„Co? Co tu chceš, Nicku?"
Stáhl jsi mě za sebe. Tvůj pohled byl najednou tak.. .prázdný.
„Promluvit si."
„Není o čem. Vždyť už si mě přetáhl, ne? Úkol splněn."
„Jeremy, já."
„Gratuluju ti. Fakt se ti to povedlo. Řekni, užil sis to aspoň? Užil sis to všechno? "
Tvůj hlas postrádal jakoukoli emoci. Naháněl jsi mi strach.
„Prosím, Jeremy. Nechápu jak se o tom dozvěděli."
„Nechápeš. Ach tak."
„Prosím..."
„Musí to být super pocit, co? Omotat si někoho kolem prstu. Říkat, jak moc ho miluješ. Užít si s ním a pak jej odkopnout jako tu nejšpinavější děvku. Takhle o mě přece všichni mluví, ne? Jako o Nickově děvce."
Na konci se ti zlomil hlas a po dlouhé době se ti po tváři opět svezla slza. Najednou jsi vypadal tak křehce.
„Ano, byla to sázka. Vsadil jsem se, že tě přetáhnu. Jenže jsem neměl tušení, že se stane toto!"
„A co se stalo? Co se vymklo tvému očekávání? Znemožnil jsi mě a zneužil, takže co po mně ještě chceš? Všechno už jsem ti dal! Všechno! Nebo počkej... Neříkej mi, že ses do mě zamiloval. Takovou hovadinu snad neřekneš, že ne? "
Zase ses rozvzlykal a roztřásl a na ústech ti pohrával úsměv. Přišlo ti to tak moc směšné.
„A co když řeknu ano?"
Jeho hlas byl najednou tak tichý a vážný. Taky plakal.
„Co když řeknu, že tě vážně miluju? Co s tím uděláš?"
Pak bylo ticho. Bylo to jako omámení. Dvoje páry očí hledící na sebe.
Ani nevím, kdy se vaše rty spojily v jedny. Bylo to tak něžně opatrné, jakoby ten druhý byl porcelánová soška, co se může každou chvíli rozbít. Bylo by to skoro jako z filmu. Jen kdyby jste nebyli uslzení a usoplení. Byl to ten nejnechutnější a nejkrásnější okamžik, jaký jsem kdy viděla.
ČTEŠ
Bráško?
Cerita Pendek„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
