Justin Bieber? No problem. (Czech Story)

58-kapitola

“dále“ řekla jsem a dveře se otevřely. V nich stál Doktor.

“Promiňte paní Malletová ,ale návštěvní hodiny už skončily, Kathrin potřebuje odpočívat.“ Řekl Doktor a Pattie se ke mně nahnula a sundala ze mě Jaxona, poté mi dala pusu na líčko a pomalu odcházela.

“Počkejte!“ řekla jsem a Pattie se zastavila s doktorem u dveří.

“Bude Justin v pořádku?“

“Myslíme si ,že bude. Jeho stav se jen lepší a lepší“ řekl doktor , usmál se a zároveň s Pattie odešel. Nevěděla jsem co budu dělat tak jsem se otočila a koukala jsem z okna. Přitom jsem pomalu usnula.

*po 3 dnech*

“takže paní Matewsová můžete jít domů“ řekl doktor.

“a co Justin?“ zeptala jsem se ,protože Justin byl to jediné co mě teď zajímalo.

“Jeho stav se lepší a jestli chcete můžete ho ještě navštívit“ řekl doktor a ukázal směrem ke dveřím. Já jsem kývla a pomalu jsem vstala z postele. S doktorem jsme šly k výtahu a tím jsme poté sjely o 3 patra níže. Šly jsme dlouhou chodbou ,na konci chodby byli dveře za kterýma měl pokoj Justin. Když jsme k nim došly doktor na ně zaklepal a pak je pomalu otevřel. Za dveřmi jsem uviděla ležícího Justina. Až se mi z toho nahrnuly slzy do očí ,ale byla jsem ráda ,že to aspoň přežil. Doktor nás nechal o samotě. Šla jsem pomalu k židli,která byla vedle jeho postele. Sedla jsem si na ní a chytla jsem Justina za ruce.

“Justine, jsem tak ráda ,že si to přežil. Nevím co bych bez tebe dělala. Už jednou jsem tě málem ztratila. Teď už bych to vážně nevydržela. Miluju tě“ řekla jsem a ucítila jsem jak mi jedna slza stéká po tváři.

“Kathrin, já jsem rád ,že si přežila ty. Vůbec nevím co bych bez tebe dělal. Miluju tě navždy“ řekl a pokusil se o úsměv ,ale přes tu bolest po té bouračce ho to bolelo. Naklonila jsem se k němu a dala jsem mu něžnou pusu.

“Slečno návštěvní hodiny už skončily pak Bieber musí odpočívat. Poprosila bych vás tedy abyste odešla“ řekla sestřička ,která vtrhla do pokoje bez zaklepání. Dala jsem tedy Justinovi pusu a pomalu jsem odešla z pokoje. Šla jsem dolů k recepci a za dveřmi jsem uviděla asi 20 novinářů. Řekla jsem si ,že je nebudu řešit a tak jsem rychle vylezla a snažila jsem se dostat k auto od mých  rodičů.

“Slečno Matewsová je Bieber v pořádku? Žije vůbec? Jste spolu ještě? Co byste vzkázala tomu kdo zavinil nehodu?“ takovéhle otázky jsem slyšela teď okolo sebe stále a stále dokola. Už jsem toho měla dost a tak jsem se dohodla na ně odpovědět.

“Takže Justin je v pořádku, stále žije a ano jsme stále spolu. A co bych vzkázala tomu co nás vytlačil ze silnice? Ať si mě nepřeje“ řekla jsem a otočila jsem se na patě. Uviděla jsem auto od mých rodičů a rychle jsem k němu zamířila. Nasedla jsem do něj a připoutala jsem se. Mamka vyjela od nemocnice a jela domů.

“Broučku je všechno v pohodě?“ zeptala se starostlivě mamka.

Měla jsem chuť jí říct ,že nic není v pohodě. Justin málem umřel. A věci mají být v pohodě? Tak to ne.

“jojo všechno je v pohodě, jen jsem trochu zmatená“ řekla jsem a falešně jsem se usmála.

“zmatená z čeho?“

“z tohohle všeho“ řekla jsem a koukala jsem ven z okna. Mamka pustila rádio aby trochu zpříjemnila atmosféru.

“Mladý Kanadský zpěvák Justin Bieber měl nehodu! Někdo ho vytlačil ze silnice. Jeho červené ferrari se skutálelo z velkého kopce jako sud. Spolu s ním jela v autě i jeho přítelkyně Kathrin Matewsová ,kterou už dneska pustily z nemocnice.¨“ říkal nějaký ten hlasatel a mamka už viděla znechucení na mojí tváří a tak rádio radši vypla.

“Kathrin dneska si uděláme hezký den a necháme všechno ať se nám vypaří z hlavy.“ Řekla mamka a radostně se usmála.

“mami když já nevím“ řekla jsem tak trochu znechuceně.

“žádné odmlouvání, mamince se neodmlouvá“ řekla mamka a tím mě celkem i rozesmála ,protože já jsem jí ve většině věcí vždycky odmlouvala.

Zastavily jsme u našeho baráku a všichni jsme vylezly z auta a mířily směrem k našemu domu.

“za půl hodinky tě čekám u hlavních dveří. Buď připravená ok?“ řekla mamka a udělala divnou grimasu na obličeji.

“ok“ řekla jsem a pomalu jsem vycházela schody. Nešla jsem ,ale ke svému pokoji ,ale k pokoji od bráchy. Ano přesně od něj. Vlezla jsem dovnitř a všimla jsem si ,že je tam uklizeno ,takže v tom pokoji musela být mamka. Šla jsem k oknu a přitom jsem si promítala všechny ty věci co jsme tady dělaly. Tolik vzpomínek na jednoho člověka. Už to zase začíná. Rychle se tedy odeberu z bráchového pokoje a zamířím do toho svého.

takže tady je další část:)

doufám že se líbí:) kritéria pro další část- 20+votes a 5+ komentů:) jinak než přidím další část můžete se mě zeptat na nějáké otázky ohledně příběhu:) můžete se ptát i na ten druhý,ale ptejte se prosím na ask:) který mám na profilu v popisku anebo si najděte na asku " mrsmonnie" a klidně se ptejte na vše ohledně příběhů na všechno vám odpovím:)

with love monnie.