I love you (Marcus a Martinus)

Marcusi!

 Po 3 měsících-Emma

Seděla jsem před pokojem Marcuse a brečela. Proč? Protože mi mizí před očima. Je strašně hubený a mě se to ani trochu nelíbí. "Marcusi?" zeptala jsem se potichu. Ale nic, tak jsem začala mít strach a tak jsem otevřela. On ležel na posteli a ani se nehýbal ale pak mi došlo že jen spí, tak jsem si k němu přisedla a chytla ho za ruku. "Bože prosím, neber mi to co mě v životě dělá šťastnou" řekla jsem a ukápla mi slza. "Emmo, neboj já nikam nejdu" řekl a já se až lekla. "Marcusi ale jestli to bude dál pokračovat tak se ti bude moct něco stát, nechci být jako Niky, utápět se v alkoholu" řekla jsem něco co jsem říkat neměla. A jejda. "Cože? Co je sní?" zeptal se a posadil se. "No ona jednou sem přišla totálně na mol, to jsi spal a říkala že jestli má žít bez Martinuse tak ať to stojí za to" řekla jsem mu.

"Za to mě bratr zabije jestli zjistí že jsem se o ní nepostaral, až se probudí, no jestli se probudí" povzdechnul si. "Hele neboj, probudí se" řekla jsem ale nebyla jsem si vůbec jista.

Niky

Vyšla jsem z domu když všichni spali a zamířila si to rovnou do baru. Když mam žít bez Martinuse tak to naplno. Šla jsem pomalu a došla jsem k prvnímu baru Modrá Ústřice a šla dovnitř. Bylo tam dost hluku a tak jsem šla za barmanem. "Ahoj" pozdravila jsem ho. "Ahoj krásko" řekl mi. "Dej mi něco silného" řekla jsem.  "Je ti 18?" zajímal se. "Do toho ti nic není" řekla jsem " Ok, klid, klid. " řekl a podal mi takový zelenohnědý pití. Já to do sebe hodila a řekla jsem" ještě" a pak už si nic moc nepamatuju.

Potom jen matně jak jsem přišla domu a něco říkala Niky a pak jsem asi usnula nevím.

Emma

Ráno jsem vstala  šla dolu do kuchyně ale to co jsem viděla. Niky spala na gauči a no byla dost špinavá "Niky?" zeptala jsem se opatrně. Něco zamumlala a spala dál. Tak jsem došla pro skleničku a nepustila do ní vodu a pak to na ní vylila. Ona vyletěla a koukala kolem sebe a pak se kouknula na me a zamračila se. "Proč mě budíš?" zeptala se a chytla se za hlavu. "No já jsem je chtěla aby jsi vstala" řekla jsem. "Neřvi tak!" řekla a chytla se za hlavu. "Hele já jdu spát" řekla Niky a odporoučela se do pokoje a práská za sebou dveřmi.

Po chvilce začal zvonit mobil a tak jsem to zvednula. "Prosím tady Emma Cooper" řekla jsem. "A dobrý den slečno, dala by jste mi k telefonu prosím Marcuse Gunnarsena?" zeptal se, tak jsem šla za Macem a dala mu mobil. A pak šla dolu a něco šla vařit.

Marcus

"Ano?" zeptal jsem se. " Dobrý den. jen jsem vám chtěl sdělit nové zprávy ohledně vašeho bratra" řekl. "Ano? Jak je na tom?" ptal jsem se. "No měl by jste přijet, probouzí se" řekl a já vyskočil z postele a běžel za Emmou. "Emmo!" zavolal jsem a ona se otočila. "Martinus se probouzí" řekl jsem a běžel se oblíknout. Za chvilku jsem byl hotový a Emma taky stála u dveří. Tak jsem si stopli taxík a jeli jsme do nemocnice.

"Musím zavolat Niky" řekl jsem a bral telefon ale Emma mě zarazila. "Nech jí spát" řekla. Tak jsme po chvilce dojeli k nemocnici a vyletěli jsme z auta jako střeli a běželi dovnitř ale zastavila nás sestřička. "Prosím co si přejete?" zeptala se. "My jdeme za Martinusem Gunnarsenem" řekl jsem. "A vy jste příbuzný?" zeptala se. "Jsem jeho bratr" řekl jsem. "O jistě tak jděte" řekla a my jsme mohli jít. Vletěl jsem do pokoji a Martinus tam jen tak ležel a koukal do stropu. Potom se na mě kouknul. "Marcusi?" zeptal se a já se už na plno rozbrečel, nemohl jsme tomu uvěřit on je vzhůru. "Martinus!" řekl jsem a běžel ho obejmout, obejmul jsem ho tak že skoro nemohl dýchat.

"Macu" řekl a já se na něj podíval a on na mě koukal se zděšením. "Co je?" zeptal jsem se. "Macu proč na tom chceš být jako já?" zeptal se. "Ne nechci" řekl jsem. "Tak začni pořádně jíst" řekl a obejmul mě. "Chyběl jsi mi, tak moc jsi mi chyběl" řekl jsem. "To je v pohodě, jsem tady řekl.

"A kde je Niky?" zeptal se Martinus a já se podrbal za krkem. Zachránila mě Emma. "No je doma" řekla a Martinus se na ní podíval pohledem A DÁL?. "No ona začala pít" řekla a Martinus otevřel pusu. "Proč?" zeptal se. "No ona si myslela že už se neprobudíš, tak řekla že jestli má žít bez tebe tak ať to stojí za to" řekl a kouknula se do země. "Tak z toho ji budeme muset dostat" řekl Martinus. "A jak dlouho tu jsem?" zeptal se ještě. "No 3 měsíce a  několik málo dnu"řekl Mac.

"Aha" řekl jen a lehnul si.

Chci jen říct že až tuhle povídku dopíšu tak budu psát to co se stalo předtím, jako když byl ještě Martinus s Lindou a proč tam nejsou jejího rodiče. Dozvíte se.