„No konečně jsi tady."
„Byl jsem nakoupit, ne?"
„Ukaž."
„Řekl jsem polohrubou, ne hrubou mouku."
„Tak mi to příště laskavě napiš!"
„Jsi neschopný."
Ten úšklebek.
„Večer jsi říkal něco jiného."
Ten červený obličej.
„Jdu pro tu mouku."
.
.
.
„M-Mar-Marcusí!"
Ty jsi odešel a doma byl jen on.
„Co ječíš?!"
Byla jsem vyděšená.
„Krev!"
„Kde prosím-panebože!"
Úplně zbledl a hned si zakryl oči.
„Co to je, Marcusi?"
Byla jsem zděšená.
„Běž zpátky na ten záchod!"
A on taky.
„Co mám dělat?!"
Vyšiloval stejně jako já.
„Já nevím kurva! Vypadá to snad, že tam dole mám to co ty?!"
Potřebovala jsem tebe a né toho blba.
„C-chci b-brášků."
„Já. Já mu zavolám a on to vyřeší."
Nechal si nás samotné patnáct minut.
„A-ale rychle."
Když ses vrátil, donesl jsi mi vše potřebné a vše jsi mi vysvětlil ale i tak. Marcusova reakce na mou první menstruaci mě vyděsila. Vážně mě to vyděsilo. Několik dní jsme se jeden druhému vyhýbali. Bráško, to bylo tak... trapné.
ČTEŠ
Bráško?
Kısa Hikaye„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
