I love you (Marcus a Martinus)

Nemocnice

Martinus

Vzbudil jsem se kouknul se na hodiny, bylo 10 hodiny a tak jsem vstal ale někdo mě držel. Byla to Niky a spala a tak jsem se jí vymámil  z objetí a šel dolu.  Dole Nikdo nebyl tak jsem si udělal jídlo a sednul si na židli. Pomalu jsem jedla a najednou mě zezadu někdo chytil za rameno. Kouknul jsem se tam a tam se na mě usmíval Marcus. "Ahoj" řekl jsem mu. "Ahoj brácho" řekl a sednul si vedle mě. "Jak ses vyspal?" zeptal se Marcus. "No dobře, až na tu ruku" řekl jsem mu.

"Hele a nechceš tam jed už teď?" zeptal se mě. "No tak můžeme" řekl jsem a šel se učesat a převlíknout a pak čekal na Maca a jeli jsme, samozřejmě taxíkem.

Když jsme dojeli k nemocnici tak jsme vystoupily a šli. Šli jsme pomalu a když už jsme byly vevnitř tak Marcus řekl co se stalo a mě někam poslali. Šel jsem bílou chodbou a pak jsem uviděl na židli před ordinací toho kluka a on mě taky uviděl a zvednul se. "A koukejte kdo tu je, náš malý superman" řekl a zasmál se. "Hele nech mě" řekl jsem a obešel ale on mě chytil za rameno a otočil čelem k sobě. "Koukej jak teď vypadám" řekl a ukázal na monokla a roztržený ret. "A teď si to pěkně odskáčeš" řekl a shodil mě na zem. Potom mě začal mlátil a mlátit a já pomalu upadal do tmy. Potom jsem jenom slyšel hlasy a jak někdo volá a pak tma.

Marcus

Seděl jsem na židli a čekal. "Už by se měl vrátit" říkal jsem si. Potom jsem uviděl doktora jak jde ke mě. "Dobrý den vy jste, příbuzný s panem Gunnarsenem?" zeptal se mě. "Ano jsem, jsem jeho bratr, co se stalo?" zeptal jsem se. "No, našly jsme ho na chodbě  a byl v bezvědomí,  na něm seděl chlapec a sázel mu jednu ránu za druhou, tak jsme ho odtáhly a zavolali policii" řekl. "A co potom?" vyzvídal jsem. "No zjistily jsme že váš bratr upadnul do komatu" řekl. "Cože a jak?" zeptal jsem se. "No váš bratr měl problémy se srdcem že, no a při špatné srdeční funkci, kdy srdce není schopno přečerpat potřebné množství krve, nejsou tkáně a orgány řádně zásobeny kyslíkem.  A právě nejcitlivější je na nedostatek kyslíku právě mozek, proto velmi rychle u těchto stavů dochází k bezvědomí." řekl. "A za jak dlouho se probudí?" zeptal jsem se. "No buďto za měsíc nebo ta rok a nebo se nemusí probudit vůbec" řekl. "Jak jako vůbec?" zeptal jsem se. "No zemře" řekl.

Tak to mě složilo, složil jsem hlavu do rukou a brečel. "A-a co t-ten k-kluk?" zeptal jsem se. "No byl odvezen na polici a dostal 3 roky" řekl. "Aha, alespoň to" řekl jsem. "A mužů za bratrem?" zeptal jsem se. "No bohužel, až budete moct tak vás zavolám" řekl a odešel.

Já zavolal Emmě a Niky. Ty tu byly za chvilku a ptali se co se stalo. "Martinus je v komatu" řekl jsem jim. "Jak?" zeptala se. "No nevim, něco se srdcem a prý chytily nějakého kluka jak ho mlátí" řekl jsem. "To byl určitě ten parchant" řekla Niky. Asi měla pravdu.

Tak jsme tam seděli a asi po 30 minutách mě zavolali a já teda šel na pokoj číslo 261. Když jsem tam došel tak jsem hned vešel a začal brečet. Ležel na posteli a všude měl hadičky. Takhle jsem ho už viděl ale doufal jsem že už po druhé ne. Tak jsem si sednul na postel a chytil ho za ruku. "Martinusi musíš se probrat, rozumíš" říkal jsem mu a po chvilce sem někdo vlítnul. Ten někdo byla Niky a brečela taky. A po chvilce se zhroutila ne zem a Emma si k ní hned klekla a utěšovala jí. A já věděl že se přes to nedostanu jestli umře.

Od té doby byl Marcus jiný, tichý, nesmál se, nejedl a byl jako chodící mrtvola.