„Pořádně nic nevím o tvém dětství."
„Není to nic zajímavého."
„Chtěl bych to vědět."
„Nechci o tom mluvit."
„Proč?"
„Proto."
Řekl jsi to trochu vyčítavě.
„Ty o mně víš vše."
„Copak chceš slyšet o tom, jak mě a mámu otec mlátil?"
Tohle byl ten důvod, proč to poznal? Poznal to, že tě strýc bil? Protože si to sám zažil?
„To jsem..."
Přitáhl si tě k sobě a utřel ti slzy.
„Jsou důvody, proč ti některé věci říkat nechci, zlato."
Vypadali jste jako staří manželé.
„Je mi to moc líto, Mar."
„Nemusí, už víš, co budeš dělat po škole? Je to za pár měsíců."
Usmál ses a zasněně ses na něj podíval.
„Jednou bych si chtěl otevřít malou kavárnu, mám teď nějaké peníze po rodičích, ale i tak budu ještě pracovat."
Cvrnkl tě do čela.
„Takže bude kavárna?"
Propletl sis s ním prsty.
„Jednou... možná."
„Určitě."
Já věřím, bráško, že tehdy jsi byl skutečně šťastný.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
