💔Srdce💔 (Dokončeno)

💛Zelené lektvary💛

Pericula vešla znovu do místnosti, kde stále beze slova seděla Dark Spirit.
,,Um, mohla bych s vámi mluvit?" zeptala se mile.
Spirit překvapeně zamrkala.
,,Se mnou?" ujišťovala se, jako by snad v místnosti byl někdo další.
,,Ano, s vámi." přikývla jednorožka a vyšla zpět na chodbu.
Zemní klisna ji následovala.
,,Ty...si Pericula, že?" hádala, když ji dohnala.
,,Ano.".
,,Pěkné jméno.".
,,Děkuju. Dal mi ho pěstoun...je to komplikované.".
,,Taky máš zvláštní oči. Mám pocit jako by svítily.".
,,Nebývaly takové. Byly tmavší.".
,,Jak to myslíš, byly?".
,,To je jedno." Peri se zastavila a rozhlédla se ,,Jak můžete vidět, sem přibližně z jedné čtvrtiny changeling.".
,,Ano...?" potvrdila nejistě Spirit.
,,Ale ať se snažím jak se snažím, nedokážu změnit podobu.".
,,Ou, to...je mi líto.".
,,Ale věděla sem že tu schopnost budu potřebovat, tak sem našla recept na lektvar, kterým se dá změnit podoba." z brašny vytáhla kulatou lahvičku s tmavě zeleným obsahem ,,V knize Všechno co můžete vědět o changelings. Všechno co můžete vědět o changelings od Clovera The Clever." poslední větu zdůraznila.
Než se Spirit stihla na něco zeptat, pokračovala.
,,Když do toho přidáte speciální ingredienci - květ středozemní květiny - vydrží to dlouho, možná navždy." hodila s lahvičkou o zem a jak se rozbila, objevila se kolem ní zelená záře, její srst se změnila ve světle a hříva v tmavě modrou.
,,Má to ale omezení. Nemůžete změnit svůj druh. Já se můžu změnit jen v jiného jednorožce a vy v zemního poníka.".
,,Ale černou magií se dá taky změnit podoba..." namítla Spirit.
,,Černá magie je špatná!" křikla Peri a za pomoci zelené záře opět získala svou podobu.
Vyndala z brašny další lahvičku.
,,Vemte to sebou do Canterlotu a nevyplýtvejte to." očima jako by se jí snažila svá slova vypálit do paměti.
,,Ale já nejedu do Canterlotu." ustoupila o krok zemní klisna.
,,Chybička se vloudila." pokrčila rameny Pericula ,,Krátce řečeno to budete potřebovat.".
Spirit si váhavě převzala lahvičku do černé magie.
,,Pamatujte si všechno co sem vám řekla." vyšla dál chodbou a nechala zmatenou klisnu za sebou.
Po pár krocích se ale zastavila.
,,A Spirit,..." promluvila a otočila se ,,...nevracej se zpátky.".
S těmito slovy odešla a Spirit měla mnohem víc otázek než předtím.

,,Takže to ji tak sebralo?" vykulil oči žlutý drak, nakukující společně s tchýní skrz malou škvíru do pokoje, kde Misty dost energicky balila věci.
,,Asi sem jí to měla říct dřív..." povzdechla si Izzy ,,Ale...upřímně sem vždycky tak nějak doufala že na to nedojde.".
,,A to je to odkládání." zamručel Apex ,,Jak jí to chcete vysvětlit?".
,,Nevím..." odstoupila ode dveří ,,Já...nevím jak mluvit s dospělými hříbaty! Zapomněla sem to." sklopila zrak.
,,Jak ste to mohla zapomenout? Skoro všechna vaše hříbata sou už dospělá." naklonil hlavu drak.
,,Od té doby co žiju na zámku se o hříbata většinu času starala chůva. Já si s nimi jen hrála a krmila je jako miminka. Já..." sedla si a dala hlavu do kopyt ,,Sem hrozná matka!".
,,Být rodič není peříčko. Ale je třeba brát to dobré i to špatné." rozumoval Apex.
,,Proč musí všechna hříbata vyrůst? Moje malé dušičky... Enchie je sama galaxieví kde, Bounty a Dee mě zavrhly, kdo mohl odešel a už mi zůstali jen Calvar a Toddler." naříkala ,,Už nechci další hříbata. Nechci zase sledovat jak mi jejich dětství utíká přímo před mýma nesmrtelnýma očima, ve kterých sou pořád ještě v zavinovačce." popotáhla ,,A teď, po skoro padesáti letech, sem nechtíc odhalila hloupost, kterou sem z dívčí marnivosti udělala. Když sem tehdy dostala krutou lekci, kterou sem neuposlechla. Když sem řekla Rolerovi dřív o hříběti než o jeho otci..." začala vzlykat ,,...kterému sem pak taky zalhala. Tolik věcí mohlo být úplně jinak. Kdybych jen měla dost odvahy na to říct pravdu. Kdybych se nechovala jako nezodpovědná...coura.".
,,Nezlobila bych se kdybys to řekla dřív." Izzy vzhlédla na svou dceru, stojící ve dveřích, které drak otevřel ,,...teda aspoň ne tolik.".
Moc odpouštěcí výraz ani tón neměla.
,,Tohle není zrovna nejpříjemnější způsob jak mi sdělit už tak dost nepříjemnou základní informaci." pokračovala a zvedla ovázané kopyto.
,,Je mi to tak moc líto, dušicko." popotáhla alicornka.
Misty si povzdechla ,,Táta to taky neví, předpokládám.".
Princezna zavrtěla hlavou.
,,Fajn, tak když se mu přiznáš...zauvažuju o tom že ti odpustím. Má právo to vědět.".
,,Dobře, udělám to, Misty." přikývla její matka a vstala, zatím co si utírala zaslzené tváře ,,Řeknu mu to. Přiznám se.".
,,Ale tvojí místostarostkou už být nechci..." zamumlala ,,A už nechci bydlet tady na zámku.".
,,Dobře..." sklopila zrak alicornka ,,Jak si přeješ.".

