„Čau, zlato."
Jeho vlasy teď byly zelené.
„Ahoj, Paule."
Pořád když na něj pomyslím...
„Co že nejsi s rodinkou?"
Přitahoval mě... Tak zatraceně moc.
„Mají něco na práci..."
Vzhledově. Povahově byl...
„Ach tak. No tvůj brácha už asi potřeboval ulevit, co?"
Povaha byla něco jiného.
„Laskavě si to nech."
Jeho povaha byla hrozná.
„Sorry, víš, že to tak nemyslím."
Byl arogantní a netolerantní.
„No jo."
Ale já...
„A kdy to budem moct dělat my?"
Já ho milovala.
„O tom jsme se už bavili."
A ty chyby jsem prostě neviděla.
„Víš, že mě tím mučíš?"
Láska je tak zvláštní.
„Až mi bude patnáct."
Zabrání člověku rozumně uvažovat.
„To je dlouho."
Zabrání vidět chyby na tom druhém.
„Se s tím smiř."
Hloupě ho následovat.
„Ale cigára se taky můžou až od osmnácti."
Ve skrytu duše jsem ti záviděla, bráško.
„To je něco jinýho."
Tvou a Marcusovu lásku.
„No jistě."
Má byla jednostranná.
„A jak to dopadlo s Tomem?"
Ta tvoje ne.
„Je v léčebně."
Já byla samotný, zamilovaný blázen.
„Ach tak."
Vy jste byli dva zamilovaní blázni.
„Přijdeš zas v sobotu?"
Ty jsi lásku dával.
„Jestli se proplížím, tak jo."
A také jsi jí dostával nazpátek.
„Tvůj brácha je úplně tupej. Dyť ti věřil i tu pyžamovou párty."
Já ne.
„Sklapni."
Mě láska bolela.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
