I love you (Marcus a Martinus)

Zástava

DEN KONCERTU-Marcus

Ráno jsem se probudil a rychle si běžel zabalit. Protože koncert je od 5 a je 12 a než se tam dostaneme a tak. Tak jsem rychle vyběhnul do Martinusova pokoje a budil ho, ale nic, tak jsem ho trochu propleskal on se konečně vzbudil. "Co co se děje" ptal se zmateně. "Dneska je ten koncert" řekl jsem mu a on hned vystřelil z postele ale pak se zastavil a chytnul se za břicho. "Hele brácha, hlavně pomalu jo" řekl jsem mu a on jen přikývl a šel do koupelny.

Já si pak teda dobalil a taky se oblíknul a čekal jsem na Martinuse. Ten po chvilce vyšel z koupelny a oba jsme si to mířily dolu do kuchyně. Když jsme došli do kuchyně tak tam ležel papírek. 

Musela jsem zpátky k tetě, něco si zařídit.

Ahoj, Emma.

Tak jsme se najedli a čekali na odvoz. Který přijel asi po 10 minutách. Tak jsme nasedli a jeli jsme. Jeli jsme asi tak 40 minut a pak jsme zastavily a vystoupily. Bylo tam  tak strašně moc fanynek že bych je asi nespočítal. Tak jsme šli dovnitř a tam jsme se připravovali.

Martinus

Když jsme se připravovali tak jsem cítil takový divný pocit u srdce ale ignoroval jsem to. Tak jsem si upravil oblečení a vlasy a šel za bratrem na podium. Bylo tam asi 1000 nebo i více fanynek. Tak Marcus začal zpívat a já po něm. Takhle jsme zpívali asi 2 hodiny a mě se pak zamlžilo před očima a spadnul jsem na zem. Potom jenom slyším Marcuse jak na mě volá.

Viděl jsem jí. Viděl jsem Lindu. Mávala na mě. "Martinusi musíš se tam vrátit" někdo říkal. "Kdo jste?" zeptal jsem se. "Tady jsem" řekla a já se tam kouknul a tak stála ona LINDA a usmívala se na mě. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Dostal jsi  zástavu srdce a teď tě tam Marcus oživuje, a sanitku už taky volal" řekla. "Lindo tolik mi chybíš" řekl jsem. "Ty mě taky, a nezapomeň že tě miluju" řekla a zmizela.

Já se probudil v pokoji v nemocnici, zase. U mě na posteli seděl Marcus a držel mě za ruku. "Brácha" řekl jsem a on a na mě hned podíval a pak mě obejmul. "Tinusi tohle mi nedělej, já z tebe jednou dostanu infarkt" řekl a objímal mě.

"Ááá pán Gunnarsen se probudil, jak s cítíte?"  zeptal se doktor který zrovna přišel. "No je mi fajn" řekl jsem. "To je dobře, necháme si vás tu na pozorování" řekl a odešel. "Marcusi co se stalo?" zeptal jsem se. "No já zpíval a pak jsi měl zpíval ty ale nezpíval jsi, tak jsem se tam kouknul  a ty jsi ležel na zemi. Tak jsem k tobě hned běžel a zavolala jsem sanitku, zkusil jsem tep ale nic, tak jsem začal masáží srdce." řekl a koukal na mě. "Aha, tak díky brácha" řekl jsem a obejmul jsem ho.

OMLOUVÁM SE ZA KRÁTKOU KAPITOLU.