Justin Bieber? No problem. (Czech Story)

57-kapitola

Když nás ta holčička uviděla začala řvát Justinovo jméno. A šíleně začala brečet. Justin si k ní kleknul a vyfotil se s ní. Potom jsme si s ní povídaly. Najednou kolem nás prošel nějaký kluk mohl mít tak 18? A začal té holčičce nadávat..

“tak co jak je ti bez noh? Chodí se ti dobře ? jakou máš velikost nohy? Co ty čubko“ a další takové ..Justin se na něj podíval a na Justinových očích bylo vidět ,že se mu to nelíbí. Ta malá holčička začala brečet,ale teď ž to nebylo kvůli tomu ,že tam byl Justin ,ale kvůli tomu co jí řekl ten kluk.

Ten kluk stále nepřestával a furt té holčičce říkal ty věci. Justin už to nemohl vydržet. Vstal od té holčičky a šel pomalu k tomu klukovi.

“co si to říkal?“ vyjekl po něm.

“nemáš uši?“ řekl ten kluk a svršil čelo.

Tohle Justin už nevydržel a jednu tomu klukovi vrazil. Až se otočil o 360° a spadnul na zem.

“a opovaž se na někoho říct křivé slovo!“ zakřičel  na něj Justin do dálky. Konečně je pryč, utekl. Justin si kleknul k té malinké a utřel jí slzy. Po chvíli se zvednul a šly jsme do jedné restaurace. I s tou holčičkou. Tam jsme si daly jídlo a celou dobu jsme se bavily s tou holčičkou o všelijakých věcech. V té restauraci jsme strávily asi 2 hodiny. Strávily bychom tam delší dobu ,ale ta holčička musela být za chvíli doma. Justin tedy zaplatil a odvezly jsme jí až k jejímu domu. Tam jsme se s ní rozloučily a šly jsme pomalu zpátky k náměstí kde jsme nechaly auto.

Když jsme došly k autu tak jsme nastoupily a vyjely. Jely jsme a už byla tma. Bylo asi 8 večer, takže provoz na dálnicích a silnicích nebyl už tak moc velký. Jely jsme pomalu po silnici a nějaké auto za námi nás chtělo předjet.

Teda myslela jsem si ,že nás chce předjet. Pravda byla taková ,že se nás snažilo vytlačit ze silnice. Furt do nás buď vráželo nebo prostě nutilo Justina k tomu aby zahýbal k dálnici. Měla jsem strach.

Nakonec do nás vrazilo to auto tak ,že jsme vyjely ze silnice a zřítily jsme se z velkého kopce dolů. Auto dělalo různé otočky a my s Justinem jsme v něm lítaly a  doufaly ,že to přežijeme. . .

__

“Slečno Matewsová, slečno Matewsová vzbuďte se“ tak tyhle slova jsem slyšela teď furt. Nakonec jsem něco zamumlala a pomalu jsem otevřela oči. Oslnilo mě velké světlo.

“Sestřičko Kathrin žije ! vzkažte to jejím rodičům“ zařval doktor a po té se zase věnoval mě.

“co se stalo? Kde to jsem? Kde je Justin? Au, bolí mě žebra“ řekla jsem a  pomalu jsem zase otevírala oči.

“Měly jste bouračku Katrhin, sjely jste velkého kopce. Jste v nemocnici, a Justin je tady také ,ale je na jiném oddělení. Máte 2 zlomené žebra, a mírný otřes mozku Kathrin“ řekl doktor a já tomu nemohla uvěřit. Myslela jsem si ,že je to jen jeden velký sen, ale jak vidím tak nebyl.

“na jakém oddělení je Justin?“ zeptala jsem se doktora, jediné co mě teď zajímalo je , kde je Justin.

“Je na JIPce“ řekl doktor a zvednul se ze židle.

“Je tady moje rodina?“ zeptala jsem se ještě než stihnul odejít z pokoje.

“ano je, mám je pozvat?“  zeptal se a já jen bolestivě kývla hlavou.

Po chvíli přišla spokoje máma s tátou a já viděla jak po jejich tvářích stékají slzy. Oba dva si sedly vedle mě a já cítila jak tentokrát mě stéká slza po tváři.

“miláček, už jsem se bála ,že teď ztratíme i tebe. Jsem ráda, že si z toho vyvázla jenom s pár zlomeninami.“ Řekla mamka a přejela mi palce po líčku, tím mi utřela stékající slzu.

“co se stalo Justinovi?“

“Justin málem umřel, kdyby nepřijela rychle záchranka už tady nemusel být..“ řekl táta a sklonil hlavu.  Začala jsem více brečet. Ten pocit ,že bych ho ztratila. Ne , to ne.

“Je Tady Pattie? A Jaxon?“

“ano jsou tady“ řekla mamka.

“prosím zeptej se jich jestli by zamnou nepřišly ,musím je vidět“ řekla jsem a mamka s tátou se odebraly z pokoje a chvíli po tom co odešly se v pokoji objevila Pattie a Jaxon.

“Pattie“ řekla jsem a roztáhla jsem ruce s náznakem ,že jí chci obejmout. Ona to pochopila a šla směrem ke mně. Objaly jsme se a obě jsme začaly brečet více.

“Kathrin“ vykřikl ubrečený Jaxon.

“Co se děje Jaxone?“ zeptala jsem se a koukla jsem na něj svýma ubrečenýma očima. Nic neřekl, jen roztáhnul ruce jako já před chvíli.  Pattie ho vyzvedla na postel a on mě láskyplně objal. Já jsem jen brečela ,stejně jako Pattie.

“Bude Justin v pořádku?“ zeptala jsem se ,se slzami v očích.

“Doktoři říkají ,že bude. Tak doufám ,že je to pravda“ řekla Pattie a utřela si stékající slzu z líčka.

“Ťuk,Ťuk“ ozvalo se klepání na dveře.

“dále“ řekla jsem a dveře se otevřely. V nich stál Doktor.

takže spnily jste všechny potřebné věci,tak tady je další část:) už to pomalu končí:) předem vám říkám ,že to nebude žádný happy end :3 jinak děkuju za komentáře a ták:3 kriteria pro další část - 20+ votes a 4+ koments :')  ale část bude asi až po víkendu,protože mám v sobotu narozky tak budu mít celý víkend nabitý a nebudu mít čás:/ doufám ,že se část líbí:)