„Dobrý den."
Nastal den mého" řízení".
„Dobrý, posaďte se. Paní Hooková a její syn už čekají."
„Jistě."
Byl jsi nervózní.
„Dobrý den, paní Hooková."
Šeredná baba.
„Myslela jsem, že budu jednat s dospělým člověkem a ne s děckem."
Zlá ježibaba.
„Je mi líto. Strýc je mimo město a podle všeho jste trvala na okamžitém řešení situace."
Umanutá baba.
„To ano, ale s nějakým fakanem se tu přeci nebudu..."
Hysterická baba.
„Tak se uklidníme, ano? Rád bych projednal incident, co se stal minulou středu během přestávky."
A klidný učitel zasáhl. Byl z tohoto sezení asi tolik nadšený, co já.
„Je naprosto jasné co se stalo. Tenhle nevychovaný spratek uhodil mého chlapečka. "
A že sedla.
„Laskavě si nechte tyto poznámky a urážky, madam."
Tvoje trpělivost, už mírně opadla.
„Paní Hooková podle všeho dala Jakeovi pouze facku a kopanec, myslím tedy, že bude stačit omluva."
Tvůj výraz, když jsi zjistil, že tu sedíš a necháváš na sebe prskat starou ženskou kvůli facce a kopanci mezi nohy, byl k nezaplacení.
„Omluva? Tenhle nebezpečný..."
Hotová krvelačná obluda s culíčky a Barbie aktovkou.
„Paní Hooková... No, ty se jistě ráda omluvíš, viď?"
No jasně.
„Ne."
„Princezno, prostě se omluv."
Byl jsi netrpělivý.
„Ne!"
Ta omluva byla nespravedlivá!
„No tak!"
Ale ty jsi chtěl domů, co jsem mohla dělat?
„Promiň, Jaku, že jsem ti dala facku, protože jsi pitomec."
Přesně tohle.
„Do háje, princezno."
Jen tak tak si potlačil smích i pan učitel se ušklíbl, přísahám.
„No to snad není možné! Očekávejte mou stížnost a tady nás už nikdo nikdy neuvidí. Pojď, zlatíčko."
Pojď, zlatíčko, cestou se stavíme v KFC a pak v hračkářství, chuďátko, moje vypasený.
„Tak my už také půjdeme. Nashle."
Svoboda?
„Ještě počkejte. Rád bych s vámi něco probral."
Ani omylem.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
