💔Srdce💔 (Dokončeno)

💙Rodina💙

Felicity doběhla do oddělení kouzelných artefaktů.
Už sedm let tu nebyla...
Hodně se změnilo.
Zdi už se dávno přestaly opravovat a nikdo je znovu nenatíral, takže na nich bylo nespočet vypálených iniciálů její matky.
Krom toho na nich sem tam byla rozmáčklá muška.
Všechny artefakty už chyběly a všude po zemi se válely střepy z vitrín.
Jen jeden artefakt byl stále naprosto neporušen.
Vitrína, která ho dřív obklopovala už sice taky dávno kapitulovala, ale meč Invectus byl jen malinko zaprášený jakýmsi ohořelým popelem.
Jinak byl položen na dřevěném podstavci, naprosto nedotčený.
Zemní klisna se k němu přiblížila.
Pamatovala si, co viděla, když se před lety podívala na čepel blíž.
Teď tam bylo to samé jako posledně.
Ale...už to byl její současný odraz.
Užasle vydechla.
Zrcadlo v jejím pokoji nepřežilo jeden z jejích výbuchů a nikdy se jí nepovedlo dohledat všechny jeho části.
A teď viděla svůj odraz v meči, o kterém byla přesvědčená, že byl souzen právě jí.
Koneckonců byl ale jen jediný způsob, jak to zjistit...
Pokusila se meč vzít černou magií.
Samozřejmě, že to nefungovalo.
Trklo ji do hlavy, že musí nejdřív vzít meč normálně, aby ho mohla následně ovládat magií.
Zhluboka se nadechla a natáhla se k pusojeti.
Než se jí ale stihla dotknout, koule žluté magie narazila do stěny napravo od ní, odrazila se a zasáhla klisnu do boku.
To ji odhodilo přímo na zeď nalevo, ze které následně spadla na zem a pořezala se o pár střepů.
Rychle vydýchala lehké vyražení dechu a otočila se za sebe, na zdroj té žluté magie.
Ve vchodu do oddělení stál její bratr.
,,Nazdar, Daily." usmála se nepřátelsky a fialový kouř jí zahojil rány.
Pak se z kouře vytvořil meč, který během chvilky získal skutečnou podobu.
,,Ahoj, Fel." pozdravil stejným tónem, ale bez úsměvu, hřebec a ve žluté magii se mu taky zhmotnil meč.
Rozeběhli se k jejich společnému cíli a když tam doběhli nastejno, ozvalo se kovové cinknutí mečů.
,,Pejskovi se povedlo utéct z klece?" zeptal se posměšně.
,,A taky servat náhubek a chce se mu sakra kousat." zamračila se.
Vzájemně se odstrčili a začali naproti sobě s nastraženými meči chodit v kruhu.
,,Proč ten meč chceš? Nemáš na to, abys matku zabila." prskl jednorožec.
,,Chci ho právě protože ji zabít nechci!" odsekla zemní klisna ,,A tobě nedovolím, abys to udělal!".
,,Málem mě uškrtila! Nebo si to už zapomněla?" zavrčel.
,,Ale takhle nejsi lepší než ona!" obrátila jeho sestra.
Jejich meče se zase střetly.
,,Jen vracím úder. Ty roky, kdy sem od vlastní matky necítil nic než nenávist! Kdy si na mě vybíjela vztek a před tátou se tvářila jak mě má ráda!" křikl Daily a šikovně zamanévroval svou zbraní.
Fel prvnímu manévru uhnula, druhý odrazila a třetí jen tak tak zastavila o svůj meč.
K jejímu údivu byla bratrova magie silnější a hlavně trénovanější, než její.
,,Ale to ty nemůžeš vědět! Tebe milovala. Bylas její oblíbenkyně, její Citynka." procedil mezi zuby ,,Tobě by nezkřivila vlas na hlavě!".
Uskočila a meč prořízl vzduch těsně před jejím krkem.
,,A myslíš, že se teď něco změnilo?" uchechtl se sarkasticky a zase se nenávistně zamračil ,,Ne! Můj život je jako kolotoč! Mám rodiče, kterému sem naprosto ukradený a druhého, nevlastního, který mě má rád. Mám jinou sestru, taky nevlastní, která mě má ráda a já ji taky, ale jestli se bude historie opět opakovat, i vztah s ní se nejspíš rozbije.".
Felicity se pokusila útočit, ale on jí vyrazil meč z magie.
