I love you (Marcus a Martinus)

Záhadné setkáni

Emma

Nazula jsem si boty a mohla jsem vyrazit, ale ještě jsem si vzala klíče od domu. Šla jsem parkem, asi to byl park a potom jsem zahla do nějaké ulice, vypadalo to tu dost luxusní, ty domy. Tak jsem šla a pak jsem za sebou slyšela kroky a tak jsem zrychlila. On taky zrychlil a pak jsem se rozeběhla pryč. "Počkej spadli ti klíče" zavolal na mě. Tak jsem zastavila a pomalu se otočila a koukala do krásných hnědých očí. "Tady máš" podal mi klíče a usmál se. "Jo já jsem Marcus" řekl. "Ahoj já jsem Emma" řekla jsem zase já.

"Hele nechceš to tu ukázat?" zeptal se, a já jsem byla ráda. "Jasně, teda jo" řekla jsem a šla za nim.

Tak jsme chodily asi 2 hodiny a pak už se stmívalo a tak jsem si řekla že bych mohla jít už domů. "Hele Marcusi já už půjdu jo, tak ahoj" řekla jsem a odcházela. "Počkej!" zavolala na mě, tak jsem zastavila a čekala až mě doběhne. "Hele nechceš u má přespat?" zeptal se a podrbal se za krkem." No nevim, já musím domů" řekla jsem mu po pravdě. "Prosím" udělal mna mě štěněčí oči." Tak jo, já zavolám tetě" řekla jsem a od vyskočil až někam do nebe.

Tak jsme šli k němu domů. No do domu spíš ne, do vily. Asi jsou hodně bohatý. Tak jsem šla za nim, on odemkl a pozval mě dál. "Jo mam tu bráchu, tak se nelekni" řekl a odešel asi na záchod. Já si chtěla umýt ruce  a tak jsem šla hledat koupelnu. Šla jsem do druhého patra a když jsem zabočila tak, heleme se koupelna. Tak jsem si umyla ruce  a když jsem odcházela tak jsem něco zaslechla z jednoho pokoje.

"Já už dál nemůžu, nemůžu bez ní žít, ona byla moje všechno a teď je pryč"

Říkal někdo, a tak jsem se tam šla podívat. Vešla jsem do pokoje a šla za tím hlasem, ten se ozýval z koupelny. Na vaně tam seděl kluk, a v ruce něco držel. Když jsem trochu klopýtla tak si mě všimnul a otočil se. No tý jo. On byl úplně stejný jako Marcus ale až na tu pihu.

"Emmo" zavolal na mě Marcus od někud a tak jsem se mu ozvala na zpátky. Přišel po chvilce a když viděl toho kluka jak drží v ruce žiletku tak mu jí vyrval. "Martinusi tohle už nedělej, akorát si ubližuješ. řekl a zamračil se. "Jo brácha, ubližuju? Víš jak mi ublížila její smrt? Víš? Ne nevíš, tak drž hubu" řekl a vstala  šel kolem Marcuse a ten byla červený až za ušima. "Tak tohle brácha si dovolovat nebudeš" řekl a jednu mu vrazil. On se tam chytnul, vzal si mikinu a odcházel ale ještě předtím řekl. "Takhle se chová bratr Marcusi? Takhle mi pomáháš? Já bych radši zemřel než být tvůj bratr!" řekl a odešel. Potom jsme jen slyšeli bouchnout dveře.

"Tak tohle jsem posral" řekl Marcus.

Martinus

"On mi ještě říká co mám a nemám dělat jo, ten nafoukaný blbec" řekl jsem a šel jsem po ulici do parku. Šel jsem pomalu, protože mě nohy neunesli. Když jsem byl v parku tak se mi zatočila hlava a tak jsem se opřel o lavičku. Potom se mi zatmělo před očima a já spadnul na zem a o něco se praštil. A pak byla tma.

Chlap

Šel jsem se projít a tu vidím jak někdo leží na zemi. Tak jsem tam došel a kouknul se na to, byl to kluk okolo 14 let. A krvácel z hlavy. Tak jsem zavolal záchranku a čekal jsem až přijede a pak jim řekl jak jsem ho našel. A oni ho pak odvezli do nemocnice.

Marcus

Docela se o Martinuse bojím. Emma už šla spát a já jsem dole v obývacím pokoji a koukám na televizi. A potom zazvoní mobil. Tak to zvednu.

"Martinusi jsi to ty?" zeptám se.

"Omlouváme ale my jsme nemocnice a máme tu Martinuse Gunnarsena a jak jsem zjistil tak ho znáte. řekl. "Ano znám, je to můj bratr co se stalo?" řekl jsem a čekal co řekne.

"Přivezli ho sem asi před 8 minutami a je na tom špatně. Má malý otřes mozku ale bude potřebovat nová játra" řekl.

"Aha a jaká nemocnice, hned tam jsem" řekl jsem a bral si mikinu.

"Voltrem a pokoj 14, neshledanou" řekl a položil to.

Tak jsem jel rychle do nemocnice a napsal jsem Emě lístek ať pak přijede za mnou. Rychle jsem vystoupil z taxíku a běžel na pokoj. Na recepci na mě jenom zamávali a pak si tam něco dál dělali. Doběhl jsem tam y vletěl dovnitř, a viděl Martinuse jak je napojený na všemožné hadičky.

"Martinusi, promin mi to, já ti nechtěl vrazit ale hlavně se probuď" řekl jsem a začal jsem brečet.

Po chvíli někdo otevřel dveře a ten někdo byl doktor. "Dobrý den, vy musíte být jeho bratr. řekl. "Ano to jsem , jak je na tom?" zeptal jsme se.

"No hlava není tak špatná jako ta játra, jeho játra musíme vyměnit nebo zemře" řekl. A mě se zatočil svět. On nesmí umřít. "Dobře kolik bude stát operace?" zeptal jsme se. "No asi 22 milionu." řekl a já souhlasil že to zaplatíme, jen aby žil.