Před skoro padesáti lety
Na dveře skromného domku v Zapovězeném lese někdo zaklepal.
Přišla otevřít zebra, která příbytek obývala.
,,Ty navštívit mě přicházíš.
Něco snad postrádáš, či nacházíš?" přivítala ho.
,,Vy víte že nejdu jen tak, že?" povzdechl si Handsome.
,,S tvými kruhy pod očima,
v očích, kde místo žáru vládne zima.
V srdci, které sotva tepe,
v koutku hrudi teď se klepe,
zlomenina cítit je.
Ta bolest prozradila tě." vysvětlila svůj úsudek.
,,Posílá mě za vámi sestra. Jako byste mi snad mohla pomoct.".
,,I z tónu hlasu slyšet je,
že tvé srdce stonaje.
Poď dál, možná způsob znám,
kterým tě do pořádku dám.".
Jednorožec vešel dovnitř, sedl si ke stolu a položil si hlavu.
Před ním byla spousta lektvarů a bylinek.
Některé ani nikdy neviděl.
Zecora zavřela dveře a odešla ke svým knihám.
,,Bol každou bytost sužuje,
na něj lektvar jistě je.
Netrpělivé bytosti,
co přišly náhle o štěstí,
nerady dlouho čekají,
až čas lepší časy odhalí." vysvětlovala během listování
,,Věř však, že čas nejlepší je lék.
Nehledě na to, jaký máš vzhled nebo věk,
on všechny rány zahojí.
Je to vždy účinnější, než mými nápoji.".
Hřebec už ji ani nevnímal.
Četl si popisky lahviček, flakonků a pytlíků.
,,Něco bych snad mohla zkusit." zamyslela se zebra, přišla ke stolu a vzala z poličky nad ním jeden pytlík ,,Když dám tyto lístky dusit, mohlo by to pomoci. Tato rostlina citů léčí nemoci.".
Odešla ke kotli a vysypala do vroucí vody obsah sáčku.
Voda kolem usušených lístků se začala zbarvovat do zelena.
Hřebec vstal a přišel blíž.
Nevonělo to příliš vábně.
Ale když Zecora říkala že to má pomoct, každý poník z Ponyvillu věděl že je to s největší pravděpodobností pravda.
Kde doktoři ztroskotali, ona pomohla.
Občas k ní chodili i z jiných koutů Equestrie, byť příliš známá nebyla.
,,Kam sem jen míchací nástroj uklidila?
Ještě před chvílí jsem ho držela." zamyslela se zebra a začala prohledávat domek.
Handsome si všiml že jakási zvláštní varečkoidní věc leží u kotle a přisunul ji nenápadně k sobě.
,,Ach, opět se mi zatoulala!
Teď abych náhradu hledala." odešla ke dveřím ,,Pokud léky času málo sou ti, když i tak se srdce rmoutí, lék ti dám. Však pamatuj - nic, ani ten lektvar můj - bol nezažene navždy. To by ho chtěl jinak každý.".
Jednorožec osaměl a to mu dalo prostor k přemýšlení.
Prý čas...
Ten už skoro čtyři roky tvrdohlavě odmítal pomoct.
Beauty už si tak před rokem ze zoufalosti vzala do hlavy, že jejímu bratrovi pomůže když se Izzy zničí její idylkový život.
Ale jak mu to mělo pomoct?
Akorát se cítil ještě hůř z toho že Beauty jeho žalostný stav dohnal až k něčemu takovému.
Jako by část jeho zoufalosti přešla na ni.
Už nechtěl aby tohle pokračovalo.
A čekání nebylo řešení.
Vzal varečkoidní věc do magie a zamíchal s ní v kotli, což způsobilo že se všechna voda v něm zabarvila do tmavě zelena.
Bez dalšího rozmýšlení se poněkud hořké tekutiny napil.
Pro jistotu pak ještě jednou a rychle věc položil zpátky na zem.
Už se chystal k odchodu když se zebra vrátila.
,,Kam spěcháš? Už snad pomoc nechceš?
Snad možnost s časem využiješ?" zeptala se.
,,Jo!" otočil se nervózně ,,Omlouvám se že sem vás obtěžoval. Uvědomil sem si že čas bude určitě lepší a trvanlivější řešení.".
,,Výborně rozhodl ses!
Věř, že litovat nebudeš." usmála se.
Oplatil gesto a zmizel ve dveřích.
Zecora přišla ke kotli s pocitem zadostiučinění, ale zarazila se.
Přičichla si k lektvaru a trochu zakašlala.
,,Ještě že lektvar nevypil.
Ošklivě by mu ublížil." podívala se na prázdný pytlík ,,Tohle já hloupá připravené měla pro přemnožené králíčky, jak Flutteshy poprosila.".

Poníci, já sem šíleně nervózní!
Zítra, už ZÍTRA jedu na adapťák s novýma spolužákama ze střední...
A mě se tam vůbec nechce! :((((