💜Smuteční den💜

221 32 16
                                    

Před dlouhou dobou, kterou nechci počítat...
Někdo zaklepal na zadní dveře Handsomeova domku.
Tehdy třiadvacetiletý jednorožec přišel ke dveřím a sotva je otevřel, vrhla se na něj tmavě modrá o rok mladší jednorožčí klisna a políbila ho.
,,Izzy," začal překvapeně, když se mu povedlo se odtáhnout ,,co tu děláš tak brzo?".
,,Roler si myslí, že sem přijela za mámou." usmála se a neviditelnou magií zabouchla dveře za sebou.
Okamžitě hřebce zase políbila, ještě než stihl něco říct.
,,Nějaká nažhavená." uchechtl se Handsome, když se znovu odtáhli ,,Jako kdyby to byl poslední den tvého života.".
Izzy se na něj smutně podívala a jemu spadl úsměv.
,,Stalo se něco?" zeptal se.
,,Já...já..." koktala tiše
,,...sem...těhotná.".
Jednorožec sklopil zrak.
,,A kdo...kdo je otec?" zamumlal.
Klisna, jako by nevěděla co odpovědět, několikrát naprázdno otevřela pusu.
,,Roler." vydechla nakonec a bílé oči se jí zaleskly slzami.
Odpověď jejího milého bodla u srdce.
,,Vezmeš si ho?" popotáhl smutně a upřel na ni pohled.
,,Ne!" vyhrkla okamžitě ,,Ne, ne, nikdy! Přísahám!".
,,Ale to hříbě..." chtěl protestovat.
,,Moje máma se taky nikdy nevdala." doplnila jednorožka.
,,Už..." řekl váhavě ,,Už si mu to řekla?".
,,A-ano." vzlykla a z oka jí utekla slza.
,,Asi měl radost..." povzdechl si.
,,Víc, než bych chtěla." špitla slabým hlasem.
,,Proč si sem přišla?" popotáhl Handsome ,,Abys to...ukončila?".
,,Abych řekla sbohem." kývla se zlomeným hlasem.
Hřebec začal couvat.
,,Prosím tě,..." zamumlal ,,...odejdi.".
,,Omlouvám se." vzlykla.
,,Za co?" prskl ,,Že si...si...?".
,,Co? Co sem?".
,,Běhna! Jen obyčejná...coura." křikl ,,Ani se nevyznám v tom, jestli si podváděla Rolera nebo mě!".
,,Tak běhna..." zamračila se jednorožka ,,Já sem běhna, jo? Ale nezapomínej, že ty...Ty si jenom děvkař! A...a...vlastně můžu být jen ráda, že otec nejsi ty!".
,,Fajn! Tak si za ním di!" zakřičel jednorožec ,,Nechceš přece riskovat, že otec tvýho hříběte zjistí, že se pořád zahazuješ se mnou!".
,,To nechci!" zavrčela, otevřela dveře a vydupala pryč ,,Sbohem!".
,,Sbohem!" zasyčel i on a zabouchl je.
Zvuk zavření dveří, jako by je oba probral a ohlédli se.
,,Miluju tě." řekli smutně, než každý šel svou cestou.

Izzy ležela na zádech na gauči a zírala do stropu, když k ní přišla hnědá jednorožčí klisna s bílým rohem a konci kopyt.
Posadila se vedle gauče na zem a smutně se na alicornku podívala.
,,Ahoj, mami." pozdravila mile ,,Přišla sem tě navštívit.".
,,Holčičko, nemusíš na mě mluvit jak na seniora." odsekla a otočila se na ni ,,Si tu kvůli stejné věci, jako ostatní".
,,Táta říkal, že si smutná." vysvětlila jednorožka.
Při prvním slově věty modré klisně přejel mráz viny po zádech.
,,Neměla si sem chodit." zachraptěla a obrátila se k dceři zády.
,,Chci ti jen pomoct. Mohla bych tě rozveselit." neztrácela jednorožka vstřícnost.
,,Ty mi nepomůžeš. Nikdo už mi nepomůže." mumlala zoufale Izzy.
,,Proč ne?" nechápala Misty Cream.
,,Podívej se na sebe!" vyhrkla princezna a posadila se ,,Si...si...starší, než já! To je...špatný!".
,,Si přece alicorn. Je to normální." usmála se jednorožčí klisna.
,,Normální!" zasmála se Izzy ,,Život mi protéká mezi kopyty! Čas plyne a já nestárnu!".
,,To je ale dobře, ne? Kdo by nechtěl být mladý navždycky?" uklidňovala Misty.
,,Ale za jakou cenu?" sklopila zrak ,,Skoro všichni, které sem dřív znala, sou už staří. A ti, co sou teď mladí, zestárnou. Roler zestárne, Beauty, Sky, Dragonlia i ty! A ostatní hříbata, která neovládají černou magii!".
,,Mami..." chtěla znovu utěšovat, ale alicornka ji přerušila.
,,Všichni zestárnete a zemřete a já nechci..." začínala brečet ,,Nechci vidět umírat svoje blízké!".
,,Mami," kroutila hlavou Misty ,,Si přece princezna Smrti.".
,,Nikoho sem se o to neprosila!" křikla Invisible ,,Jediný, co sem kdy chtěla, byla rodina. Normální, obyčejná rodina! Chtěla sem toho tolik?!".
,,Ty přece rodinu máš." řekla vlídně jednorožka ,,Máš Sombru, máš tátu, máš nás.".
,,Na jak dlouho?" vzlykla ,,Můžu tu být i za sto let a co pak? Rodiče by neměli přežít svá hříbata.".
,,Mami...".
,,Dost! Už di." povzdechla si ,,Den sem ti zkazila dost.".
,,Ale ty si mi přece..." chtěla odporovat Misty.
,,Odejdi, prosím odejdi, než začnu křičet." prosila Izzy.
Jednorožka vstala a se skloněnou hlavou odešla.
Alicornka si znovu lehla na záda a zadívala se do stropu.

💔Srdce💔 (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat