I love you (Marcus a Martinus)

Pravda bolí

Marcus

Seděl jsem v jeho pokoji a přemýšlel jsem. On nesmí umřít, je to můj bratr, moje dvojče. Já bych to nepřežil kdyby se mu něco stalo.

Emma

Ráno jsem se vzbudila a bylo 9 hodin. Tak jsem vylezla z postele a protáhla se, potom jsem šla do koupelny a pak dolů do přízemí kde jsem si chtěla vzít alespoň jablko. Když jsem šla kolem stolu v obýváku tak jsem si všimla lístku. "Ahoj musel jsem do nemocnice za Martinusem, nemocnice jménem Voltrem" tam bylo napsáno. Tak jsem si rozčesala vlasy, vzala mikinu a šla za nim.

Stopla jsem si taxíka a řekla jsem mu kam jdu a pak jsem zaplatila a jeli jsme. Jeli jsme asi 5 minut a když jsme tam dojeli tak jsem rychle běžela do nemocnice k recepci. "Dobrý den, kde má pokoje Martinus Gunnarsen?" zeptala jsem se. "Vy jste příbuzná s Martinusem Gunnarsenem?" zeptal se zase ona. "ne nejsem" řekla jsem jí po pravdě. "Tak to vás tam pustit nemůžu, promiňte" řekla a něco si dál psala.

Tak jsem si sedla na bílou židli a čekala. Potom mi někdo podal kafe. Ten někdo byl Marcus a vypadal smutně. "Ahoj, tak jak to sním vypadá?" zeptala jsem se. "No potřebuje nový játra" řekl a kouknul se do země. "Aha to je mi líto" řekla jsem a potom se ozvalo Marcusovo jméno.

"Prosím Marcuse Gunnarsena na pokoj 14" řekl někdo v rozhlase.

"Co se stalo?" zeptala jsem se a koukla se na Marcuse. "To nevím ale jdu tam, ty bud tady" řekl a odešel.

Martinus

Otevřel jsem oči a všude bylo bílo, chytnul jsem se za hlavu protože mě strašně bolela."Ááá je dobře že jste se probral" řekl asi doktor. Jsem v nemocnici problesklo mi hlavou. "Musíme vám udělat pár vyšetření, a máte tu bratra" řekl a odešel. "Co tady Marcus chce, akorát na mě zase řvát to tak". řekl jsem si a po chvilce se otevřely dveře a v nich stál Marcus a on brečel??. "Ahoj Tinusi" řekl a šel blíž. Já jenom otočil hlavu na druhou stranu a koukal z okna. "Hele Tinusi moc mě to mrzí, já no ujelo mi to" řekl a sedl si ke mě na postel. "Jo to tak, vrazíš mi a pak se omlouváš, to ti jde co, jen mě mlátit" řekl jsem já.

Marcus

Co on si myslí že ho mam jen jako fackovacího panáka." to není pravda" řekl jsem mu a on se na mě otočil a koukal se mi do očí. "Vážně Marcusi, vážně?, tak od čeho mám asi tohle" řekl a ukázal mu velkou modřinu na ruce. "Od čeho to máš?" zeptal jsem se šokovaně. "No od čeho asi, asi před 3 dny jsi přišel domů úplně na mol a první věc co tě napadla bylo jít za mnou že jo" řekl a já na něj jenom koukal. "Přišel jsi do mého pokoje a začal na mě řvát že je dobře že Linda umřela, že umřela jen proto aby nemusela být se mnou, že jsem neschopný a akorát si umím ubližovat, a potom si mě shodil na postel a já se praštil o tvoje činky co ta máš" řekl jsem mu a on se na mě díval se slzami v očích.

"A od té doby už nejsi můj bratr Marcusi, já už bratra nemám a nikdy jsem neměl" řekl a otočil se.

Tohle jsem mu udělal já. Tak to jsem bratr k pohledání vážně. Tak jsem se otočil a odcházel ale ještě jsem něco řekl. "Martinusi jestli mi to budeš moct někdy odpustit tak ti za to budu vděčný, omlouvám se že jsem ten nejhorší bratr pod sluncem" řekl jsem a odešel.