„Co potřebujete?"
Strach. Bylo to na tobě vidět.
„Rád bych si s vámi promluvil o vaší životní situaci."
Strach ale brzy vystřídalo něco jiného.
„Nechápu, co tím myslíte."
„Myslím tím to, že jsem vašeho strýce ani jednou neviděl."
Vztek.
„Je to snad nějaký problém?"
Nedůvěra.
„Ano, to je."
„Nemyslím si, že by vám do toho něco bylo."
Jak si toho všiml? Tohle se ti honilo hlavou?
„Nejsi plnoletý."
„Vy také nejste nejstarší."
Bylo mu čtyřiadvacet. Zrovna vystudoval.
„Mám podezření, že vás strýc zanedbává."
Přála bych si, aby nás jen zanedbával.
„Vždy do školy chodí včas a vše má vždy splněno."
Začal ses bránit.
„Poslouchej..."
Nechtěl jsi poslouchat.
„Chodí čistě a slušně oblékaná."
„Doslechl jsem se, že pracuješ v jistém podniku, kde nezletilý nemají co dělat."
Zarazil ses.
„Je to brigáda."
„Brigáda?"
„Ano. Brigáda."
„Chci se setkat s vaším strýcem."
„To není..."
„Zastavím se u vás příští sobotu odpoledne."
Myslela jsem, že se rozbrečíš.
„Rádi vás uvidíme."
Ty jsi na své tváři ale zase vykouzlil úsměv, i když jsi věděl, co tě čeká.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
