I love you (Marcus a Martinus)

Propuštění

Marcus

Martinus spal a já seděl a koukal jsem na něj. "Budu na něj muset dávat pozor" řekl jsem si. Po chvilce co jsem tam seděl tak sem přišla Emma. "Ahoj Marcusi, potřebuju si promluvit a to hned" tak jsem se teda zvednul a šel za ní na chodbu. "Hele takhle to dál nejde, já vím že to je tvůj bratr ale já tu jsem taky" řekla a koukala na mě. "Já vím že tu jsi" řekl jsem jí. "Jestli to víš tak si mě trochu všímej, hele buďto si mě začneš všímat nebo jdu" řekla. "Ale je to můj bratr" řekl jsem jí zase já na obhajobu. "Takže jdu" řekla a odběhla.

"No super a jsem zase bez holky" řekl jsem a šel zpátky za Martinusem. Alespoň mam jeho. Tak jsem šel zase na pokoj a Martinus se na mě kouknul. "Co se stalo Marcusi?" ozval se Martinus. "Ale nic" řekl jsem a vytáhl mobil, abych napsal Emmě.

Psal jsem jí ale ona si to ani nepřečetla a ani nezvedá mobil. Tak jsem to vzdal a čekal jestli se ukáže doktor. A on vážně za chvilku přišel. "Dobrý den vy musíte být jeho bratr, že ano" zeptal se doktor. "Ano Marcus, tak už ho propustíte?" zeptal jsem se. "No ano propustíme, ale budete na něj  dávat pozor" řekl a něco mi dal. "Tady máte předpis na nějaké léky, vyzvedněte si je v lékárně" řekl a odešel.

Martinus

Marcus se pohádal s Emmou, a já nevím proč. Nechce mi to říct, dělá jako nic. Tak dneska mě propustí domů konečně. Tak jsem si vzal mikinu a šel s Marcusem. "Hele a to mě jako budeš hlídat?" zeptal jsem se. "No tak trochu" řekl mi na to.

Tak když jsme už byly doma tak jsem šel zpátky do pokoje. Když jsem procházel kolem jednoho pokoje tak jsem zaslechl pláč. Tak jsem tam nakouknul a uviděl jsem Emmu. "Ahoj" řekl jsem jí. "Ahoj" řekla a balila si věci. "Kam jdeš?" zeptal jsem se. "Jdu zpátky k tetě, tady už nebudu" řekla. "Ale proč tady nechceš být??" zeptal jsem se a sednul jsem si na postel." No chodila jsem s Marcusem a on se o mě ani nezajímá, je pořád u tebe a tak jsem se sním rozešla" řekla a já na ní koukal. "Ty jsi chodila s Marcusem, tak proto je tak divný, hele dej mu šanci on je v pohodě" řekl jsem jí. "No já ti nevím" řekla a koukala  na své velice zajímavé boty. "No tak to ještě zkusím" řekla a odcházela. "Díky" řekla. "Není zač" řekl jsem a šel za ní, ale ona šla dolu a já do pokoje.

Omlouvám se za krátkou kapitolu.