I love you (Marcus a Martinus)

Jedna Zlomenina?

Martinus

Když jsem se vzbudil tak Niky ještě spala a tak jsem se zvednul a šel dolu do kuchyně. Moc jsem nemohl hýbat rukou. Tak jsem si nalil džus a sednul si na židli. Po chvilce mě někdo obejmul a já věděl že je to Niky, nikdo jiný mě takhle neobjímá. "Dobré ráno" řekl jsem. "Dobré" řekla a přisedla si. "Hele není ti nic?" zeptala se mě a já nechápal. "Proč by mi něco mělo být?" zeptal jsem se. "No že jsi mě v noci vzbudil, něco si mumlal a říkal jsi že to bolí" řekla. " Ty jo já mluvím ze spaní" řekl jsem. "Hele neodbíhej od tématu" řekla. "Ale mě nic není" řekl jsem jí. "Vážně?" zeptala se. "No... ale nesmíš to říct Marcusovi když ti to řeknu" řekl jsem jí. "Neboj neřeknu mu to, pokud to nebude nutné" řekla. "Fajn, no tak mam asi zlomenou ruku, stačí?" zeptal jsem se. "Cože? A jak dlouho? Bolí to moc?" zasypávala mě otázkami. "Hele od doby, no od té rvačky a no bolí to dost" řekl jsem po pravdě. "Ale nechci aby se to Marcus dozvěděl" řekl jsem jí.

"Ale tohle mu musím říct" řekla a vstala. "Hele prosím, nedělej to" řekl jsem. Ale ona se na mě koukla smutným pohledem a odešla. "Tak to je super, teď to vyslepičí Marcusovi, to se mužů jít zahrabat" řekl jsem si. Potom jsem vstal vzal si mikinu a šel ven, někam do parku.

Niky

Ano šla jsem za Marcusem mu to říct, vím že Tinus není šťastný že mu to řeknu ale musím mu to říct, pro jeho dobro. Tak jsem došla k pokoji a zaklepala jsem. "Dále" ozvalo se po chvilce. "Ahoj Marcusi musím ti něco říct, ohledně Martinuse" řekla jsem. "Co se děje?" zeptal se vstal z postele na které doteď seděl. "No Martinus nechtěl abych ti to říkala ale asi má zlomenou ruku, něco při té rvačce" řekla jsem mu.

"On mi lhal" řekl. "No asi jo a co ti řekl?" zeptala jsem se ho. "No ptal jsem se ho jestli mu něco je a on řekl že ne" řekl. "Hele tak já za ním zajdu ok" řekl. "Dobře, tak já jdu za Emmou" řekla jsem mu.

Marcus

Šel jsem teda dolu do kuchyně  a hledal mého bratra ale nebyl tu. A nemá tu ani mikinu co má vždy na věšáku. Šel ven zase. Tak jsem si vzal mikinu a obul se  a šel ho hledat. Šel jsem do parku a hledal tam, protože tam chodíme nejvíce. Uviděl jsem ho z dálky a tak jsem na něho zavolal ale to jsem neměl dělat. On se zvednul a odházel a tak jsem se za ním rozeběhl a on taky utíkal. Nevím co mu je? Proč mi to neřekl? Se mě bojí nebo co?

Tak jsem běžel a on se po chvilce zastavil a kouknul na mě. "Tinusi" zavolal jsem na něj. On se otočil a šel za mnou. "No co je?" zeptal se. "Ty jsi mi lhal" řekl jsem mu. "No jo jasně, nevěř mi, vlastnímu bratrovi" řekl. "Hele a víš ty co, já ti nevěřím, ukaž mi ruku" řekl jsem a kouknul se na něj. Byl mu vidět v očích smutek a bolest. Najednou začalo pršet. "Hele běž si za tou svou Emmou a mě nech na pokoji, a když mi už ani nevěříš tak co ti je do mého života?  Nech mě jít, vezmu si věci a jdu a ty budeš mít klid co?" řekl. "Ne já ti věřím jen.." nedořekl to. "Já vím bojíš se o mě, jsi jen o 15  minut starší a chováš se jako můj druhý táta, hele ahoj" řekl a odcházel. Ale to jsem ještě nevěděl že to myslel vážně. A že jsem ho slyšel asi naposledy.

Tak co? je to zajímavé??