135.

29.2K 2.2K 366
                                    

Byli tam čtyři.

„No podívejme se, kdopak to sem přišel? "

Zastoupili nám cestu. Tohle byla jejich ulice a mně to nedošlo.

„Co děláš, Paule? Uhni."

Shodil mě na zem.

„Ty malá děvko!"

Chtěl jsi mu dát pěstí. Zase jsi mě chtěl bránit.

„Nešahej na ni!"

Chytili tě.

„Držte tu buznu."

„A kterou?"

Jak vtipné.

„Tak s holkou chrápat můžeš a se mnou, ne?"

Jeho ruce byly všude.

„Nechmatej na ni!"

Vzpouzel ses a rval ses.

„Kurva, ať drží hubu!"

Mlátili do tebe pěstmi.

„Ne, bráško! Nechte ho! Nechte ho!"

Taky mi vrazil pěstí. Několikrát. Ošklivě mi křuplo v nosu. Bolelo to. Tak moc to bolelo. Mě jsi ale zajímal jenom ty.

„Ty drž taky hubu!"

Nemohla jsem se nadechnout. Krev. Všude byla krev a slyšela jsem tvůj křik.

„Bráško."

Nesměli ti ubližovat. Nesměli.

„Ne. Nedotýkej si jí! Nech ji b..."

Moc zvuků, moc krve, moc bolesti a všude byly jeho ruce.

„Prosím. Nech, nech ho být."

Vzpouzela jsem se a on mě pořád mlátil a řval na mě. Už jsem to pomalu přestávala vnímat.

„Teď si hezky užijem a pak třeba dojde řada i na něho, co myslíš?"

Ten sliz hlas.

„Ne!"

Kopla jsem ho. To jsem neměla dělat.

„Ty svině!

Chytil mě pod krkem.

Já nechtěl být zas tak zlý, ale ty si prostě nedáš říct."

Když mi znovu několikrát vrazil, začala jsem se dávit vlastní krví.

„Nech ji! Ty zasranej... "

Pořád ses nevzdával. Pořád jsi bojoval. Jako pravý rytíř, který chrání svou princeznu.

„Řekl jsem snad, ať je zticha!"

Jeho obličej byl přímo přede mnou. Z jeho dechu byl cítit alkohol. Bolelo mě celé tělo. Motala se mi hlava a slyšela jsem křik. Teď mi tak dochází, že nebyl tvůj. To já tak křičela. Ten křik patřil mně.
Křik se mísil s bolestí, s tvou zakrvácenou tváří, tvým bezvládným tělem na zemi. S jeho obličejem. Poslední, co jsem viděla byl jeho obličej. Pak už byla jenom tma. Tma, která vše pohltila. Netrap se, bráško. Někdy rytíř prostě zvítězit a ochránit svou princeznu nemůže...

Bráško?Kde žijí příběhy. Začni objevovat