Odletěl o několik metrů dál a než stihla klisnička vůbec zaznamenat, že je pryč, strčil ji jednorožec předním kopytem.
Spadla na bok na zem a špička čepele se jí přitiskla ke krku.
Narozdíl od Dailyho byla dost zadýchaná, překvapená a vyděšená.
,,N-nezabiješ mě přece kvůli meči." zakoktala.
,,Víš o něm tolik co já." zamumlal ,,Víš, že se v proroctví mluví jen o jednom hříběti.".
Otočil meč a zpod ostří vytekl tenký pramínek krve.
,,Tohle přece nechceš udělat." Fel vhrkly slzy do očí ,,Nechceš zabíjet.".
,,Co o mě můžeš vědět!?" zakřičel a sekl ji do tváře ,,Neznáš mě! Vůbec mě neznáš!".
,,Znám svého brášku." popotáhla ,,Hřebečka, který mi byl nejlepším přítelem, se kterým sem sdílela pokoj a který..." rychlým pohybem zadních kopyt mu podrazila kopyta.
Sebrala mu meč z magie, postavila se a přimáčkla ho kopytem k zemi.
,,...je pořád stejně tvrdohlavý." povzdechla si a uhodila ho do hlavy pusojetí.
Hlava mu klesla na podlahu a ona odtáhla kopyto.
,,Promiň," řekla provinile ,,ale v téhle rodině už nikdo umírat nebude.".
Pustila meč a rozběhla se k Invectusu.
Vzala ho do pusy a zvedla.
On se rozzářil, společně s boky obou sourozenců.
Dailyho ta záře probudila a překvapeně se podíval na Cutie Mark, který se mu na boku objevil.
Fel se na svůj dívala stejně.
Jednorožec měl Slunce tak, jak jeho předci a krom toho na něm byl vyobrazen ještě jeho fialový roh.
Klisna měla dva zkřížené lesknoucí se meče.
Bylo jasné co to znamenalo.
Jejich osud byl od této chvíle zpečetěn.
Zemní klisna vzala meč do magie.
Šlo to lehce, jako s čímkoli jiným.
Byla nevýslovně šťastná, že je to všechno pravda.
Těch sedm let ležení v knihách a legendách.
Vtom se meč sám pohnul a za ní se ozval kovový náraz.
Otočila se.
Invectus zastavil Dailyho meč, který byl mířen přímo proti ní.
Bratr ji propaloval nenávistným pohledem.
Narovnala meč a vrátila úder.
Díky kouzelné zbrani teď měla výhodu.
Stačila chvilka k tomu, aby meč jejího protivníka vyletěl z jeho magie, zrovna jako předtím ten její.
Čepel Invectusu se vznášela u Dailyho hrudi.
Ale hřebce to ani trochu nerozhodilo.
Prostě dál bodal pohled do sestry.
,,Já tě nechci zabít." promluvila pořád s očima lesklýma od slz ,,Nikoho nechci zabíjet. Chci jenom naši rodinu zas pohromadě. Mámu dočasně dají někam, kde nebude moct škodit a já najdu její srdce." na jejím boku se z kouře zhmotnilo kožené pouzdro a ona do něj dala Invectus.
Natáhla k jednorožci kopyto.
,,Je na tobě, jestli chceš jít se mnou, nebo proti mě," smutně se usmála ,,bráško.".
,,Nejkrutější poník je bez srdce i s ním." zamumlal a sklopil oči ,,Ona nikdy nechtěla rodinu, jakou chceš ty. Nechtěla nás tři. Chtěla vás tři. Tebe, tátu a sebe. Pro mě v jejím životě nikdy nebylo místo. Byla by schopná mě zabít i před tetami a ony jí v tom nedokázaly zabránit." zamračil se ,,Nechápeš? Kdyby otec nepřišel a neodvedl mě do Canterlotu, byl bych dávno mrtvý. Od mého narození mě chtěla zabít a bude to chtít vždycky! Proč bych jí měl jakkoli pomáhat?!".
,,Protože takhle to už být nemusí!" odpověděla zemní klisna ,,Já tě ve své rodině chci, Daily. Záleží na tom, jestli mě ty chceš v té svojí.".
,,Ne!" prskl bez rozmýšlení a teleportoval se.
Felicity svěsila uši.
Nezbývalo jí nic jiného, než vrátit se domů.

Jedna scéna a má to přes 1000 slov xD
To mám z toho koukání na Glitchtale x'D

Luv it x33333333333

Btw odkaz na tuhle kapitolu sou karty Slunce a Meče z mého obrázku The Cards: