Tak jak začít. Asi bych začala svým obrovským poděkováním, zhruba dva měsíce jsem nebyla na Wattpadu a poté, když jsem se vrátila, nevěřila jsem vlastním očím. Tohle jsem opravdu nečekala. Ostatně to ani nechápu. Tuto povídku nikdy nebudu považovat za nějaké super dílo. Bylo to pro mě oddechové psaní, u kterého jsem nemusela moc přemýšlet a je to i oddechové čtení, které není kvůli formě sepsání pro každého. Není to ani žádný promyšlený a úžasně napsaný příběh, má plno nedostatků, například ve formě zpracování, gramatické chyby by se již v příběhu snad vyskytovat neměly, pokud jsem tedy něco nepřehlédla v předchystané opravě, pokud ano, tak se omlouvám. Jsem pořád jen člověk. Ještě k té opravě, sama jsem měla chuť si vyškrábat oči, protože to byla děs a hrůza😅, sama jsem ty chyby viděla a hlavou se mi míhalo jen, ty jsi blbá, ty jsi tak blbá. Myslím, že jsem se rozhodně zlepšila a tak beru celé psaní. Chci se zlepšovat a zároveň se chci bavit. Baví mě psát a myslím si, že vždy se o něco zlepším. Taky proto jsem se rozhodla ponechat příběh tak jak je. Nechci do něj už nijak víc zasahovat, taky z důvodu, že až se na něj po čase znovu podívám, tak jsem zvědavá, co si o tom pomyslím. Asi, že to je blbost, ale tak co. Tento příběh patří k mé minulosti a já se chci podívat, jak jsem tehdy přemýšlela a psala.
Taky se dostávám k tomu "věhlasu". Upřímně. Jsem ráda i nerada. Byla bych vlastně radši, kdyby si příběh přečetlo klidně i pár lidí. Ano, těší mě, že se tolika lidem příběh líbil, ale zase... Teď budu mluvit o těch "kauzách" na Facebooku, které mě obvykle minuly. Já v mnohém s těmi, co příběh kritizují souhlasím a dávám jim za pravdu. Například to, že je tento příběh dost a hlavně zbytečně propagován a přeceňován a taky že existují mnohem lepší díla. Ano, je to pravda, se vším souhlasím. Tento příběh ani nikdy nesliboval nějaké složité popisy děje, či zápletky. Jde o primitivní příběh sepsán pomocí dialogů. Jak už jsem napsala, je to čtení na oddych a nemohlo to sednout každému. Taky sama nechápu, že u tohoto mohl někdo brečet. Omlouvám se, ale mně to zas tak dojemné nepřijde, aby se kvůli tomu brečelo😅. Na druhou stranu mě neskutečně mrzelo, že můj příběh byl v jednom příspěvku označen jako příklad všech braků na Wattpadu. No... To mě dost zarazilo a taky mi to přišlo dost nefér, že se zaměřili takhle na můj příběh... Nepřijde mi, že by to bylo zas tak strašlivé, není to nejlepší ale ani to není na úplném dně. Řekla bych horší průměr? Možná se teď chovám velmi hloupě, ale mě to doopravdy mrzelo. Já se o žádnou propagaci neprosila, já si chci vážně jen psát své příběhy, toť vše. 😄 No... To bylo mé vylití pocitů, taky už bylo načase. Vždycky jsem chtěla napsat nějaké konečné vyjádření, ale pak na to nějak nebyl čas ani chuť. Tímto to považuji za uzavřené a doufám, že vy také.
Taky se omlouvám za to, že jsem neodpovídala na komentáře, ale asi bych se z toho zbláznila. 😅
Teď k té části, co vás zajímá asi nejvíce. DRUHÝ DÍL NEBUDE, asi některé zklamu, jiné potěším. Je to mé definitivní rozhodnutí a nehodlám ho měnit. Doufám, že mé rozhodnutí budete respektovat. Tento příběh považuji za ukončený od napsání posledního slova a tím je konec. Možná tu chvilku ta myšlenka byla, ale je to podle mě hloupost. Příběh je ukončen a já píšu jiné příběhy, které se vám snad zalíbí.
Ještě znovu vám moc děkuji, jednak za to, že jste to dočetli až sem a také za vaši podporu, ohlas, jste prostě skvělí a já vám ještě jednou mockrát děkuji. ❤️Tiktakbum
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...