Dorazili jsme do Marcusova bytu.
„No to si děláš srandu!"
Byla to hotová nora.
„To je odporný, bráško! Chci pryč!"
I mně došlo, že žije jako prase.
„Proboha, je to jen trochu prádla."
Byl jsi naprosto dezorientovaný.
„Princezno, počkej venku proboha."
Bráško, naprosto jsi ho vyvedl z rovnováhy.
„Tam se cosi pohlo! Krysa!"
A já tomu taky nepomáhala.
„Kde?"
Bál ses hlodavců. Vážně ses jich bál.
„To je Eduard. Můj pes."
Pes...
„Vypadá jako koule chlupů a prachu."
Eduard byl tlustý a uslintaný... líbil se mi.
„Náhodou je čistokrevnej a laskavě slez z toho stolu."
Marcus vypadal netrpělivě. To ale netušil, co bude následovat.
„Tak tu věc dej pryč a koukej otevřít okna! A to prádlo mi pomoz roztřídit! A pak se umyje a uklidí nádobí! Potom se umyjou okna a podlaha. Celý se to tady dezinfikuje!"
Uklízecí mánie. Marcus netušil, co si to přivedl do domu.
„Bráška nesnáší binec."
Zašeptala jsem mu to do ucha, on jen nevěřícně zíral, jak pochoduješ po jeho bytě a udílíš nové a nové rozkazy.
„Nesnáší? Vždyť on je hotovej magor, auu!"
„Neremcat! Makat!"
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
