Bráško?

57.

„Potřebujete něco, pane učiteli?"

Jistěže potřeboval.

„Tvůj bratr včera odjel, že?"

Potřeboval vypustit do světa své homofobní názory.

„Ano."

„Chtěl bych s tebou probrat, proč odjel."

„Říkal mi to už strejda."

Stále znova a znova.

„A co si o tom myslíš?"

Teď si o tom myslím něco hodně neslušného.

„Nemyslím si, že je bráška zlý člověk. Není nemocný."

„Ale je a tam ho vyléčí."

Není to nemoc.

„Vždyť mně se taky líbí kluci."

Každý má právo mít rád, koho chce.

„A to je dobře, ale co kdyby za tebou přišla dívka a políbila by tě?"

„To by bylo divný."

Tolik mě to všechno mátlo.

„Přesně tak."

„Ale bráška je hodný, a když se líbal s Nickem bylo to normální."

V tu chvíli se zašklebil.

„On se před tebou líbal s klukem?"

„Skoro pořád."

Vypadal tak znechuceně.

„Už to bude dobré."

Tvářil se, jako bych prožila trauma.

„A co?"

„Už se na tyhle nechutnosti dívat nemusíš."

On byl nechutný.

„No jo, Nick se odstěhoval."

A ty, bráško, jsi měl s ním. Nemuselo se to stát.

„Měla bys to svému bratrovi říct."

„A co?"

„Že žil špatný život."

„Ale on..."

Nežil jsi špatný život kvůli své orientaci. Žil jsi špatný život kvůli nim. Kvůli takovým jako byl pan učitel.

„Nechceš přece, aby šel do pekla."

Nevěřím v boha, ale tehdy mě to vyděsilo.

„Ne to ne, ale..."

Ovlivnit desetileté dítě je tak snadné, zvlášť když má strach.

„Tak vidíš. Pomoz svému bráškovi, aby našel správnou cestu."

„Správnou cestu?"

„Přesně tak. Přece chceš být jednou teta."

„Jo."

„A myslíš, že to půjde, když bude tvůj bratr homosexuál?"

Adopce existuje taky.

„Ne asi ne."

Byla jsem zmatená čím dál tím víc. Na jedné straně jsi byl ty a na druhé všichni, se kterými jsem mluvila.