Bráško?

89.

„Tak zítra."

Políbil tě na tvář a zmizel. Chvíli jsme tam na sebe všichni zírali. Nevydržel jsi to.

„Co je?"

Marcus byl naštvaný.

„Kdo to byl?"

„Můj bývalý."

„Ty s ním jdeš na rande?"

„Ano."

„To jsi na omylu, nejdeš."

Nechápal jsi.

„Co prosím?"

„My dva spolu přece chodíme."

„Jenže ne doopravdy."

Marcus nikdy neuměl vyjádřit to, co cítil.

„No a co? Pro ostatní by to vypadalo, že mi nasazuješ parohy."

A tak z něj lezly samé hlouposti.

„Jdu na rande."

„Nechci, abys chodil!"

„A to proč?! Nic mezi sebou nemáme, sám jsi to řekl! Sám jsi mi řekl, že vztah nehledáš, že si chceš jen užívat."

Byl zoufalý.

„Ano ale..."

„A já souhlasil, ale teď mám šanci na normální vztah, kde si řekneme miluju tě, budeme chodit na večeři, budeme si dávat drobné dárky..."

Odfrkl si.

„To vážně chceš zažívat takovou romantickou sračku?"

„Radši mlč."

„Nelíbí se mi!"

„No a? Co po mně vlastně chceš, Marcusi?"

Možná ti to chtěl říct.

„Já."

Jenže.

„Co ty? Co ke mně vlastně cítíš?"

On to nedokázal.

„Co bych měl asi tak cítit? Jen jsme spolu spali, nic víc. Jen nechci vidět ten tvůj ubulenej ksicht, až tě odkopne a najde si jinou děvku."

Pokazil to tím nejhorším způsobem.

„Jsem pro tebe děvka?"

Začal jsi plakat.

„Ne to jsem nechtěl."

Zvedl se a chtěl jít za tebou.

„Ale chtěl. Dobrou noc."

Odstrčil jsi ho a zamkl ses v ložnici.

„Kurva!"

Marcus měl teď zase vztek. Tentokrát, ale na sebe. Naprosto to pokazil... Zranil tě.