Omlouvám se, bráško. Nechala jsem se odvézt domů cizím člověkem a nakonec jsem ho i pozvala dál. Porušila jsem naprosto všechna pravidla.
„Je to fakt něco. Si neřekla že seš zazobanej fakan."
Pořád byl tak obhroublý. Naprosto se od tebe lišil.
„To je strýce. Bráška vydělává míň."
Ale nevadilo mi to.
„Kolik je tvýmu bráchovi?"
„Kolik je tobě?"
„Já se ptal první."
„Ale já jsem holka."
„Čtyřiadvacet."
„Bráškovi bude za měsíc sedmnáct."
„Proč seš tu teda sama?"
„Protože strýc pracuje a bráška musel odjet."
Nechápal.
„No to je fuk, co žes po mně chtěla?"
„Tohle ohřej."
„Jsi neschopnej, malej fakan."
.
.
.
„Tý jo, to je fakt dobrý."
A byl to žrout.
„Bráška vaří moc dobře."
Byl jsi nejlepší kuchař.
„Tvůj brácha je jak ženská."
Myslel to v dobrém.
„Už nebude."
Zatvářil se naprosto nechápavě.
„Cože?"
„Proto odjel. Tak to říkal strýc."
Neodpověděl. Jen se na mě zkoumavě díval.
ČTEŠ
Bráško?
Short Story„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jin...
