Zprávy

596 34 0
                                    

Martinus

Ležel jsem na pokoji v posteli a přemýšlel co je teď s Niky. Žije vůbec? Nad touhle otázkou jsem se zabýval poslední 2 hodiny. Marcus seděl na křesle a něco dělal na mobilu, nejspíš si psal s Emmu. On má takové štěstí. Po chvilce se Marcus zvednul a šel někam pryč a za chvilku se vrátil a trochu se usmíval. "Co se stalo?" zeptal jsem se ho. "Niky  je v pořádku a je na pokoje ale spí" řekl a sednul si na postel ke mě. "Mužů za ní?" zeptal jsem se. "No já nevim" řekl "Hele ale zeptám se" řekl a odešel.

Já jenom ležel a přemýšlel jsem a on se zase za chvilku vrátil. By mě zajímalo jak to za tak malou chvilku stíhá, ten doktor tak sedí na židli a čeká nebo co? "No tak prý můžeš ale jdu stebou" řekl. "Tak fajn" řekl jsem a zvedal jsem se a pak se postavil a šel jsem a Marcus mě vedl k pokoji. 

Tak jsme chvilku šli a pak jsme zastavily u dveří s číslem 222 a vstoupily jsme dovnitř. Niky spala a tak  jsem si sednul k ní na postel. "Ahoj" řekl jsem i když jsem odpověď neočekával. Takhle jsem tam seděl asi 15 minut a ona pak něco zamumlala a třepaly se jí víčka, což znamenalo že se probouzí.

"Niky?" zeptal jsem se. "Martinusi" řekla a rozbrečela se. "Niky co si to udělala" řekl jsem. "No já nechtěla žít ve světě kde ty nejsi" řekl a obejmula mě. "Neboj se, to bude dobrý" řekl jsem jí a hladil jí po vlasech. A koutkem oka jsem zaregistroval Maca jak se usmívá.

Potom jsem musel zase na pokoj a zpátky do postele. Potom přišel doktor a něco nesl. "Dobrá den pan Gunnarsene" řekl a usmál se. "Dobrý" řekl jsem nazpět. "Tak teda máte léky a budete je brát každý den dvakrát" řekl. "Rozumím" odpověděl jsem mu. "A tady váš bratr vás má pod dohledem" řekl a odešle. "Cože?" řekl jsem ale to už byl pryč. "No to by jsme měli" řekl Marcuse  a pro křupal si klouby. "Hele já ale nechci žádnou hlídku" řekl jsem a zkřížil si ruce na prsou. "Hele já vím že z toho nemáš radost ale někdo na tebe pozor dávat musí" řekl a sednul si ke mě. "No tak fajn" řekl jsem mu na zpět. "A kdy mě pustí domu?" zeptal jsem se. "No asi zítra nevim" řekl. "Aha fajn a kdy Niky?" zeptal jsem se zase. "No tu asi za dva dny" řekl.


Pohled Martinuse. Snad nevadí. :)


I love you (Marcus a Martinus)Kde žijí příběhy. Začni objevovat