Od té oslavy uplynul už nějaký ten měsíc.
„Chci jít ven."
„Ne, dnešek strávíme společně."
„Próč?"
„Protože dnes mám po dlouhé době volno."
Naplánoval jsi tenhle den hodně dopředu.
„Tak ho strávíte spolu sami, Marcusi."
„Ne, Jeremy si přeje, abychom dnešek strávili spolu."
Doopravdy sis to přál.
„No a?"
„Do hajzlu přestaň se chovat jako spratek!"
„A ty jako idiot."
Řekl mi pravdu přímo do očí.
„Co si to doprdele dovoluješ? Já i Jeremy se můžem přetrhnout, abychom ti dopřáli to nejlepší a ty? Ty se chováš pořád jako nevděčnej harant."
„To není pravda!"
„Že, není? Odmlouváš, zhoršily se ti známky..."
„No a co?!"
„Prostě budeš doma, tím to končí."
„Nenávidím tě!"
„S tím zvládnu žít."
.
.
.
„Dobrou chuť všem."
„Dobrou chuť."
„Dobrou."
„Je to výborný, zlato."
„Děkuju."
„Pozítří přijede má matka."
Nervózně ses zasmál.
„To je skvělé."
„Nebuď nervózní, je to milá žena."
„Nejsem nervózní."
„Ale jsi."
„Tak fajn."
„To budu muset být doma i pozítří?"
„No samozřejmě, že ano."
„To je bezva."
Zase jsi měl ten zklamaný výraz.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
