Marcus byl silný, mužný a to všechno.
„Už nemůžu a mám hlád."
Někdy se ale choval jako dítě.
„Zmlkni."
Mlel to pořád dokola.
„Jsem unavený."
A ty jsi už na to neměl nervy.
„To já taky."
Nedal si pokoj.
„Nevypadáš na to. Já jsem, už prostě unavený."
Posměšně ses úchichtl.
„A to si říkáš chlap?"
Přiblížil se k tobě, takže jsi byl nucen zvednout hlavu, aby jsi mu vůbec viděl do očí. Skoro to zavrčel.
„Kdybych byl chlap a ty má žena, tak bych ti pořádně naplácal."
Vypadal jsi naprosto klidně, prozradil tě ale zrychlený dech a rozšířené zorničky.
„Jenže já jsem tvůj falešný přítel."
Taky měl zrychlený dech a rozšířené zorničky.
„A to vadí?"
Zářivě ses usmál.
„Jo. Takhle bych ti musel naplácat já pánví po hlavě."
Ještě víc se k tobě přiblížil.
„To má být výhružka?"
Odtáhl ses.
„Ne, jen diplomatické varování."
Taky se usmál.
„Můj drahý Jeremy, chci ti říct jedno. Zkurveně moc tě nesnáším."
Taky jsi nezůstal pozadu.
„Milá Margotko, naše pocity jsou vzájemné."
Zablýsklo se mu v očích.
„Jak jsi mi to řek?"
Zachvěl ses.
„Jsi slyšel, ne? Nebo už i uši máš unavený?"
Marcus pak zase začal uklízet. Pozorovala jsem tě. Ty ses nechvěl strachem bráško. Ty ses chvěl vzrušením.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
