Přišlo hodně lidí, přitom jsi věděl sotva o půlce, pak ale přišel on...
„Bráško, to je Paul!"
Začal ses rozhlížet.
„Který?"
Byla jsem úplně vedle.
„Ten vysoký ten..."
Ty jsi z něj byl taky vedle.
„Kolik mu proboha je!"
Nechápala jsem tě.
„Třináct."
„Vypadá tak na patnáct."
„No není to skvělý?"
Začala jsem mít vztek.
„Ne! Nechci, aby ses s ním vídala."
Nechápal jsi mě.
„Nemůžeš mi to zakazovat!"
„Můžu a..."
Přišel k nám.
„Ahoj, Riley."
Byla jsem nervózní.
„A-ahoj, Paule."
Paul za mnou přišel. Sám Paul za mnou přišel...
„Nechceš se jít projít?"
Tys nás probodával pohledem. Měl jsi vtek.
„J-jasně."
„Princezno? Řekl jsem ne."
Paul to řekl tak drze a výsměšně.
„Nemusíte? Se o ní bát, bude v dobrých rukách."
Odsekl jsi.
„O tom pochybuju."
„Noták! Bráško."
Chtěl jsi říct ne, ale někdo...
„N... Nechte ty záclony!"
Někdo šáhl na tvé záclony.
„Půjdem?"
A já toho využila.
„Jasně."
Vytratila jsem se s Paulem.
Možná... ne já v něm určitě viděla Marcuse, ale pouze vzhledově, bráško. V jádru byli oba dva jiní. Nakonec. Ty si měl vážně lepší vkus a odhad na lidi. Já ho ale neměla a proto to skončilo, tak jak to skončilo...
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
