Brzy se konalo soudní přelíčení. Domácí násilí nebylo prokázáno. Tobě to bylo jedno ale Marcusovi teda ne. Byl vzteky bez sebe. Chtěl, abys vypovídal...Odmítl jsi.
„Dostal pět let za pašování drog."
„Dobře."
„Dobře? Mohl kurva dostat mnohem víc! To bys ale musel vypovídat."
Měl vztek.
„Měl jsi tu nahrávku, ne?"
A ty jsi byl úplně v klidu.
„Zamítli to."
„Hmm."
„Proč je ti to kurva jedno?"
„Není mi to jedno. Nechci o tom mluvit, to je celé."
„No mluvit o tom budeš muset."
„Ne."
„Ano. Už jsem tě objednal k psycholožce. Je to moje známá."
„Seru ti na nějakou cvokařku."
„Nebuď drzý. Přeci jen jsem teď tvůj přítel, ne?"
„Tím pádem jsme na stejné úrovni."
„Kdepak. Pro okolní svět jsem ten dominantní já."
„Já v tomhle vymyšleným vztahu holku dělat nebudu."
„No to teda budeš. "
„Nebudu. Ty budeš ten dole."
„Na to zapomeň. Jsem starší a vyspělejší."
„Máš holčičí zadek!"
Nechápal.
„To teda ne!"
Odmítal to.
„Holčičí, kulatej zadek."
Jenže to byla pravda.
„Proč o tomhle s tebou vůbec diskutuju?"
Na tohle jsi odpověď měl taky.
„Protože jsi idiot."
„Ha ha ha...
Měl veselé jiskřičky v očích.
Takže ty mi očumuješ zadek, jo?"
Ten jeho vítězoslavný úsměv, když jsi zrudl a zmlknul.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
