Jeremy."

Vybral sis mě.

„Ty taky, Nicku."

A já jásala. Já sobcem být dokázala.