„Budou hezčí tyhle nebo tyhle?"
Zbýval týden do svatby.
„Jak chceš, lásko."
A ty jsi plánoval.
„Já nevím."
A já s tebou.
„Ty bílé, jsou takové majestátní."
Ti dva se moc nezapojovali.
„Dobře. Takže budou bílé růže a jídlo..."
Spíš jen čekali a blbě zírali.
„To už je vyřízený."
Nechápu, co na nich bylo tak okouzlujícího, že jsme se do nich zamilovali.
„Fajn, fajn. "
Taky to nechápeš?
„Klid. Je to jen svatba."
Byli sprostí, arogantní, majetničtí a já nevím co ještě.
„Jen svatba?"
A právě kvůli tomu jsme je asi milovali.
„Velmi důležitá svatba."
Kvůli tomu všemu.
„To už nezachráníš."
„Ale noták."
„Bude se ti muset koupit oblek, bráško."
„Proč?"
„Proč? Přece si na svatbu nevezmeš ten starej ošoupanej."
„Ale obleky jsou drahé."
Marcus byl nějak štědrý.
„Prosím tě. Vem Riley a běž si to koupit."
S Jess jsme měly jiné plány.
„Ale já s Riley chtěla jít do kina."
Kdybychom ten nákup odložili...
„Až se vrátíme tak půjdeme, jo?"
Nestalo by se to.
„Tak jo, zlato."
„Ne, že zboříte dům, než se vrátíme."
„To se neboj. Ten zbořím tak během naší svatební noci, což mi připomíná. Vy dvě někam zmizíte. Je mi jedno kam."
Pořád si pamatuju, jak jsi zrůžověl.
„To se neboj."
Jak bych si to taky nemohla pamatovat. Je to přece jen týden.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
