I love you (Marcus a Martinus)

Infarkt

Emma

Venku pršelo a já musela do školy, zase. Ještě že táta spí, tak jsem si vzala věci a šla do školy. Jo a deštník jsem si taky vzala. Otevřela jsem dveře a šla jsem. Šla jsem pomalu a poslouchala písníčky na mobilu.  

Když jsem došel před školu tak tam byla Elena, ta barbína jedna. "Hele tamhle jde naše blbka školy" řekla a začala se smát. Tak jsem si jí moc nevšímala a šla jsem do školy.

Tam jsem si dala věci do skřínky a šla do třídy, tam jsem si sednula a snažila se přežít  hodinu a  cely den.Ted jsem měla matiku a potom chemii a tělocvik atd..

Když školy skončila tak jsem šla domu a pomalu otevřela dveře a vešla. Táta seděl v kuchyni a poklepával nohou. "Tak??" zeptal se.

"No já omlouvám se" řekla jsem protože jsem přišla o necelé dvě minuty pozdě.

"Tohle se nebude opakovat" řekl a vytáhl pásek a šel ke mě.

Já jsem couvala až ke zdi a on byl pořád blíž a blíž. A když byl u mě tak vzal pásek a zpráskal mě jako psa. Až když jsem měla dost a už jsem jenom seděla na zemi a čekala na další ránu, se otočil a odešel. "A udělej mi večeři" řekl a odešel.

Já jenom seděla na zemi a koukala. Potom jsem se zvedla a šla na tu večeři. On asi po  hodině přišel ale já to ještě neměla hotové. "Tak kde mám to jídlo?" zařval a praštil židlí až se rozletěla na kousky. "Hned to bude" řekla jsem. "A to tu jako mám čekat?" zeptal se a šel ke mě. "Hele ty budeš dělat co řeknu. jsi totiž moj".... a to už se skácel na zem. Tak jsem rychle zavolala sanitku a ta přijela asi za 3 minuty, je od nás dost blízko. Ale doktor řekla že zemřel na infarkt.

Tak ho odvezli a řekli mi ať nikam nechodím že sem někoho zavolají. A po chvilce přišel policista. "Dobrý den vy jste Emma Cooper že?" "A-ano" řekla jsem. "Budete se muset přestěhovat do Norska, máte tam tetu a ta řekla že se o vás postará kdyby se něco stalo s vaším otcem" "Dobře tak já si jdu zabalit"řekla jsem a vystřelila jsem jako neřízená střela do pokoje a rychle balila co bylo potřeba. 

Marcus

Už vážně nevím co dělat s Martinusem ono  se to pořád zhoršuje, už skoro nejí. Bojím se o něj, je to můj mladší brácha. "Martinusi?" zeptal jsem se když jsem vešel do pokoje. "Hmm?" zamručel.

"Hele brácha takhle to nejde, musíš něco sníst" řekl jsem mu a on se na mě otočil. "Ale já nic nechci" řekl a otočil se zpátky.

Tak jsem se rozešel k němu sednul jsem si k němu na postel. "Hele Martinusi tohle by Linda určitě nechtěla" řekl jsem mu a on se na mě otočil a zamračil se. "Jak můžeš vědět co by chtěla?? Vždyť jsi ji ani pořádně neznal. Pořád jsi jen chodil na ty své party, a když umřela tak ti bylo jedno že mě to ničí. Tak si teď nehraj na starostlivého bratříčka Marcusi". Tohle mě dost ranilo, ale věděl jsem že má pravdu. Když umřela tak jsem si myslel že to byla kamarádky a že se z toho dostane, ale nevěděl jsem že to byla jeho holka. Tak jsem se teda zvednul a odcházel. "Promin" řekl jsem předtím než jsem opustil pokoj.

Martinus

Po rozhovoru s Marcusem jsem byl naštvaný a dost. Tak jsem se zvednul a šel do koupelny a vzal žiletku. To mi pomáhá, já vím že si tím ubližuju ale já jinak nemůžu. Tak jsi si přejel po zápěstí a pak po druhém. Marcus o tom neví a taky se to nedoví.

Tak jsem si dal zápěstí pod vodu a zavázal jsem si ho a šel zase zpátky na postel a přemýšlel jsem. Kdybych se zabil, chyběl bych někomu? Tuto otázku mám v hlavě už dlouho.