Vrátila jsem se. Čekal jsi tam na mě.
„Ahoj, princezno, tak jak bylo?"
Vypadal jsi úplně v pohodě. Žádné podlitiny a modřiny na tváři. Úsměv jako vždy.
„Úžasně. Bylo to naprosto super. Bydleli jsme v hotelu. Vařili výborně a a a..."
„Zadrž. Povíš mi to doma, ano?"
Tvůj smích mi tak moc chyběl.
„Dobře."
„A pusu po tak dlouhé době nedostanu?"
„Né jsou tu lidi."
„Ale noták."
„Ale malinkou."
„Malilinkatou."
.
.
.
„Eh, bráško, co to je? Barví to."
Ta panika v tvém obličeji.
„Ale to nic. Koupíme si pizzu na tvou počest."
Zamluvit. Odvést pozornost.
„A pozveme Nicka."
„Dobře, zavolám mu."
Makeup. Starý a osvědčený trik. Nejspíš sis říkal. Proč mě to nenapadlo dřív. Asi protože to nikdy nebylo tolik potřeba.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
